Mario
Mario
Režie:
Marcel GislerKamera:
Sophie MaintigneuxHrají:
Max Hubacher, Aaron Altaras, Jessy Moravec, Andreas Matti, Scherwin Amini, Fabrizio Borsani, Beat Marti, Matthias Neukirch, Nina Mariel Kohler (více)Obsahy(1)
Snímek Mario vypráví příběh zakázané lásky mezi dvěma hráči, přičemž poukazuje na to, jaký tlak je vyvíjen na fotbalisty a jejich spolupracovníky, aby se přizpůsobili přísné kultuře tohoto odvětví. Když Leon vstoupí do Mariova fotbalového klubu, okamžitě se mezi nimi vyostří napětí. Oba hráči jsou talentovaní, ctižádostiví a připravení bojovat za své přední místo v týmu. Poté, co se oba nastěhují do jednoho bytu, soutěživé napětí přeroste v sexuální. Zatímco jejich vztah nabírá na intenzitě, z Maria a Leona se stává nerozlučná dvojice, přestože se Mario zoufale snaží jejich lásku před ostatními spoluhráči skrývat. Jakmile však začnou o jejich vztahu kolovat zvěsti, oba chlapci si budou muset vybrat – buď kariéru, nebo jeden druhého. (Cinemax)
(více)Recenze (17)
Nevětší radost jsem měl z toho, že film neskončil happyendem a nezvrtlo se to v sentimentální a tuctovej film. Naopak, otázku coming outu v profesionálním sportu tenhle snímek podal naprosto přesvědčivě a nestrojeně, navíc v kombinaci s naprosto bizarní "švýcarštinou". Stejně jako jsem byl před časem nadšenej s Freier Fallu, tak i z tohohle filmu mám fakt dobrej pocit, že rozhodně nešlo o ztrátu času u průměrného a nenápaditého gay klišé příběhu. ()
Téma homosexuálních sportovců a sportovkyň v kolektivním prostředí je v posledních letech v anglosaském prostředí vedeno velmi rozsáhlou společenskou debatou, které se zevrubně věnuje dokument Out to Win, kde vystupuje mj. i československá rodačka Martina Navrátilová. Zatímco v českém prostředí je téma nadále tabu, už i v západní Evropě přestávají být LGBT sportovci vylučováni z reprezentace, aniž by nutně museli zapřít sebe sama, byť cesta pro ně není stále úplně příznivá. Švýcarský snímek Mario se odehrává ve fotbalovém prostředí, kde bývá toxická maskulinita nejsilnější a "hráči spolu mají hrát, nikoli spát". Nadějná fotbalová hvězda Mario se musí rozhodnout, zda dá přednost zářivé kariéře či vztahu se svým přítelem a spoluhráčem Leonem. Jistě, jde o falešné dilema, protože oboje by v dobrém a tolerantním kolektivu nebylo žádný problém, bohužel tlak spoluhráčů a fanoušků (či lépe "fanoušků") dělá své, o sponzorech a případné medializaci nemluvě. Snímek vyniká především výbornou chemií ústředního páru, přičemž Max Hubacher a Aaron Altaras jsou neuvěřitelně přesvědčiví podobně jako např. Max Riemelt a Hanno Koffler ve Volném pádu. Samotný scénář není úplně předvídatelný a příběh určitě nemá romantický rozměr, jak by napovídal plakát. Tlumená kamera navozuje pocit reality a minimalistický hudební podkres snímku jenom pomáhá. Podobné snímky jako Mario by česká kinematografie potřebovala taktéž. Výborných filmů s touto tematikou nikdy není dost. 9/10 ()
Našel-li by se zde fanoušek filmů se sportovní a LGBT tematikou, který by navíc ujížděl na německy mluvených snímcích, pak by byl pro něj Mario trefou do černého. Fanoušek sportu nejsem ani omylem, avšak čas od času si vyhlédnu nějaký ten 4%-film a jakožto germanista jsem ocenil malý exkurz do Schwizerdütsch. Zobrazované téma - tedy homosexualita ve vysokém sportu - je bezpochyby aktuální a ožehavé a ve filmu je podáno sice skromným, ale o to víc milým a autentickým způsobem. Hlavní hrdina Mario se musí na jedné straně vyrovnávat s tlakem ze strany společnosti a fotbalového týmu, na druhé straně se svým životem, který mu de facto nalajnoval jeho otec - světlobodem a kamenem úrazu zároveň jest náhle se objevivší Leon. Příběhově se mi film líbil - byť zde někteří uživatelé odsuzovali nedostatečnou emocionálnost dialogů - zejména však musím ocenit závěr filmu, který sice zabolel, ale byl opravdu na místě. Příjemné a zároveň silné překvapení ze švýcarské produkce, u kterého by člověk možná našel nějakou mouchu, avšak mě i tak film velmi zaujal a za plným hodnocením si stojím. ()
