Dobré ráno, Vietname

Mám slabost pro válečnou srandu a proto mne velmi baví snímek, ve kterém přestalo rádio svědomitě plnit úlohu nudného informačního kanálu ve chvíli, když za mikrofon usedl vojín Cronauer a poprvé se z reproduktorů ozvalo „Dooobrééé ráááno, Vietnameee". Následná hromada trefných sarkastických poznámek, muzika nutící tělo pohupovat se do rytmu i tradiční souboj s ochránci morálky rovněž nutí mé filmové buňky spokojeně pomlaskávat nad servírovanou potravou, ale k plnému počtu hvězd schází mé nepochopení vtipnosti některých částí moderátorových výstupů. (02.07.2012)

Tenhle film si rozhodně nezaslouží tak vysoké hodnocení. Nic na něm není. Disponuje úplně obyčejnou režií, netradičním pohledem na válečný konflikt a ukecaným Robinem Williamsem. Český dabing rozhodně nedokázal věrně zachytit improvizační schopnosti zesnulého herce. V původní verzi je zážitek odlišný. Jenže je zde ten problém s ukecaností, která přece jen je přehnaná. Pro našince je film úplně nevtipný. Nevím, jak to mají Američané, ale Williamsův kulometný projev, šklebení se, všelijaké pitvoření, to moc vtipu nepobralo. Tenhle film si dovedu představit jako dobrou divadelní hru. Jako film to nemá ty správné grády a ostré filmové náboje. Hudební složka oslní pamětníky. K těm se já neřadím. Robin Williams na vlnách armádního rozhlasu je svérázná figurka s originálním rozměrem. Wiliams uměl lidské charaktery ztvárnit. Jenže pozor, film má dvě hodiny a výplň až příliš řídkou na to, aby dokázala diváka válečným humorem nepolíbeného, spolehlivě neznudit. S tímhle dramatem jsem se spolehlivě míjel, i když snaha hlavního herce byla velmi urputná. 40% (28.07.2015)

Robin Williams srší manickou energií v neveselý protiválečný komedii, rýpe do upjatých velitelských páprdů, nedá si říkat co říkat, poznává Vietnam z obou stran a ve vší nesmyslnosti. Pěkný “malý” film o tom, jak na hlavu je cenzurovat humor (nebo rock n roll), jak suveréně skvělá je sranda právě v situacích k pláči a zešílení. Kouzlo tu je nejen v provokativní improvizaci za mikrákem rádia Saigon, užití hitsongů jako “I Feel Good” či “What A Wonderful World”, ale i ve scénách interakce s gooky :) Pozn: 1. z pěti klasik po zhlédnutí PBS Vietnam War (01.03.2018)

Tady je krásně ukázáno, jak moc byl Robin Williams skvělým hercem a komikem. Je vtipný, je odzbrojující, ale to všechno v poměrně dramatickém filmu. Je to film o válce, ale hlavně je to film o lidech a o tom, jak se chovají. Jako kdyby byl Robin Williams a pár lidí kolem něj, skutečně normálními v době a místě, kde jim to příliš nepřálo. Přesto se pokusili o změnu. A ono to vyšlo. (27.02.2015)

Možná, kdybych byla zfetovaným vojákem potícím se ve vietnamském pralese, by mi Cronauerovo žvatlání přišlo i malinko vtipné. Možná, ale silně o tom pochybuju. Troškův humor v kontextu tohoto díla získává nový, téměř intelektuální rozměr. Obávám se, že snažit se hledat smysl Adrianova žvanění v usvědčení války ve Vietnamu z nesmyslnosti, by bylo přeceněním Markowitzových schopností. Tak strašně jsem se nudila a nechápavě kroutila hlavou při oplzlém blábolení hlavní postavy, že nedokážu docenit ani netradičně pojatý pohled na válku. Ponechám Cronauera, aby si pohrával se svými varlátky, u nichž zamrznul jeho pseudohumor, a urychleně na tuto zrůdnost zapomenu. (14.05.2022)