Maniak

skrze alternativní vesmír, v němž je Země, která se podobá té naší, ale není s ní totožná, a skrze fikční bláznivost na způsob videogames a specifickou roztomilost (viz též např. filmy Wese Andersona) autoři chtějí u diváka obejít určité kontrolní mechanismy vedoucí k automatické podezřívavosti, aby s ním rozehráli docela vážné téma s lidským podvědomým, traumatem a vyrovnáním (12.01.2019)

Šílenost, která je sice zajímavá na pohled, ale ve výsledku ne tak hluboká ani převratná, jak jsem očekávala. Z nějakého důvodu jsem čekala, že seriál přijde s nějakou velkou myšlenkou, ale prostě jsem se zmýlila. Už samotný pomalý rozjezd, kdy člověk ještě vůbec netuší, kam se to všechno bude vyvíjet, ve mně pomalu ale jistě budoval přesvědčení, že seriál dospěje k něčemu velkému, ale ve skutečnosti je to spíše sonda do pošramocené psychiky dvou hlavních postav (plus některých vedlejších), které se skrze společnou cestu za nápravou svého mentálního zdraví a za srovnáním se se svou minulostí postupně sbližují. Na druhou stranu, jako takový seriál také funguje, pouze mi až s velkým zpožděním došlo, že je to spíš o vztahu dvou hlavních protagonistů než o čemkoliv jiném, takže moje očekávání byla krapet zklamaná. Každopádně, jako herecký zážitek je na to radost pohledět. O Emmě Stone nebylo pochyb, ale i Jonah Hill moc překvapil. Skvělé na tom je, že skrz tuhle záležitost měli oba šanci ukázat se herecky v různých rovinách, a taky se to povedlo. V tomhle ohledu je to svým způsobem velmi hravé a barvité (bavil mě obzvlášť díl s akcí na záchranu lemura). Místy opravdu velmi zábavné, jindy divné až absurdní, a mnohdy samozřejmě niterně dramatické, jelikož si uvědomujeme, že lidská psychika má velkou moc a může být náš přítel stejně jako největší nepřítel. V rámci seriálů rozhodně nezvyklý zážitek, který sice není vysloveně mým šálkem kávy, ale jsem ráda, že jsem to viděla. Slabší 4 hvězdy. ~(3,6★)~ (25.12.2018)

Maniac si půjčuje od Gondryho, Kaufmana, Gilliama a Wachowských, ale i přes seriálovou stopáž nedosahuje hloubky ani jednoho z jejich děl. Chybí mu jasná vize, která by všechny ty hravé prvky spojila do smysluplného celku. Je málo divný na skutečný surrealistický bizár a zároveň moc roztříštěný na to, aby nabídl nějaký společenský komentář nebo dal všem postavám uspokojující vývoj. Naštěstí hlavní duo zůstává zajímavé po celou dobu a Hill se Stoneovou si tu střihli opravdu nezvyklé role. Je to roztomilé a plné pěkných nápadů, ale bohužel jsem si z toho dokázal odnést jen povrchní potěšení ze stylu a netradičního vyprávění. To je na seriál, který se zabývá psychickými nemocemi, traumaty a otázkou osobního štěstí, trochu málo. (11.05.2019)

Extra poutavý začátek plný potenciálu a působivý konec, který porazí na kolena všechny slabochy na silná finále. Jen mezi tím je všeho trochu moc. Barev, změn nálad, nápadů, ale než bych obdivoval originalitu a jednotlivé vstupy do nových vizí, připadají mi na mysl jednotlivé předobrazy a více či méně ochotně se přehrabuji v tom, jak se nejlépe inspirovat Matrixem, Klubem rváčů, Mechanickým pomerančem nebo třeba Mr. Robotem. I přes trochu na sílu hnané, ale přesto obdivuhodné žánrové rozkročení zůstává vše v jádru na rovině hlavní dvojice. Páru roztřesených porouchaných dušiček, které díky jako vždy přesné Emmě a k mému nemalému šoku i dokonalému Hillovi nechávají diváka zas a znova žasnout a fandit, ať se někde v tajemném mozkovém zákrutu skrývá tajemství, jak smutek a beznaděj zahnat a (vy)léčit. Bohužel jakmile se začne příliš dlouho mluvit o celém výzkumném projektu, Theroux je nucen hrát karikaturu a dává se prostor Gretě nebo Azumi, vyhodí mě to okamžitě ze sedla. Chápu, že tvůrci mají v hodně nadsazené látce plné velkých vědeckých slov a filozofických parafrází tendenci být v klidnějších vodách trochu poťouchlí, ale vůbec to nefunguje a návrat do hlubin původního konceptu mi pak pokaždé trvá dlouhé minuty. Za uklidňující vědomí, že i přes spoustu poct a zatáček je Maniac v první vlně o záchraně v místech, kde ji člověk nečeká, ale zaokrouhlím hodnocení nahoru. Takových jistot totiž není nikdy dost. (21.10.2018)

První tak tři nebo čtyři díly jsou super, potom to začne být zbytečně natahované, ale poslední dva díly jsou zase skvělý. Naštěstí to hodně zachraňuje kratší délka některých dílů. Některé světy jsou zajímavé, vtipné, ale nějaké zas naopak. Chyběly mi v tom větší zvraty. Nějaké by se sice našly, ale minimálně. Nezačal jsem se na to koukat kvůli Hillovi, ani kvůli Emmičce Stone (ale zas přiznám, že díky nim jsem se občas dokonale pobavil), celkově mě zaujal příběh a zpracování. Líbila se mi hudba, ta má také něco do sebe. Doteď nevím, jestli jsem spokojený se závěrem. Ne, že by měl kdejakou chybu, ale nevypadal podle mých představ… (28.10.2018)