Vrah mezi námi

Film v sobě nese ještě prvky doznívající němé éry, ale vůbec to není na škodu, pomáhají dotvářet onu zvláštní nepopsatelnou atmosféru. Občas se s až dokumentaristickým nadhledem věnuje některé obzvláště zásadní scéně. Celý film je natočen mimořádně originálním způsobem, který je i přes svoji ojedinělost lehce stravitelný. (22.09.2013)

"Nechci! Musím! Nechci! Musím!"                                                                                                                                        První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. (11.01.2015)

,,Kto prizná neprekonateľné nutkanie zabíjať, mal by byť odprevadený zo sveta." V podstate mám len malú osobnú výtku - nemám rád filmy, kde sa zabíjajú deti (zároveň veľká vďaka tvorcom, že vraždy ani mŕtvoly nie sú explicitne viditeľné!). V závere však svoju voľbu vidieť z filmografie Fritza Langa tento fim neľutujem. V rámci krimi žánru mám odsledovanú až na pár výnimiek len československú tvorbu, kde vznikli mnohé skvelé detektívky, ale sme zvyknutí na systém, kde sa do pátrania púšťa jedna oficiálna mordparta alebo Verejná bezpečnosť, prípadne viacej okresov úspešne spolupracuje, nanajvýš sa ešte niekto z amatérov púšťa do pátrania na vlastnú päsť :o) Teraz sme len o nejakých pár kilometrov ďalej v Nemecku a bol som doslova v šoku (príjemnom), ako si aj v takomto nebezpečnom prípade šialeného vraha dokážu nenávistne navzájom konkurovať polícia a súkromná organizácia. Tá nielenže je schopná prepadnúť strážnikov, funkčne zapojiť do akcie pouličných žobrákov a za pár minút úspešne sa vlámať do veľkej budovy s prísne zamknutými dverami na každom kroku (úžasná pasáž, kde sa napätie kontrastne doplňuje s jemnými grotesknými gagmi), ale organizuje aj vlastné súdne procesy v opustenej barabizni! Nakoniec silný zážitok, kde moju pozornosť trochu rozptýlili len teátralne výkony v úlohách policajtov v prvej polovici. Avšak dlhá záverečná scéna súdneho procesu pozdvihla film veľmi vysoko a súčasne zachytila spoločenskú atmosféru doby, s vynikajúcim presahom do súčasnosti. (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (24.06.2018)

M je užasným dokladem toho, jak se (ne)povedl přestup z němé éry na mluvený film. Nepřítomnost hudby a spousty zvuků možná veřejnosti vadí, ale ve mne to vyvolávalo větší temnotu a požítek. Fritz Lang to opravdu zvládl a skoro po 80 letech se na to dívá stejně skvělě, jako kdysi. Musím uznat, že jsem to oddaloval hodně dlouho, asi jsem podvědomně tušil, že to budou umělecké orgie. Peter Lorre se prostě narodil pro role úchylů, vymetecnů a takový slizkých padouchů, které ztvárňoval vždycky s takovým nadhledem a gracii. Dokonalé, stejně veliké jako Metropolis. (19.09.2008)

Mistrovský film, který mě zcela ohromil. Třeba už jen tím, jak moderně působí - přijde mi neuvěřitelné, že ve filmu starém 84 let poznávám důvěrně povědomé motivy z moderních kriminálek. Snad ani nejde docenit, jak invenční a průlomový film toto ve své době muselo být. Nejvíc mě ovšem dostal ten nápad s tím, že se šéfové podsvětí rozhodnou nezávisle na policii chytit hledaného vraha, protože jim neustálé razie policie usilující ho dopadnout kazí kšefty - závěrečné improvizované soudní přelíčení, kdy proti sobě stojí spodina společnosti a dopadený pedofil, má v sobě působivost téměř srovnatelnou se soudním dramatem Dvanáct rozhněvaných mužů. A ještě jeden film mi tahle podívaná připomněla, a sice stařičký horor Příšerný host od Hitchcocka, s nímž má Langův "M" srovnatelnou atmosféru a podobný děj. Ačkoli mi zde s odstupem pár věcí trochu vadí - třeba nepochopitelná naivita dětí, které (ač dobře zpraveny o nebezpečí, které jim hrozí) se klidně nechají vodit kolem ramen cizím chlápkem a kupovat si od něj bonbony a balonky, kristebože!; zmínit lze také řadu otázek, které film vyvolává, aniž by na ně dal odpovídající odpověď - třeba proč vlastně vrah poslal do novin svůj dopis, když přitom nechtěl, aby ho chytili, nebo kam se poděla jeho ostražitost, s níž předtím bezproblémově zabil dvě děti, aniž by ho někdo při tom přistihl - ve svém celku mě tento film zcela přikoval k obrazovce a nesmírně mě bavil. Fascinující už je třeba jenom sledovat, jak se v té dobové dokonale profízlované společnosti postupně utahuje kolem vraha smyčka, z níž není úniku. K jeho dopadení není potřeba žádná sofistikovaná policejní technika ani testy DNA a podobné moderní vychytávky, ale docela primitivní postupy na způsob domobrany. V této části je mimochodem film zcela nejpůsobivější, když ukazuje, jak je podsvětí ve svém fungování mnohem efektivnější, než policie ochromená svou byrokratickou tíhou a neochotou lidí sdělovat jim jakékoli infomace. Pro mě osobně rozhodně jeden z nejlepších předválečných filmů, co jsem kdy viděl - je to nesmírně působivý a silný film, a možnost ho vidět se rovná velkému zážitku. Závěr mě zcela rozerval na cucky. (11.01.2015)