Krištáľový fantóm
Obsahy(1)
Dcera masového vraha soudce Karla Vaše a syn Heliodora Píky, jedné jeho z nejznámějších obětí, vypovídají v dokumentu Pavla Palečka... Dokument je volným pokračováním filmu Vrahem z povolání aneb Utrpení soudce Karla Vaše (2014), který získal cenu Trilobit. Objasňuje osud dvou dětí: dcery soudce Karla Vaše, který v době stalinismu nechal oběsit dvě desítky lidí, a syna jeho nejznámější oběti, kterou se stal generál Heliodor Píka. Životy obou protagonistů – Galiny Vašové (67 let) a Milana Píky (95 let) jsou zvláštním způsobem propojené, ačkoliv uskutečnit setkání se dlouho nedařilo. Vzácné rozhovory vznikaly ve vlaku a v autě, kdy Galina jede z Plzně za Milanem do Bratislavy. Chce se mu omluvit za zločiny svého otce.
Režisér Pavel Paleček: V Utrpení soudce Karla Vaše jsme úmyslně vypustili veškeré informace o Vašově soukromí a jeho osobním životě. Volné pokračování filmu naopak vypráví příběh lidského monstra, které terorizuje své nejbližší od dětství až do své smrti v roce 2013, která pro Galinu představuje vysvobození. Galinu celý život sociopatický ale charismatický otec manipuloval. Její snaha o omluvu za zločiny, které ona sama nespáchala, je součástí jejího úsilí vyrovnat se s faktem, že její otec patří k největším zločincům v moderních dějinách Československa. Naopak Milan Píka touží po svém otci, kterého v dětství neměl čas poznat, protože otec jako vysoce postavený vojenský diplomat chodil domů především o svátcích, většinou nocoval v kasárnách. Od vypuknutí druhé světové války pak svého otce Milan viděl až v roce 1945. Tehdy se ale stal zástupcem šéfa generálního štábu a na rodinu neměl čas už vůbec: přesto Milan s otcem tráví poslední noc před popravou a slibuje mu, že se nikdy nebude mstít a že očistí jeho jméno. Generál Píka synovi pár hodin před exekucí zároveň sděluje, že celý proces zmanipuloval Karel Vaš. O to těžší je pro Milana přijmout omluvu od dcery Karla Vaše, která se ale narodila až po generálově popravě... Film nepřímo popisuje dramatické osudy dějin Československa v době totality a způsob, jak se všichni vyrovnáváme s tím, kdo jsou naši rodiče – ať jde o úspěšné nebo odsouzeníhodné lidi, kteří nás milují nebo zanedbávají. Galina Vašová je jediná, kdo se po roce 1989 veřejně omluvil za nelidské zločiny doby stalinismu, což ji ale má část rodiny za zlé, protože o vlastním otci prý mluví neuctivě. Setkání Galiny a Milana proběhne na třetí pokus a představuje pro oba katarzi: mluví spolu bez trémy jako by se znali od dětství. Oba prožívali stejný život, ale opačně extrapolovaný.“
(Česká televize)
Recenze (14)
Velice zajímavý, působivý dokument. Oceňuji, jak se paní Vašová dokázala postavit k "dědictví" svého otce, zároveň ji i pana Milana Píku velmi lituji, museli si oba prožít nepředstavitelná utrpení. Asi jediné, co mi trochu vadilo, byla skutečnost, že se docela velká část dokumentu odehrávala při cestě v autě či vlaku (oba dopravní prostředky mám ráda, to ne že ne :), tady mi ale přišlo jejich využití docela zbytečné, navíc kvůli hluku způsobenému dopravou místy nebylo úplně dobře rozumět tomu, co paní Vašová říkala). A taky mi do děje občas moc neseděl výraz režiséra, když se zrovna objevil v záběru (nevím, jestli se snažil působit neutrálně, chvílemi mi to ale připadalo, jako by byl úplně bez zájmu, věc se ho ne(do)týkala - možná by bylo lepší režiséra ze záběrů u takovéhoto typu dokumentu úplně vynechat). Každopádně tenhle počin ale celkově hodnotím velice pozitivně a určitě bych každému doporučila, aby se na dokument podíval. ()
Navazující dokument na dokument "Vrahem z povolání". Co je to za člověka, který není schopen přijmout ani polibek své vlastní malé dcery??? Tohle hovoří za vše. Velký obdiv paní Galině Vašové, jak se ke svému otci postavila. To není moc častý jev v podobných případech. Jaký to rozdíl oproti třeba Gudrun Burwitz (Himmlerové). V komentáři k dokumentu "Vrahem z povolání" píšu o hanbě naší justice, že nebyla schopna takovéto lidi po právu odsoudit za jejich zločiny. Karel Vaš tak pozemskému trestu unikl. Potrestala ho však jeho dcera, jak naložila s jeho ostatky. Nemá ani vlastní hrob a je rozprášen někde na neznámém místě, podobně jako váleční zločinci Třetí říše. ()
