Lidé, kteří šlapou tygru na ocas

Film "Lidé, kteří šlapou tygru na ocas" zaujme svou formou tradičního japonského divadla a herecká exprese tak dominuje výrazu vyjádření. Japonsko konce dvanáctého století je našemu prostředí cizí, zachycuje pouze malý okamžik dávného času, vše směřuje k zlehčujícímu fraškovitému vyznění a zaměřuje se na střety slov a touhy jedinců i celku. Hlavní postavou filmového cvičení je Benkei (pozoruhodný Dendžiró Ókóči), bojový mnich a vedoucí muž prchající elitní skupiny. Boj byl každodenní součástí života, rodinné a přátelské vazby jsou bez varování přerušována, rivalita tasí zbraně a lidský život je nevalnou prchavou hodnotou. Záchrana je již na dosah ruky. Komickou úlohu má nosič a průvodce (příjemný Ken'iči Enomoto). Strachy se třese, utíká a prosí. Poskakuje a vehementně vysvětluje. Osvobození vínem přijde v pravý čas. Důležitou postavou je Togaši (sympatický Susumu Fudžita), vrchní strážce hranic, který si zakládá na šlechetném vystupování a všechny pochybnosti postupně odmítá. Nejskrývanější postavou je Jošicune (Hanširô Iwai), ze strachu znelíbený spoluvládce. Lidé, kteří šlapou tygru na ocas potěší svým zpracováním, uchvátí herecké vypětí. Nic více, nic méně. (28.08.2018)

Ještě že ti lidé nešlápli tomu tygrovi na něco jinýho. To by mohl Kurosawu sežrat a my bychom přišli o Rašomona, Yojimba i Sedmero samurajů, tím pádem taky Sedmero statečných a Clintova muže beze jména a svět by byl hned smutnějším místem. A po této filozofické vsuvce překročíme tygrův zašlápnutý ocas a přejdeme již k filmu samotnému. Jedná se o jednoduchý příběh natočený kompletně v kulisách. První půl hodinu se pořád někam jde a je to pěkná nuda, pak se někam dojde a najednou to začne bavit. Scéna v táboře při přechodu hranice byla úžasná. Konec je totálně divný. Z herců je samozřejmě nejzásadnější ten pošuk :-) (18.06.2011)

"Lidé, kteří šlapou tygru na ocas" rozhodně není klasický film a to nikoliv kvůli délce, nýbrž svou formou. Nejen že to je adaptace divadelního představení, a to navíc adaptace která na divadelnost rozhodně nehodlá rezignovat, ale ještě ke všemu je to divadelní představení japonské. Jde tedy divadlo s pevně danými pravidly, důrazem na hercův výraz, na jeho řečovou ekvilibristiku, pracující například i s maskami, s tancem, s doprovodem tradičních hudebních nástrojů atp. A přesně tohle také Kurosawovo přetlumočení obsahuje. Je tu výrazný dramatický herec, sekunduje mu herec komický, celek je rozčleněn na jednotlivé obrazy v nichž, stejně jako v divadle antickém, platí jednota času, místa a děje... Pokud tedy hledáme v tomhle dílku klasické filmové napětí nebo děj, asi budeme zklamaní. Pokud ho ale vezmeme jako skvělou ukázku tradiční japonské kultury, budeme bezpochyby příjemně překvapeni... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Dudek, Madsbender (14.03.2021)

Zkrátit to o polovinu a je to super. Takhle je to jen hodně jednoduchý děj roztahaný na hodinu, kterému kvůli tomu chybí pořádná atmosféra, napětí a vůbec nějaké záživnější vedení děje. Líbila se mi kamera, herecké výkony a pár napínavých scén to taky má (hlavně teda tu, kde se ho jeden z nich snaží strážné oblbnout, aby se dostali za hranice + SPOILER ta scéna následující, kde už jsou skoro venku KONEC SPOILERU), ale celkově to ve svém hodnocení nevidím na víc, než na mírňoučký nadprůměr. A moc to nezachránil ani energický a sem tam i vtipný nosič. Lepší 3* (08.07.2021)

Pôsobí to divadelne. Ako keby sme si na chvíľu odbehli na nejaké predstavenie Nó A hoci to spĺňa takmer všetky atribúty, ktoré neskôr budú robiť historický žáner v Kurosawovom podaní tak pamätným ( chýba tu  výraznejšia charakterizácia), ten príbeh je vo svojej jednoduchosti vlastne celkom zábavný. Celé by sa to dalo aj nazvať Očami nosiča. Ten, ako ústredná postava sprevádza a pomôže panovníkovi a jeho ochranke prezlečenej za mníchov. Hudobné, atmosférické a v zásade aj dynamické. Ako celovečerný film to mohlo byť výborné. (03.04.2022)