Klec

Kdo přemýšlí, je vždycky sám. Lidé neradi slyší nepříjemnou pravdu, tím spíš, míří-li do vlastních řad. Brněnská inscenace Zdeňka Čecháčka a Vojtěcha Štursy nepochybně vyvolala silnou averzi u stranických funkcionářů, už proto, že na podobné kritické výpady bylo tehdy zkrátka příliš brzy. Dnes už leccos z toho působí neškodně, unaveně, možná i naivně, přesto vyvrcholení příběhu v podobě kritického projevu Jana Třísky na odborářské schůzi ústavu vzbuzuje jiskřičku naděje, že ne všichni smýšleli konformně a že se občas mezi tím ustrašeným davem našla jedna bílá vrána, jeden odvážný, který se nebál pozvednout svůj hlas. (22.05.2021)

Výborný televizní film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Jednomu se až nechce věřit, že se na obrazovku dostal poprvé až po 42 letech od svého vzniku - proto když se ke mně náhodou doneslo, že se to bude vysílat, nemohl jsem si nechat ujít možnost vidět film, který přede mnou dosud nikdo neviděl. Film mě zaujal tím, jak - po mém soudu - velmi věrně vystihl obraz celé tehdejší normalizační společnosti - zpočátku jsem ho sledoval dosti vlažně, ale jak začalo "přituhovat", začalo mi docházet, proč vlastně tenhle film "musel" skončit v trezoru - od sekvence s Třískovým projevem na schůzi už není pochyb o kritickém stanovisku vůči celé tehdejší společnosti, s nímž tento film přicházel. Zmínil jsem Třísku, který je pro dnešního diváka zřejmě hlavním lákadlem, proč si pustit tak letitou podívanou - pro svou roli se neobyčejně typově hodil (mj. svou kultivovanou dikcí) a coby mladý idealistický vědecký pracovník je velmi přesvědčivý. Člověk si při pohledu na něj nemůže nevzpomenout na postavu Sokrata, který tak jako Tříska v tomto filmu také sděloval lidem své doby nepříjemné pravdy, aby na to náležitě dojel - ta analogie je myslím dost markantní. Za mě velký dík České televizi za odvysílání tohoto zapomenutého klenotu - víc takových záslužných televizních počinů! (07.09.2015)

Celé je to takové toporné, režijně i herecky. Aspoň Jan Tříska je docela přirozený, což není při pronášení dialogů plných tezovitých klišé vůbec jednoduché. Tematicky se film řadí k vlně tzv. publicistického dramatu, která byla nejsilnější v 70. a hlavně 80. letech v SSSR, nejdřív na divadle a pak i ve filmu. Tam ovšem dokázali v nejlepších věcech (např. film Prémie) jít daleko víc do hloubky. (08.09.2015)

Československý film z prostředí odborného výzkumného ústavu, v němž je nadprůměrný vědec dr. Jan Svozil otráven neustálým opakováním experimentů bez invence a frustrován absencí koncepce směřování jeho práce. Tento nenápadný snímek je označen jako trezorový, což mě dosti překvapilo, neboť jsem se domníval, že za normalizace by natáčení filmů otevřeně kritizující cokoli v nastaveném systému neprošlo. Vzhledem k tomu, že se zmíněný pracovník v podání J. Třísky odhodlal veřejně vystoupit a kritizovat zavedené pořádky na ústavu, včetně neproduktivity pracoviště, nekoncepční práce s mladými a pokrytecký a alibistický přístup svého nadřízeného, a tím celého systému pracoviště potažmo režimu, bylo jasné, že podobné jednání bylo pro soudruhy zodpovědné za schvalování kinematografických děl nepřípustné. Díky nespokojenosti na pracovišti propukly u dr. Svozila zdravotní problémy, k nimž se přidaly i neshody s jeho manželkou, tyto potíže ho ovšem neodradily od jeho radikálního vystoupení na schůzi pracovníků ústavu, jež pro něho mělo neblahé následky. Díky jeho postojům nekorespondujícím s oficiálním názorem mu bylo doporučeno, aby vědecký ústav opustil. Snímek vznikl v brněnském televizním studiu, a proto zde můžeme v rolích začínajících vědců zahlédnout mladé tváře budoucích známých herců (M. Donutil, Z. Maryška, Z. Herfortová, G. Wilhelmová). Totožnost staršího Svozilova přítele, jenž ho podporoval v jeho činech a jejichž rozhovory se odehrávaly před nově vybudovaným sídlištěm, jsem bohužel nedokázal identifikovat. Velmi mě zaujala moudrost hlavního hrdiny melancholického založení, když pravil, že ten, kdo přemýšlí, je vždycky sám. Režisér V. Štursa se pustil na tenký led natočením snímku, kdy se vědecký odborník cítí na svém pracovišti jako v kleci a touží to změnit. Nejsem si jist, zda film dosáhl kýženého efektu, pro mě osobně to byla zajímavá podívaná, avšak více než tři hvězdy udělit nemohu. (08.03.2019)

V první třetině film nudí a dnešní divák absolutně netuší, proč šel film do trezoru. Co sakra mohlo soudruhům vadit na nějakém výzkumáku, kde pitvají nebohé myši a králíky? Jenže pak filmový hrdina ztvárněný Třískou dostane infarkt a zvolna se začne rozplétat lecos. Prostřednictvím nespokojeného vědeckého zaměstannce, který má naprůměrné pracovní výsledky a je své práci zcela oddán je kritizováno vedení ústavu a vůbec celkový systém jakým se přistupuje k úkolům, práci, jakým se jedná s mladými lidmi obzvláště s těmi, kteří jsou iniciativní a mají chuť posouvat vědu někam dál. Začínající normalizace společnosti neměla zájem o nějaké dynamické změny ať už ve vedení podniků, tak zejména nahoře ve straně. Husák potřeboval vládu konsolidovat, zbavit těch co nesouhlasili s bratrským vpádem armád. Kritizovat ce může, ale vocaď pocaď. To zaznívá ve filmu zcela jasně. Divák jako by slyšel v odpovědích ředitele ústavu při rozhovoru s Třískou nějakého z tehdejších papalášů jak mele cosi o tom, že se vše daří, vše jde skvěle, ale pravda je třeba se zamyslet i nad lepší efektivitou atd... Prostě kecy, kecy, kecy. Zde je zajímavé a to se soudruhům asi taky moc nelíbilo, že sám ředitel ústavu má vnitřní problém spřípadným odchodem Třísky, tudíž i samotné vedení má v srdci sémě pochybností zda na tom co řekl na schůzi není hodně pravdy... Je zajímavé, že tuto roli dostal zrovna pan Tříska. Je mu na tělo ušitá. O systému si myslel své, Estébáky, kteří se jej snažili zlanařit pro spolupráci v podstatě poslal do prdele... Osobně si myslím, že točit tohle v roce 1973 už byla celkem odvaha od všech. Velmi zajímavý film! Dávám za 4  bílé myšky. * * * * (13.06.2021)