Beze stop

Tenhle film mně dostal a to naplno. Člověk si u něj uvědomuje a obzvláště v dnešní době, že sice žije ve svobodné zemi, může se i přes šířící se cenzůru všude možně svobodně vyjadřovat, ale že o svoji svobodu jsme už dávno přišli. Každý den náš věrný sluha mobilní telefon na nás donáší, protože je věrným sluhou i jiných. Stejně tak činí počítače, kreditní karty... Každý den nás sleduje bezpočet kamer ve vřejném prostoru. Bez účtů na internetu, v bance, na počítačích, bez různých registrací jsme dnes nic v současném moderním světě jaký známe. Hodinky a náramky nám měří a zaznamenávají tep, stres, tlak i ušlé kroky...dokonce dobu kdy spíme a jak spíme... A okovy se utahují. Někde se už uvažuje, že nebudou papírové peníze... Bude tedy možno jen při pouhém placení sledovat každého kde byl, v kolik hodin tam byl, co nakupoval, v jakých částkách, jak často to nakupuje... Ano, děje se tak s naším souhlasem. Nemusíme mít mobil, hodinky, počítač, nemusíme sami na sebe na sociálních sítích sdělovat informace.... S tím ostatním to už je dnes ale složitější.  Možná, že ještě lze někde žít úplně mimo civilizaci. Chovat dobytek, pěstovat si zeleninu a ovoce, žít jen z darů přírody. Absolutní indie život. Jenže těch míst, kde to realizovat už moc není a pak to chce i mít na to koule. Nevyhledávat civilizaci, když se nebude dařit ať už půjde o neúrodu nebo nemoci... I hrdinové našeho filmu čas od času museli ten kontakt udělat. A potřebovali peníze. Já jsem z toho příběhu do teď paf. Chování otce mi přišlo těžce sobecké, ale nikdo jsme nebyli ve válce a jen těžko můžeme uvažovat jak by bylo nám a jak se žije s nočními můrami veteránům. Na rozdíl od trochu afektovaného filmu Tohle je náš svět, který i přes svůj sympatický pohled působil šíleně neuvěřitelně, tohle je úplně jiné. Ben Foster byl super, ale z Thomasin jsem byl paf. Zaujala mne už v Králíčkovi Jo Jo ne zrovna zdařené válečné haka haka komedii. Ale tady jsem si její herectví užíval každou minutu. Ty pohledy když nevěděla jak odpovídat, když předváděla vnitřní boj rozumu a zároveň lásky k tátovi...  Neuvěřitelná záležitost. Navíc pastva pro oči, protože většina filmu se odehrává v nádherných amerických lesích. Já jsem se něco najezdil na čundry a tak se mi i zastesklo po té vůni lesní půdy když večer uléháte u dohasínajícího ohně s hvězdnatou oblohou prosvítající skrze koruny smrků a borovic... No, budu muste zase vyrazit! Tento film rozhodně doporučuji! Krájím do pánvičky 5 lišek. * * * * * (15.08.2021)

Debra Granik sáhla do klobouku a možná vytáhla další mladou hereckou hvězdu. Thomasin Harcourt McKenzie je skoro stejným zjevením jako před osmi lety Jennifer Lawrence ve Winter's Bone. Spolu s Benem Fosterem tvoří dvojici, která utáhne celý tento film, který něco naznačuje, ale moc toho neříká. Nevíme, co zažil otec, co se stalo s matkou a spoustu dalších věcí. Film se také překvapivě obešel bez záporných postav. Tohle nenápadné drama totiž nehraje na efekt, ale odmění jen diváka, který je ochoten se sám zamyslet. (02.10.2018)

Už od začiatku, respektíve od významného dejového zvratu je zrejmé, že scenár sa bude držať snahy o realizmus a civilizmus a že nebudeme svedkami nejakej prvoplánovej predžutej agitky na cool život v divočine. Ľudia, ktorí sa zhodou okolností dostávajú do styku s ústrednou dvojicou, to s nimi myslia v skutočnosti dobre, pričom sa snažia brať ohľad najmä na budúcnosť dievčaťa. Jej otec je však od prírody, či možno skôr rokmi zvyknutý iba na život v amerických lesoch a kompromisom sa prispôsobiť nedokáže. Granick sa však nesnaží silou mocou dostávať jednotlivé postavy do vyhrotených konfrontácií, čo je len a len dobre a v takomto duchu prebehne aj zdanlivo chladné finále, ktoré je však pre hlavné postavy nesmierne emocionálne silné. Či aj pre diváka, to záleží od individuálneho vkusu. (14.07.2019)

Tak trochu trempské drama v duchu filmu Tohle je náš svět o tátovi a dceři, kteří žijí přírodní formou a snaží se splynout s přírodou. To už se ale nezdá lidem, kteří žijí ortodoxním životem a všemu mimo zajetý standard nerozumí a odsuzují. Američani jsou na tohle hrozní puritáni, to u nás tento film musí každému trempovi zahřát na srdíčku. Mně se to také líbilo a to nejsem tremp. Asi jsme tu v Česku daleko víc benevolentnější, než v USA. Druhá půlka filmu a momenty v komunitě se strejdou, který hrál americký trempský byly moc hezký momenty, ze kterých sršel pocit pohody a svobody. Stejně tak jako samotný závěr, který neměl chybu. Ben Foster se mi díky jeho roli v tomto filmu výrazně zaznamenal do paměti a moc se těším, až se představí coby Jan Žižka. (05.07.2019)

Žilo se jim dobře. Tedy alespoň to tvrdí. Než je dostihla společnost, ta krutá konzumní společnost a chtěla jejich existenci v přírodě zadupat. Divák nemusí být génius, aby pochopil, že posttraumatická stresová porucha válečnému veteránovi znemožňuje fungovat jako 97,8 procent společnosti. Jeho bystrá dospívající dcera s ním žije v oregonských lesích jednoduchý život v souladu s přírodou. Dobrovolně. Prozatím. Protože právě okusila, že to jde i jinak. A rozhodně se nebrání novým možnostem. Postupně tak vnímáme dva silné charaktery a dynamiku jejich (milého a uvěřitelného) vztahu. Minulost tvůrci neřeší, soustředí se na to, že zvědavost a otevřenost dcery ničí jejího otce. Nechtějí, abychom dvojici litovali, abychom s nimi souhlasili. Americká autorka Debra Granik sáhla po dalším nenápadném dramatu s obyčejnými hrdiny, které minimalisticky nechává plynout, a svým komorním pojetím dává vyniknout hereckým výkonům. Zatímco v Do morku kosti válela Jennifer Lawrence, tady na sebe upozorňuje novozélandský talent Thomasin McKenzie. Bude radost jí dál sledovat. Ben Foster je charismatický držák, který pravidelně střídá drahé látky s menšími projekty. Samozřejmě se šlo více odvázat (to myslím směrem k režisérce), ostatně nějaké silnější scény bych uvítal. I když i tohle bude pro mnohé atraktivní kus. PS: americké vánoční stromky prostě musejí vypadat bezvadně. (15.12.2021)