Nightmare Cinema

Hororové antalogie jsou fajn věc. A taky příležitost, jak vzít žánr s nadhledem, aniž by bylo nutné vymýšlet komplexní příběh ospravedlňující stylizaci. Zde ale segmenty s jen minimem výjimek (černobílá pasáž) vypadají ne jako hrátky zručných filmařů, ale jako nepříliš umné pokusy o parodii na horor. (27.06.2019)

První povídka byla slušným rozjezdem ve stylu parodie na slashery, svářeč mě fakt rozesmál, nechybělo Gore a finále s pavouky bylo výborné (5*). Druhá povídka o dívce, která postoupí plastiku a nedopadne to zrovna podle její představy, též nebyla špatná, finále, kdy se podívá na povedenou prácičku šíleného chirurga (tři kozy top !) mi vytvořila také úsměv na tváři (4*). Třetí povídka (katolická škola) byla ze všech nejslabší, potěší maximálně dobře krvavé finále, ale jinak mě moc nebavila (2*). Čtvrtá, černobílá, to bylo dobrý psycho, byla myslím nejkratší ale dost slušná (3*). Pátá povídka z nemocničního prostředí se mi zdála co se týče kvality asi nejlepší, bylo to napínavé a scéna v pitevně výborná. (4*). Potěší Mickey Rourke, jako promítač smrtí. Průměr mi říká 3,6 ale při té šílené délce, jsem se nestihl nudit, takže zaokrouhluji. Slabší čtyrečka a klidně bych si dopřál Nightmare Cinema 2 (178. hodnocení) (12.05.2020)

Zatímco jiné hororové antologie působí rozpačitě, protože kvalita jejich segmentů je nevyrovnaná, Nightmare Cinema působí rozpačitě spíše proto, že všechny její části balancují kolem úplného průměru. Co ovšem film stahuje dolů, je rámcový příběh The Projectionist (Mick Garris): Děsivý promítač (Mickey Rourke) láká do svého kina (ne)náhodné kolemjdoucí. Tento námět působí jen jako nezbytná omáčka, která má zaštítit jinak nesouvislé příběhy a která absolutně postrádá jakoukoliv jinou myšlenku, což ve finále pro diváka působí jako zklamání - 30%. Další jednotlivé segmenty jsou: The Thing in the Woods (Alejandro Brugués): Úmyslně překombinovaná a odlehčená parodie na „kempové/chatové“ slashery, která ale působí mírně nesoustředěně a které by sedla ještě notnější dávka humoru, přesto koukatelná zábava - 55%. Mirari (Joe Dante): Jednoduchá povídka s jasným poselstvím „plastika je zlo“. V roli démonicky milého plastického chirurga září charismatický Richard Chamberlain a Danteho schopná režie přináší zřejmě nejpovedenější segment - 60%. Mashit (Ryûhei Kitamura): Řádění démona v katolické škole a masakrování posedlých dětí. Prvoplánově krvavá blbina s poměrně špatnými výkony dětských herců - 40%. This Way to Egress (David Slade): Vizuálně nejzajímavější část, v níž je hlavní hrdinka postižena jakousi poruchou, kvůli níž vnímá své okolí děsivě deformovaně. Být tento černobílý segment o něco sofistikovanější, byl by rozhodně highlightem filmu - 60%. Dead (Mick Garris): Postřelený chlapec po několika minutách klinické smrti začíná v prostorách nemocnice vidět mrtvé, což ovšem pro příběh nemá skoro žádný přínos, protože kluk bude muset bojovat se střelcem, který ho přišel dodělat. Tak trochu mix Šestého smyslu a Hráčů se smrtí bez jakékoliv přidané hodnoty - 40%. Celkově by pak Nightmare Cinema sedlo ještě víc odlehčení a humoru, některé segmenty se zbytečně berou až moc vážně. Tematicky podobné Trapped Ashes jsem si užil o kousíček víc. [Sitges 2018] (15.10.2018)

Očekávaná antologie je nakonec pouze průměrem. První povídka od Alejandra Brugués ( Juan de los Muertos) je parodií na kempové slashery a zaujme poctivým Gore, slušnými maskami a nečekaným vyústěním, avšak zamrzí ochotnické herecké výkony, dialogy trhající uši a vcelku velká naivita. 60% Druhá povídka je od Joe Dante ( Gremlins), která je nečekaně nejlepší. Pojednává o zvráceném plastickém chirurgovi, kterého si objedná snoubenec pro svou snoubenku, aby ji spravil tvář. Skvělé masky, dostatek napětí a slušná pointa. 75% Třetí povídka od Rjúhei Kitamury (Půlnoční vlak). Splatter v katolické škole s posedlými dětmi. Slušné gore, sexy jeptiška. ale opět to kazí nepřesvědčivé herecké výkony a je to poměrně dost přehnané. 60% Čtvrtá povídka je od Davida Sladea ( 30 dní dlouhá noc) a je překvapivě nejslabší. Je černobílá a pojednává o ženě, která se bloumá po chodbách a vidí znetvořené lidi. Opět slušné masky, ale velmi nezáživné a poměrně nudné. 50% Pátá povídka je od Micka Garrisse ( Sleepwalkers) naháněčka v prostorách nemocnice, kde psychopat jde po malém chlapci, který zároveň vidí mrtvé. Zřejmě druhá nejlepší povídka s dostatkem napětí a porcí násilí. 65% Ve výsledku spíš zklamání. Rozhodně potěší Gore, které se objevuje takřka v každé povídce, ale je to velmi špatně a nepřesvědčivě zahráno a background story taky za moc nestojí. Dalo se, ale vzhledem k výběru režisérům se z toho dalo vytřískat víc. 60% (21.06.2019)

Úplne pohodová antológia, síce s naozaj dosť slabým rámcovým príbehom, ale zase na druhej strane mi to vynahradili jednotlivé segmenty, ktoré sú podľa mňa dostatočne zábavné a kvalitatívne rozhodne vyššie, ako ich hodnotí kolega podo mnou. Prvá lesná vyvraždovačka s prvkami sci-fi zaujala kvalitným gore a dostatočnou akciou (80%), druhá o vtipnom plastickom chirurgovi kvalitnými maskami a pointou (70%), tretia je nenáročná splatterová vyvražďovačka deciek, čiže super, opäť krv a gore, to je moje (80%), štvrtá čiernobiela mi síce úplne nesadla, ale ženská potulujúca sa po špinavých chodbách a vidiaca znetvorených ľudí má taktiež niečo do seba. Prišlo mi to síce menej napínavé, ale dejovo celkom zaujímavé (65%). Posledná - kvalitka. Hra na mačku a myš medzi zabijakom a faganom po nemocničných chodbách v spoločnosti duchov. (80%). Nie že by som sa z tohto filmu išiel pototo, ale vo väčšine súčasných poviedkových hororov je sledovateľných iba minimum / menšia časť / polovica (veľmi zriedka väčšina) poviedok. Tuto to neplatí, a všetci režiséri do jedného odviedli slušnú robotu. Áno, je to podobné ako podarený starší Trapped Ashes, a hodnotím preto rovnako. (21.06.2019)