Underground

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Je to trochu na hraně. Přece jen mám občas pocit, že se Kusturica nechal až příliš unést vlastní obrazotvorností a je svými nápady uhranut až tak, že některé scény nedokáže včas utnout. Ale jsme na Balkáně! Mentalitě a temperamentu zdejších obyvatel nemůžu nikdy plně porozumět, ale jejich poetika, hudba i výtvarná stylizace - tak to mě vždycky dostane. (01.07.2016)

Válečný Bělehrad není zrovna ideální místo k životu, zvlášť pokud se neumíte dobře otáčet. Což ale Marko a Černý rozhodně umí. Když ale začíná jít do tuhého, musí se Černý (i se svou rodinou i přáteli) začít skrývat, a ideální místo je pod Markovým domem. Společně zde vytvoří dílnu na výrobu zbraní - které Marko dokáže velmi snadno zpeněžit. A když skončí válka, rozhodne se Marko nechat lidi v podzemí dál žít v iluzi válečného stavu, a dál těžit z jejich práce ... Filmy Emira Kusturicy zatím šly vždycky tak nějak mimo mne, a tak jsem vůbec netušil, co od něj čekat. Nakonec se dostalo i na něj, a konkrétně na Underground - no a jak to říct, úplně tak moc nadšenej nejsem. Nápad (scénář) je sice brilantní, fakt jsem se pochechtával po celý film, jenže Kusturicovo zpracování mi vůbec nesedlo. Zvlášť u rádobyvtipných scén jsem se hodně nudil, a přišlo mi, že jsou ve filmu jen tak navíc, aby se mohl Kusturica pochlubit, že natočil jeden z nejdelších filmů všech dob. Stejně tak po herecké stránce mne účastníci nijak nepřesvědčili, i když "stárnutí" hrdinů je zvládnuté na jedničku. Když sečtu své pozitivní a negativní pocity z tohoto filmu, tak jsem na čistém průměru ... (08.09.2011)

Kontroverzný, a vďaka umeleckej presvedčivosti potenciálne nebezpečný filmový monument, o ktorom sa už popísali tony analýz, diplomoviek a odborných pojednaní. A starý dobrý Emir, čo sa stal zo sarajevského moslima srbským vlastencom a až vtedy naplno uvoľnil svojho filmového génia, nám bude do omrzenia tvrdiť, že sa nejedná o žiadnu propagandu. No aj keď je to iba majstrovská umelecká vízia, ktorá konštatuje, že "tak to proste je" a Srbi, resp. Balkánci si jednoducho nedokážu pomôcť (a tak to proste nie je), viac než kedykoľvek inokedy si tu treba pripomenúť Althusserovu tézu, že každý text, bez ohľadu na to, či si je toho jeho autor vedomý alebo nie, či je to zámerné alebo nie, obsahuje ideologický obsah. A v prípade tak veľkého a prepracovaného diela, akým je UNDERGROUND, a tak nadaného a sofistikovaného umelca, akým je Emir Kusturica, si takú neuvedomelosť dokážem predstaviť iba veľmi ťažko. (17.04.2018)

Podobenství o jedné nešťastné zemi, jejích roztodivných obyvatelích a bratrovražedných válkách. Udržet masivní metaforu Jugoslávie 20. století pohromadě vyžadovalo veškerý Kusturicův um a ačkoli je na několika místech zřejmé, že to bylo nad jeho síly, přesto Underground uspokojivě funguje v obou rovinách: jako film o lidech i jako podobenství. Komedie i drama splývají v v unikátní Kusturicově poetice v jedno, za každým vtipem dříme špetka tragiky... Bregovičova hudba je naprosto nezbytná, je to právě ona, která dokonale souzní s náladou příběhu a ještě umocňuje jeho vyznění. Jeden z největších evropských filmů všech dob, doslovně i přeneseně... (28.01.2004)