Dcera vraha a syn oběti - zajímavá konstrukce dokumentu o jedné z nejhorších kreatur československé historie Karlovi Vašovi, který má na svědomí tisíce životů ( poprava tisíce německých civilistů v Postoloprtech, spoluautor politických procesů s lidmi odsouzenými k smrti, .. ) Silné, smutné, beznadějné ikdyž finále bylo svým způsobem mile dojemné. PS: Nejvíc jsem si obrázek o Vašovi udělal z historky, kdy překročil hranice do SSSR při útěku před nacisty, tak zabil člověka, který mu s tím pomáhal jenom proto, aby nebyl svědek jeho útěku. ()
Trochu mi přijde, že tvůrci chtěli za každou cenu senzaci, když si vytáhli na světlo dceru Karla Vaše a začali ji zpovídat. Ženu, jež v době popravy Heliodora Píky ještě nebyla na světě a v době dalších let komunismu teprve dospívala. Samozřejmě, že jí otec lhal. Co jí měl říct? Vlastnímu dítěti. Z velké části za to nepochybně mohl jeho zkreslený pohled, dalším důvodem ale je, že rodič chce vždy, aby jej dítě bralo jinak než zbytek okolí. Samotné setkání se synem Píkou bylo hodně vynucené. Filmaři tak dlouho tlačili na pilu, až Píku přitlačili ke zdi a ten před kamerou prakticky neměl jinou možnost, než se setkáním souhlasit. Všimněte si. První věta, kterou řekne, jakmile mu oznámí, že Galina Vašová čeká dole je: "A co chcete, abych na to řekl?" Přitom jejich setkání nic neřeší. Proč by se ona měla omlouvat za skutky svého otce? Bohužel mi filmaři přišli jako novináři bulvární, kteří si prostě vymůžou co chtějí za každou cenu, byť vzpomínky dcery byly zajímavé. ()
"Na co jsem pyšnej? Byl jsem vždycky na straně lidského pokroku. Humánního, humanistického pokroku." Karel Vaš zničil životy tisíců bezejmenných lidí. Jako pracovník NKVD a důstojník Československé armády je odpovědný za největší poválečný masakr v Evropě. Jím vycvičení muži přes noc postříleli téměř tisícovku civilistů v Postoloprtech. Zasloužil se o úspěšný průběh převzetí moci komunisty v Československu. Později jako komunistický soudce a prokurátor zdecimoval elitu Československé armády. Zlikvidoval velitele Čs. letců v Anglii, maršála RAF Karla Janouška, podepsal se na uvěznění velitele Pražského povstání generála Karla Kutlvašera, velitele Čs. vojáků u Tobruku Karla Klapálka, nebo bývalého velitele armádního sboru v Sovětském svazu generála Jana Kratochvíla. Sám své zločiny nikdy nepřiznal, pokládal se za hrdinu, který bojuje za lepší svět. Přesto právě on navrhl nejvíce trestů smrti; přes 20 u nich bylo vykonáno. Nejznámější z ních je generál Heliodor Píka, který byl zástupcem náčelníka generálního štábu a který byl popraven jako jeden z prvních. Karel Vaš nikdy nebyl potrestán. Z vyprávění jeho dcery Galiny na mě jde mrazení - co to je za člověka, kterej přimo zavinil smrt tisíců lidí? A to nejen z příkazu a "od stolu", ale i doslova vlastníma rukama, jako třeba na tom ilegálním přechodu přechodu hranic? Co je to za člověka, kterej nikdy neobejme svý dítě, nenechá se obejmout od něj - kterýmu se chlubí válečnejma zraněníma, který jsou ale ve skutečnosti jizvou po (poválečný) operaci ledvin? Kterej byl slepej na jedno oko, ale jeho nejbližší se to dozvěděli až po x desítkách let? Kterej svýmu dítěti řiká, že nesmí bejt nemocný a že na každou nemoc má dělat dřepy? Je málo lidí, který by se zdáli jako čistokrevný zmrdi a lidský odpadi - většinou je v tom taková ta nečernobílost toho, že jeden může těžko soudit motivy, činy a dobu někoho druhýho. Vaš se ale směle řadí třeba vedle Gottwalda, pro kterýho taky žádná polehčující okolnost už mluvit nemůže. Nezáviděníhodnej je život jeho dcery, která se musí se stigmatem dítěte brutálního vraha a despoty vyrovnat - a dělá to obdivuhodně statečně. Říct o svym otci, že si nezaslouží mít hrob, je něco, co si absolutně neumim představit, že v rodině může bejt. Ona, Milan Píka i jejich (nakonec realizovaný a proběhlý) setkání dokazuje, že lidi jsou přes to všechno, co mezi sebou máme, schopný i krásnejch a chápaní přesahujících věcí. A za jakejkoliv projekt, kterej podobnym způsobem jako Křišťálovej fantom pomáhá navracet lidskost tam, kde byl jen děs, smrt a zrůdnost, za každej takovejhle počin jsem strašně rád (filmařský kvality stranou). WTF moments: Ten Paleček, jak tam vedle Galiny sedí v tom autě, a furt se tak mimózně kouká všude kolem nebo dokonce i do kamery, když mluví Galina, to bylo trochu divný a až nevhodně nepatřičný - ale třeba to nešlo udělat jinak, chápu, že tohle se přetáčet ani zaranžovat jinak nedalo. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama