Ryanova dcera

Hluboký snímek, který se slavným Leanovým eposům podobá nejen svou délkou. Neobyčejně silný, pravdivý příběh ženy, která následovala svoji lásku v době a v místě, které na to nebyly připravené. Sarah Miles, jež se zklamala v manželství, které pro ní nebylo, ač si ho vysnila. Robert Mitchum, jako snad nejsmutnější postava, která nenese na celé tragédii ani špetku viny. Christopher Jones, kterého zmrzačila válka - fyzicky i psychicky; jenž v sobě však nalezl dostatek místa na lásku. A samozřejmě deus ex machina v podobě místního blázna Johna Millse - postava, spojující jak nemilosrdnou, tak úsměvnou ironii lidských osudů, jako z Boschových apokalyptických obrazů. Úchvatné scénerie západoirského pobřeží v kontrastu s drobnými nádherami přírody i lásky - lesní milování. Výjimečné kompozice - major poprvé na scéně a setkání dvou tak odlišných mrzáků. A vrcholný prožitek lásky provedený takřka jako ono Hemingwayovo zemětřesení slasti. David Lean, můj režisérský bůh, se opět vznesl ještě do vyšších nebeských sfér. (08.01.2006)

Neskutečně vytříbený cit pro obraz i barevnost. Tady není potřeba mluvit, stačí se dívat. Červená sukně vlající na šňůře je varovným signálem zakázané lásky, stejně jako oblečení, které zvolí nespokojená vdaná Irka pro první setkání s okupačním britským vojákem - krvavě rudou blůzu. ___ Snímek je dlouhý, ale diváka dokáže upoutat přenádhernou kamerou, která myslí za hrdiny. Někdy je toho opájení se vizuálnem až moc: při prvním splynutí prostříhaném s míjejícími se vlákny pavučiny, vzájemně se oťukávajícím chmýřím dvou pampelišek, nebo se k sobě vzlínajícím dvěma úponkům kapradiny. Ale, i když jsem při této sekvenci občas měla pocit, že režisér mohl ubrat, stejně ve mně přetrval hlavní pocit: dívám se na první milování Adama a Evy v ráji. ___ Kdyby byl film jenom obrazově krásný, už tím by se vymykal, ale on přidává i hluboce pojednaný citový život hlavních postav, který není vyřčený, zato je drásavě naznačený. ___ Upřímě a citlivě podaná první noc mladé nevěsty a rozpačitého manžela středního věku, kdy divák pochopí její zklamání, ale i něžnou, byť marnou snahu, jejího muže. Ona se musí cítit zklamána. Řekli si jen pár slov a dali si jen pár pohledů, ale pro mě jakoby si zcela čitelně říkali: "A tohle, že jako mělo být všechno? Čekala jsem, že na mě přinejmenším spadne nebe!" - "Tohle je, zlato, všechno, co ti dokážu dát. Už od začátku mi bylo jasné, že to bude málo, proto jsem si tě nechtěl vzít." ___ A pak najednou setkání s psychicky i fyzicky zraněným mužem, jehož kopie capká už léta po vesnici coby lokální idiot. Oba zranění, oba kulhající, oba s děsy, které je nikdy nepřestanou pronásledovat. Jen s rozdílem, že jeden si zachoval krásu i zdravý rozum, zatímco druhý tohle nikdy neměl. Což se mu stane obranou před koncem, ke kterému nevyhnutelně směřuje ten první. ____ Zvláštní, jak láska mezi vdanou Irkou a zmrzačeným anglickým vojákem se obejde beze slov, přestože evidentně není založená jen na fyzickém uspokojení. Oba si poskytují útěchu. ____ Ale i tak, přese všechno, manžel středního věku, byť ho ona zvolila z nerozumu a myslí si, že se totálně spletla, tak právě on je její výhrou. (29.05.2015)

Jak se zde mnozí vyjadřují, tak jde opět o hluboké drama, kde se postavy postupně vyvíjí, ale já jsem ho dala na víckrát a to by se nemělo stát. Stopáž je neúměrně dlouhá a tentokrát se mně přes snahu režiséra jít do větší hloubky všech postav a děje, nepodařilo proniknout tak, jak bych chtěla a to přikládám skutečně přepálené stopáži. Souhlasím s uživatelem Aki a Laik_60. (15.06.2017)

Po epicke trilogii masterpiecu (The Bridge on The River Kwai, Lawrence Of Arabia a Dr. Zivago) se David Lean na jiz starsi kolena uklidnil a odjel do Irska natocit nejakou tu politickou romantiku. Z jeho predchozich eposu mu ale zustala ta rozmachlost, takze opet stopaz pres 3h a tentokrat to rozhodne neprospiva. Prvni hodina je spise otravny rozjezd v hnusnem irskem prostredi, druha hodina je super, tentokrat v moc peknem irskem prostredi (a to se to odehrava stale na tom samem miste!) a posledni hodina je naprosto zbytecne dlouhy dojezd, vlastne ve chvili kdy si myslite, ze uz je konec, tak se pekne uklidnete, ceka vas jeste 1 hodina navic. Navic ta romantika je opet cela nejak Leanovsky zvrtla, kdy zena miluje sveho skveleho muze, ale podvede ho hned s prvnim frajerem, ktereho potka a prijde ji to uplne v poradku. 5/10 (06.07.2012)

V dobrém i zlém. Rájem i peklem. Růžovým krajkovím, rudým brokátem. Paraplíčko nesené hurikánem. Z dívky paní. Trpělivý trojúhelník. Tatínkova holčička. Kantorova žena. Vojáčkova milenka. Stál na vartě. Stál za hřích v lesích mechových. Zraněný, poznal válku. Magnetizující, poznal lásku, i když pro ni času není. Můry se slétávají nad vzplanuvším plamenem v údolí. Květnatý básník poodhrnuje závoj šimravého "in flagranti..." Pod nebeským viaduktem, mocně vábí citová studánka. Romantické cukrování s jinotaji. Metafyzický, orosený půvab milujících se duší, stříbrem posetých těl, sladkých jako nektar, rozlitých do bezčasé zahrady, oproštěných, pro tu chvíli, pro tu blízkost, od světů druhotných. Jaká líbezná vášeň, až příroda aplauduje. Jaká přízemní jízlivost, šeredné chování pozemských, které davovým lynčem eskaluje. Spolek zaslepených hlupců. Mrzáků na duchu. Na nože s nimi, když slib lože tak křehce, smluvně posvátný, rozdělili... Do prsou vás bodli, Ikarové. Snové, trudné kraje. (27.08.2018)