Ženy od hluboké řeky

Legendárna klasika, ktorá nestratila nič zo svojho dopadu. Lenzi už vtedy nebol žiadny zelenáč a spracovanie je patrične na úrovni, džungľa pôsobí naozaj nebezpečným a zároveň krásnym dojmom. Kanibalské gore scény patria k absolútnej špičke a i dnes sú pre silné žalúdky. Jeden z vrcholov kanibalského horroru. (24.01.2007)

Asi bych to shrnul do jedné věty - mýtus obcházející podobné kanibalské filmy toho slibuje mnohem více, než pak samotné filmy splní. Ještě mám v živé paměti, jak jsme o těchle filmech jako puberťáci básnili a snili, že je jednou konečně taky uvidíme, protože to někdy někde praprabratranec ze šestého kolena viděl na obehrané videokazetě. A pak, když jsem to konečně viděl a i navzdory tomu, že gore a bezdůvodné nechuťárny vůbec, nijak moc nemusím, přišlo obrovské zklamání.... (15.03.2009)

Ženy od hluboké řeky byly svého času zakázány v jednatřiceti státech a i dnes se nejedná o snímek, na který byste mohli narazit ve večerním programu televizních stanic. Po jeho zhlédnutí mohu konstatovat, že pojmy jako primitivismus, sadismus a zejména buranství zde dostávají nový rozměr. Prvoplánové masakry nebohých zvířat se dají vzhledem k dobovým kontextům a praktikám ještě pochopit, nejsou však omluvitelné, ovšem myšlenky, které se nám Lenzi snaží podsouvat působí více než urážlivým dojmem. Technická stránka je extrémně ubohá. Kameraman absolutně nechápal co a kde se děje, vedení herců neexistuje a o prvcích, jako jsou střih či svícení, se nedá mluvit ani se zavřenýma očima. To vše se kloubí s naprosto absurdním příběhem a scénářem, jehož jedinou funkcí je posouvat děj od jednoho brutálního výjevu k druhému. Osobně nemám problém s detailním zobrazováním násilí ani diletantskou technickou stránkou. Neskutečně mi však vadí, že se nám autoři prostřednictvím postav snaží vštěpovat jakési bláboly a úvahy. Takovéto umělé povyšování celku je krajně stupidní, nepřístojné a odporné. Ve chvílích, kdy se Lenzi snaží posunout stereotypní gore někam dále, míra urážlivosti stoupá geometrickou řadou. Jako studijní materiál je to poměrně fascinující produkt, jako samostatný film ubohý brak. Absurdnost a buranství v plné síle. (08.08.2005)

Legendární Lenziho hnus 'Cannibal Ferox' patří mezi nejznámější a nejkontroverznější fláky tohoto kultovního režiséra. Co se týče násilí a brutality, jde o jeho vůbec nejsilnější snímek. Natočen nebyl z žádných uměleckých ani úchylných pohnutek, jde o čistě komerční záležitost, o které se ale k údivu všech tvůrců i zúčastněných mluví dodnes. Herci si chtěli ve vyhlášené kokainové oblasti, kde se film natáčel, hlavně zašňupat (to není vtip) a Lenzi tehdy potřeboval nutně prachy, proto přemluvil lidi kolem Luciana Martina k projektu, který čítal hned dva filmy (Eaten Alive + Cannibal Ferox). Tehdy v kinech zrovna letěl Deodatův megaúspěšný Cannibal Holocaust, tak proč se na vlně nesvézt? Zvlášť, když vlastně Lenzi kanibalský žánr přímo, ač nechtěně založil filmem 'The Man from the Deep River' z roku 1972. Hlavně u Feroxu je vidět, jak se Lenzi s ničím nepáral a s obrovským nadšením pro řemeslo si šel přímo za svým cílem. Jeho výsledná práce je mistrovské dílo - nehumánní hardcore trash, gore zvrácenost a staromilsky rasistický filmový odpad se skvělými improvizovanými praktickými efekty. Nemůžu si pomoct, ale takové nekompromisní filmy mě prostě baví. Snad jediné mínus vidím v absenci pořádné hororové atmosféry, která by vše vybrousila k dokonalosti, tak jako se to podařilo u již zmiňovaného 'Cannibal Holocaust'. (16.05.2020)

Po otřesné Eaten Alive se Lenzi opět vrací, aby navázal na úspěch Deodatových Cannibal Holocaust. A konečně mu to alespoň z části vyšlo. Přestože hodně vychází z Deodatova filmu, jistou originalitu mu upřít nejde. V mnohém se snaží být naturalističtější a divákovu pozornost se pokuší upoutat co možná nejnásilnějšími scénami. Přiznejme si na rovinu, Zora Kerova visící na hácích za ňadra patří k tomu nejlepšímu, s čím mohl Lenzi přijít... :-) A po dalších jiných více méně zábavných obscénnostech si Ferox dokazuje, že nejenom Holocaust má na víc, než se stát jen bezduchou kanibalskou řezničinou (jako se to podařilo u výše zmíněné Eaten Alive) a tak se dočkáme i nějakého toho závěrečného filozofování. K tomu všemu navrch připočtěte geniální soundtrack a tu pravou amazonskou atmosféru a o zábavu je postaráno. (13.04.2006)