Režie:
Emir KusturicaScénář:
Gordan MihičKamera:
Thierry ArbogastHrají:
Bajram Severdžan, Zabit Memedov, Branka Katič, Srdjan Todorovič, Florijan Ajdini, Sabri Sulejmani, Ljubica Adžović, Jašar Destani, Stojan Sotirov (více)Obsahy(1)
Staříci Grga a Zaria jsou přátelé od nepaměti. Čtvrt století se neviděli. O to víc se těší na setkání, které se však odehraje za velmi pohnutých událostí, kterým jiné - neméně pohnuté události - předcházejí... Zariův Matko potřebuje nutně peníze a tak se obrátí na cikánského kmotra Grgu se lží, že Zaria je po smrti, a ten mu je půjčí. Brzy se však ukáže, že dluh nemůže vrátit a tak se má vykoupit sňatkem s liliputánkou Beruškou. I když se ani jednomu do takového manželství nechce, nastává den svatby. Svatby neobvyklé, bouřlivé, při které každý z aktérů tohoto temperamentního a humorného vyprávění naplní svůj osud. Na filmu není důležitý ani tak samotný příběh, jako jeho až neskutečné postavy, které se ocitají v nepřetržitém toku událostí, myšlenek, představ, lidských citů a bujarého veselí, plynoucích v neutuchajícím rytmu obrazů a umocněných strhující hudbou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (524)
Balkánský svět našich dnů viděný očima absolventa pražské FAMU, která mají svůj pro změnu bosenský kořen. Někdejší identita státní a kulturní, kterou zažíval naplno ve svém zralém věku Masaryk, je náhle k dispozici se vším všudy. Bláznivé pábitelství cikánského polosvěta i podsvětí se mění v kolorit klasické romantické vzpoury s neklamně postmoderními insigniemi. Ryčná, nikoliv pivně rozvážně oddechující srbská dechová hudba tu kouzelnou atmosféru balkánského hrabalovsky pábícího světa dotváří. Polomýtus-polosoučasnost, rodové vazby-postmoderna širšího balkánského prostředí, to všechno a něco navíc je pohonnou látkou pádícího filmu s intermezzem dvou kočiček, jimž je přisuzováno více, než jsou s to zastat. Je asi jen málokdo, komu by se tohle polodokumentární pádění nezamlouvalo. Jakbyne. ()
Hodně ulítlej film. Jak je ulítlej, tak je vtipnej. Tamten kokain man je fakt hustej týpek. Je to zatím jediný film, který od Kusturici znám, ale určitě si u mně udělal dobrou reklamu. Do ruky se mi dostal soundtrack. Hudba Gorana Bregoviče je neuvěřitelně našláplá. Je to perfektní podklad k takovému filmu. ()
Sonda do jedné velké cikánské rodinky žijící po celém Balkáně. Výborné herecké výkony, které se v takovýchto filmech opravdu cení, dokonalá muzika, která dodává filmu svižný náboj a hlavně humor, který je naprosto dokonalý...a opravdu nečekaný. Koho by například napadlo že se dá jezdit na praseti? Mimo to příběh se k tématu opravdu hodí a sledování jeho příjemně ubíhá a upřímě pobaví. --- Co říkal doktor? - Doktor? Že když mě nebudete srát budu žít do sta. ()
Tak tohle byla ovšem jízda! Tenhle film by se měl pouštět na zlepšení nálady všem pesimistům. Hned počáteční scéna „kšeftování s Rusy“ naznačila, o co půjde, a pak už to jelo v šíleném tempu. Nejvíc mě nadchnul „mafián“ Dadan a jeho tanečně-pěvecké kreace včetně té závěrečné s husou (!), ale zapomenout nemůžu ani na mrtvé dědy, obložené ledem na půdě, pojízdné křeslo starého Grgy, žonglování s granáty, prase žeroucí trabant a vůbec… to se musí vidět (a pokud možno víckrát). ()
Co k tomu říci? Byla to smršť, která mě nabrala na rohy a už nepustila. Dílo plné elánu, bláhového veselí až bláznovství, protančených bot, všude překypujícího optimismu nakonec zalité omáčkou ze slunných dní. To je ve zkratce popis tohoto velice vytříbeného díla... V našem obvyklém vnímání něco naprosto nového, skoro nepochopitelného. Nekonečný kolotoč situací, které se zaplétají a rozplétají, čímž tvoří neuvěřitelnou směsici výbuchů smíchu a minimálně jednou znechucení (scéna s kadibudkou, při níž se mi chtělo takřka zvracet při živé představě dané scény ). To celé propojené temperamentní balkánskou hudbou, která mi tak imponuje a dodává to správné exotické kouzlo. Ona hudba je tu vždy a všude, někdy šílené kousky jako "Ja sam mala Pitbull Teriér" ( zřejmě takhle nějak to tam zaznělo ) nebo mistrovské skladby místní dechovky. Celý film bych ale rozdělila do dvou částí. První polovina měla jistý šmrnc, ovšem neustále jsem tak nějak očekávala víc. Vše se rozjíždělo a plynulo pomaleji, než bych si přála. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu zklamání a nepochopení. Už mne napadaly myšlenky, proč má snímek tak vysoké hodnocení. A ejhle! Pak ale netrvalo dlouho a jako když utne, děj se začal odebírat tím správným směrem. A proto nasajte tu kouzelnou atmosféru Balkánu a ponořte se do jedné z nejbláznivějších, nejveselejších a nejvtipnějších komedií, jaké se vám kdy mohou dostat do rukou. Emir Kusturica je prostě chlapík, který to umí setsakramentsky rozjet... ()
Galerie (21)
Photo © October Films
Zajímavosti (11)
- Po komerčnom neúspechu Arizona Dream (1993) a protichodných recenziách na Underground (1995) Kusturica oznámil svoj odchod z filmovej tvorby, len čo mal 41 rokov. Čoskoro zmenil názor a začal pracovať na dokumente o cigánskej hudbe, predbežne nazvanom "Musika Akrobatika", ktorý sa postupne pretavil do tohto filmu. (MTManiak)
- Od roku 2016 bol zaradený do zoznamu #100 najlepších srbských filmov (1911-1999) a chránený ako veľmi dôležité kultúrne dedičstvo. (MTManiak)
- Jedná se o první snímek, k němuž si režisér Emir Kusturica zajistil hudbu sám se svou domovskou kapelou The No Smoking Orchestra. (Gabrielle)
Reklama