Dalo by se říct, že skvělá práce. Výběr herců se povedl, všichni byli přirození, žádné karikatury. Taky jsem rád, že scénář nezacházel do "oblíbených" klišé a nedal prostor zbytečným emocím, protože to je to poslední, co od takového filmu čekám. Na druhou stranu bych čekal v určitých momentech rozvinutější dialogy. Zajímavý je pohled i z jiných stran na danou problematiku. Nejvíc ovšem oceňuji poukázání na příliš ambiciozního otce, který prakticky synovi nastavil životní dráhu, se kterou už teď sám není schopen nic udělat (ač konec není uzavřený). Budiž to příkladem pro podobné rodiče. ()
Mam LGBT filmy vcelku ráda, ale tohle by potřebovalo hodně zkrátit. Je to syrovější charakteru, nic rádoby líbivého, ale těch hluchých scén, které asi měli asi dodat tématu potřebnou tíživost. Naví c semi to na HBO pořád sekalo. ()
Do okamžiku, než se jejich vztah provalí, jde o tuctovou podívanou plnou žánrových klišé. Pak se ale příběh začne odvíjet jinak. 1) Spoiler. Základní ponaučení vidím v otevřeném poukázání na skutečnost, že i v tak opěvovaných liberálních společnostech, jakými jsou Německo nebo Švýcarsko, kde tolerance kvete bohatými plody a práva menšin jsou ochraňována mnohými pro nás někdy ještě nepředstavitelnými zákony a předpisy, že tedy v podobných společnostech i tak doutná averze vůči gayům v takové míře, že jim ve specifických případech může znemožnit i výkon povolání._____ 2) 58letý spoluscenárista a režisér, otevřený gay Marcel Gisler k tomu říká: Football is the most popular sport globally seen, and it’s a product, and you have to sell it in societies where politics are hostile to homosexuals. And you see the next Royal Championship will be in Qatar where homosexuality is punished by law. They are persecuted. And also, a player is a product. So a player wants to be sold in a country where homosexuals are not accepted. So he will think very long before he comes out. I think the main issue is economic. It’s difficult to be openly gay in these sports._____ 3) V hlavních rolích vystupují 25letý přitažlivý Max Hubacher (blonďatý Mario) s putinovskou tváří i chováním a 23letý rovněž přitažlivý Aaron Altaras (Leon z Hannoveru). Oba herci jsou, zdá se, heterosexuální. Hubacher získal za roli Švýcarskou filmovou cenu za rok 2018, lokální obdobu Oskara._____ 4) Pobavilo mě, že jsem Švýcarům nerozuměl téměř ani slovo, když se bavili mezi sebou. Holt Schwizerdütsch. ()
Ze začátku to vypadalo strašně hloupě a zvažoval jsem, jestli to vůbec dokoukat, ale celkem brzo se to zlomilo v citlivý drama, který mě chytlo. A to fotbal vůbec nemám rád. Mario je ale bez ohledu na fotbalové prostředí civilní a citlivý film, který bez přehrávání a zbytečných klišé vypráví příběh o homofobii, tlaku prostředí a volbě, do které by nikdo neměl být nucen. Moc příjemné překvapení. ()
Nebyl to vůbec špatný film. Celkem byl i pozitivní, ale ten konec.. ten mě teda zklamal. Nechápu, proč to takhle pitomě zakončili. LGBT filmy by si zasloužily happyendingy. Tady to neskončilo v podstatě nijak. ()
Po čase tady máme zase film, který může leckoho zaujmout. Nejvíce si na něm cením námětu a příběhu, tyto dva v celém díle jednoznačně dominují. Zpracování vztahu obou hlavních protagonistů je dle mě hodně decentní, aby zaujalo co nejširší koláč publika. Na plnou desítku to u mě ale není. V hereckých výkonech slušné, snaživé (ale např. k brilantnosti Tarjei Sandvika Moe ze seriálu SKAM to má daleko), u vzájemných intimních scén jsem hercům to vzájemné otlapkávání nevěřil na plných sto. Přesto vše uživatelům GT vřele doporučuji ... 10887 ()
