Sanjuro

Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. (20.06.2011)

Výborný samurajský film, ve kterém exceluje (ostatně jako vždy) Toshirô Mifune! Kurosawa si na nás přichystal hned několik kontrastů – mladickou zbrklost proti rozvážnosti „třicátníka“ nebo hlad po krvi proti touze po mírumilovném řešení problému. Navíc mě mile překvapilo množství vtipných momentů, které bych v tomto filmovém žánru nečekal. (27.07.2011)

Tak prvních 40 minut jsem nevěděl, na kterou stranu mám odvracet zrak od televize, ale poté se to trošičku zlepšilo. Film jsem nakonec doukoukal a žádnou psychickou ujmu jsem nezaznamenal. Toširó Mifune byl fajn a dokonce nebyl vlastníkem naprosto debilní paruky, která mě u ostatních zúčastněných nepopsatelným způsobem vadila a chtělo se mi z ní dokonce i blít. Nakonec jsem v sobě zvratky přeci jen udržel. V noci bych nemohl oka zamhouřit, kdybych si teď nepostěžoval na samurajské „souboje". Akira Kurosawa mě těmito souboji totálně rozesmál. Nevím, zda to šikmá japonská oči vidí jinak, ale tohle přeci nemohl myslet vážně. Něco tak debilního bych se styděl vypustit do světa filmu dokonce i já. S ohledem na ubíjející první čtyřiceti minutovku nemohu dát jiné hodnocení než odpad! p.s. Velmi mi vadilo těch debilních 9 Japonců s kriplovskými sestřihy, kteří se táhli za Toširem, jako smrad za cigánama. (12.04.2013)

Vynikající Kurosawa s nepřepálenou stopáží, vtipným a napínavým dějem a dobrými soubojovými scénami. Korunu tomu opět nasazuje Toshiro Mifune, který svojí mimikou, všelijakými grimasami, hláškami a neutuchajícím charismatem posunuje Sanjura na skutečný filmový zážitek. Líbilo se mi to o dost víc, než předchozí Yojimbo. (24.06.2011)

Na film od A.Kurosawi jsem byl dost zvědavej. A co jsem zjistil? Jednoduchý schéma - osamělý samuraj pomáhá slabým (a hloupým), trocha humoru v dialozích, boj proti (všemi mastmi) mazanýmu nepříteli a dobro by mělo zvítězit nad zlem. Hodně dialogů a vyprávění (nijak zvlášť nenudilo), odehrávající se v těch jejich barácích nebo před nimi. Japončíci se chovají ve filmu jako idioti stejně v roce 1962 jako dnes. Nechybí trocha moralizování a spousta mouder. Třeba, že dobrej meč má zůstat v pochvě.... Charismatickej T.Mifune a zajímavý finále - vlastně typicky samurajský. (05.06.2006)