Léto

Možná to jde i poznat z toho, jaké filmy tady hodnotím, že prostě mám rád romantické filmy. Komedie, smutné, všechny. Poslední dva měsíce jsem se na ně nedokázal moc dívat, nešlo to, nebylo by mi moc dobře. Je to zvláštní příběh, zamotaný do dané doby a ženských práv. Líbilo se mi to, pomohlo mi to, i když to neskončilo dobře. Jak to dopadne u nás, teď nevím. Delphine si na konci přála vrátit v čase… a mít odvahu, kterou tehdy postrádala. A to už není možné. Co bych udělal já, kdybych se mohl vrátit v čase, udělal bych v tom klíčovém okamžiku něco jinak, když vím, jak to celé dopadlo? Šel bych zase do toho? Rozhodně! Nikdy, nikdy bych to, co jsme prožili, za nic nevyměnil. Stálo mi to za to. I teď když jsem … (dosaďte si cokoliv). Dalphine dále říká, že můžeme jít jen vpřed, a to je to, o co se teď snaží. Paradoxně jsem ve stejný den slyšel poslední díl podcastu Kudy běží zajíc a Ondřej Novotný tam jen tak mezi řečí říká k Podryho pracovní změně strašné moudro. Cesta zpátky v životě by vůbec neměla být, měla by být jen dopředu a jestli po cestě dopředu budeš dělat i to, co jsi dělal před tím, není to cesta zpět, ale nějaká evoluce toho, co jsi dělat předtím. Ten člověk to má srovnané v hlavě jako málokdo. (anonymní ČSFD sebeterapie volume 9) (17.06.2023)

Pomalu celou první půlhodinu jsem si myslela, že film ani nedokoukám, jak brutálně mě babské revoltování a plkání nudilo. Pak se daly holky ale dohromady, odjely na farmu a celé se to rozjelo tak, že jsem pomalu ani nedýchala. Atmosférou mi film nejvíce připomínal Kyss mig, v závěru filmu se mi svíral hrudník, jako by ho někdo stáhnul kazajkou. Cécile De France mě v lesbických rolích snad nikdy neomrzí, poznat takovou v reálu, vlak si ujet rozhodně nenechám. (07.07.2016)

Mladá Delphine je pripútaná k rodičovskej farme. Vykonáva všetky potrebné práce a zdá sa, že ostane privarená k pôde a rodičom naveky. Lebo je viazaná nielen povinnosťou ale aj vášňou k zemi. Vydá sa za miestneho nápadníka a nejako bude. Lenže Delphine je iná. Odchádza načas do Paríža, kde pričuchne k feministickému radikálnemu hnutiu. Hneď prvý deň stretne skupinku dievčat, ktoré na ulici preplieskavajú nič netušiacich mužských chodcov po zadku. Robia to ako protipól rovnakej mužskej zábavky, ktorú muži samotní voči ženám považujú často za úplne normálnu. Pridá sa k skupine a aktívne sa zapojí do diania. Dôvodom nie je len očarenie myšlienkami voľnomyšlienkárskeho hnutia, oslobodzujúceho ženy spod mužského i spoločenského útlaku. Dôvodom je láska. Živo predstavené obdobie prvej polovice 70. rokov, kedy vo francúzskych veľkomestách aktívne odoznievali revolučné študentské 60. roky (najmä radikálne ľavičiarsko - maoistické revolty na univerzitách v Paríži v roku 1968), ktoré otvorili brány hnutiam novým (napr. za práva žien). Vidiek si popri tom žil stálym, často veľmi konzervatívnym životom. Prejavenie homosexuálnej lásky na vidieku bolo preto veľkým hriechom nielen v očiach rodiny aj dedinskej komunity. Vierohodne, živo a eroticky príťažlivo predstavený príbeh veľkej lásky, ktorej nepriali okolnosti. Napriek tomu sa po rokoch od rozchodu dostavila katarzia. (08.07.2020)

Ať si každý říká co chce, Francouzi mají svůj vlastní styl promítnutí scénáře do obrazovek. A tady je to víc jak zřejmé, i když co se týče příběhu, nebudeme si nalhávat, že nepokulhává. Hra na city jedině pomůže prokousat se celým filmem, ale aby se jednalo o průlom, to se říct nedá. Jak už jsem již dříve zmínila, v takovýchto filmech je jedno a to samé téma, jen se mění situace, prostředí a způsobené problémy. (04.08.2023)

Prvá časť v Paríži ma značne iritovala. Pokiaľ sa feministky potrebujú prejavovať hádzaním predmetov na profesorov namiesto diskusie, ani sa vám s nimi nechce sympatizovať. Film sa našťastie po nadviazaní fyzického kontaktu medzi holkami rozbehne a nemôžem povedať, že by mi pripadal málo uveriteľný, alebo nedostatočne psychologicky prepracovaný. Proti medzinožným bobrom nič nemám, ale tie podpazušné, autenticita neautenticita doby, vidieť nechcem. Téma mimo mňa, ale film fajn. 70%. (10.12.2016)