Film odvou fotbalistech gayích. Film pro gaye. ()
I když švýcarská kinematografie nepatří mezi evropské filmařské lídry a přesto, že ji mám rád, nad některými nedostatky zkrátka přivřít oko nemůžu, notabene pokud režisér má na kontě už filmů několik. Největší slabinu tohoto dílka vidím v hereckých výkonech, které byly sotva průměrné, ne-li přímo podprůměrné. A to sekvencí, které přímo vybízely k rozehrání hereckého koncertu, bylo požehnaně. Chyběl mi taktéž hudební podkres, bez kterého na mě film působil poněkud hluše. V neposlední řadě se mi vnucovalo nutkání, že to měla být jakási švýcarská odpověď na německý "Volný pád" - bohužel, tato "odpověď" se, dle mého, ´ztratila v překladu´. Švýcarům zkrátka sluší spíše skromnější a komornější dílka zaměřená na klubového diváka, filmařský gay mainstream by měli přenechat svým německým či francouzským kolegům. ()
Hezký film, krásný příběh, který ukazuje nelehký život v tomto netolerantním světě. Přece je to každého věc, jak žije, co dělá... když to neobtěžuje okolí. Nevím, proč to ještě někteří jedinci tak hrotí a šíleně řeší. I když film skončí tak jak skončil, tak je to holt tvrdá realita.... ()
Popravdě můžu vlastně jen souhlasit co už tu psal uživatel "Disk".Volný pád ve fotbalovém prostředí a díky tomu jsem se cítil jako ryba ve vodě.Pravda druhá je,že Max Hubacher mě nedávno navnadil na notu,že tenhle herec umí.Vše se tu skvělo vyrovnalo.Dramatická část jela na bezchybném volnoběhu až do samého konce.Ústřední duo prostě super,já tu chemii cítil v tom,že byly tak odlišný a o tom ten snímek byl.Když už jsem si říkal,že rodina tu hraje až moc druhé housle a spíše je tím kmetem Mariův agent,tak přišla i ta rodina.Ano,té hudby klidně mohlo být více,ale to je tak z těch nejmenších zádrhelů,protože opět zas vyniklo to,kdy minutu máte záběr jen na tvář herce.Jak jsem psal,fotbalové prostředí mám rád,sám jsem ho zažil a jen tedy ve sprše to mejdlo nepadala tak daleko:)95% ()
No homo. ()
Velmi hezky shrnul své postřehy k filmu uživatel Disk. Doplnil bych, že rozhodně stojí za zmínku i vztah hlavního hrdiny Maria se svou kamarádkou z dětství Jenny. Silný moment je i scéna v kuchyni, Mariův nechtěný coming out a reakce otce a matky na něj. City ústřední dvojici věřím, oslovují mne city, pocity a stavy hlavního představitele Maria (Max Hubacher) a rozumím i Leonovi (Aaron Altaras). Láska nebo fotbal? Fotbal nebo šťastný upřímný život? A když se rozhodnete pro fotbal, jak dlouho může člověk tuto nesvobodu (nemoct žít svůj vlastní život) vydržet? Nesoustředěnost, nespavost, tlak na hrudi, léky… Jak dlouho s tímhle vším můžete být špičkový fotbalista? Jak dlouho s tím můžete vůbec žít? ()
Film je určite nadpriemer čo sa týka LGBT filmov, ale postrádal som iskrenie, chémiu medzi Mariom a Leom. ()
Atraktivně natočený snímek, poměrně svižný děj a nečitelné zápletky (jaktože se Jenny najednou ocitne s Mariem v Hamburku přestože to striktně odmítla?). Překvapivý závěr je zcela v germánském nekompromisním pojetí - máš v životě jen jednu šanci, ber nebo nech být. Přestože fotbalu vůbec nerozumím a scény ze hřiště na mě působily dost mimozemsky, dokázal jsem to pocitově zpracovat velmi dobře. Některé paralely s Volným pádem se daly najít. Líbilo se mi, že vypjaté scény se nijak neprotahovaly, šlo se rovnou na věc, například coming out před rodiči - otcův názor byl jasný, matčin taktéž. Žádná zbytečná omáčka okolo. V každém případě ve mě film zanechal silný dojem a to je znamení, že je to prostě dobrý snímek. ()