foto

Oldřich Slavík

  • nar. 15.12.1933
    Bělá pod Bezdězem, Československo
  • zem. 26.6.1996 (62 let)
    Brno, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Oldřich Slavík pocházel ze severních Čech a vyrůstal v rodné Bělé pod Bezdězem. Od dětství jej lákalo umělecké řemeslo, za gymnaziálních studií v České Lípě začal spolupracovat s Dismanovým dětským rozhlasovým souborem. Svému uměleckému směřování dal průchod ještě v Karlových Varech, kde se připravoval na keramickou profesi, ale nakonec v roce 1949 nastoupil jako elév do Krajského oblastního divadla v Karlových Varech. Své první profesionální angažmá si odbyl v Městském divadle v Hořovicích (1950-1953), pak působil v Praze v Divadle Jiřího Wolkera (1953-1961), mezitím ale v polovině 50. let absolvoval vojenskou službu, v jejímž průběhu byl hercem a režisérem Divadelního souboru Havlíček v Zákupech. V Divadle Jiřího Wolkera vyrostl pod vedením Alfréda Radoka ve výraznou hereckou osobnost, přičemž zde začínal rolemi lyrických milovníků. Ve svém dalším působišti, Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1961-1965), již vynikl i v charakerních úlohách (Platonov, Jan Hus).

Nová kapitola profesního života Oldřicha Slavíka se začala psát v roce 1965, kdy nastoupil do Státního (dnes Národního) divadla v Brně a působil zde až do smrti. Byl nejen jedním z předních herců, ale později se věnoval i režii a v letech 1986-1989 byl uměleckým šéfem činohry. Vynikl především jako komediální herec v klasickém českém repertoáru (Naši furianti, Hrátky s čertem, Lucerna, Tvrdohlavá žena), vrcholných jevištních výkonů dosáhl pod režijním vedením Zdeňka Kaloče (Revizor, Racek, Poprask na laguně). Sám se pak ve svých režijních realizacích obracel především k německým autorům a pracovně několikrát navštívil Rakousko. Celkově má Slavík na svém kontě zhruba 200 divadelních rolí. Za svou práci na divadelním jevišti byl Oldřich Slavík dvakrát odměněn Cenou Českého literárního fondu, medailí J. K. Tyla a Cenou Jaroslava Průchy.

Ve srovnání s divadlem je Slavíkova práce pro film poměrně zanedbatelná; před filmovou kamerou debutoval na základě oslovení režiséra Václava Kršky a poprvé hrál menší roli v životopisném filmu MIKOLÁŠ ALEŠ (1951). Větší úlohy rozporuplných mladých hrdinů mu pak připadly v dalších Krškových filmech STŘÍBRNÝ VÍTR (1954), CESTA ZPÁTKY (1958) a KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961). Kromě několika zanedbatelných rolí se pak více připomněl postavou kaplana v kronice VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968).

V sedmdesátých a osmdesátých letech hrál Slavík jen v několika filmech, objevil se například ve slovenském snímku MUŽ NIE JE ŽIADÚCI (1974). Větší roli dostal v psychologickém filmu NOC SMARAGDOVÉHO MĚSÍCE (1984), po boku své manželky se objevil v koprodukční pohádce POHÁDKA O MALÍČKOVI (1985). Jako nepraktický otec se uvedl v dětské komedii VÝBUCH BUDE V PĚT (1984), v životopisném filmu ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989) ztvárnil skutečnou postavu spisovatele Eduarda Basse, později hrál ve dvou pohádkách Juraje Herze (ŽABÍ PRINC, 1990; CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY, 1994).

Po celou hereckou dráhu Oldřicha Slavíka jej provázelo také významné působení v televizních studiích. Začínal v Praze jako herec Divadla Jiřího Wolkera, ještě v 50. letech se objevil v televizních inscenacích (ZAČÍNÁME ŽÍT, 1956; CHLÉB A PÍSNĚ, 1960), uváděl také dětskou televizní soutěž Kdo s koho (spolu se Štěpánkou Haničincovou). Ještě více rozvinul svou spolupráci s televizí v Brně, kde účinkoval v řadě kvalitních televizních inscenací (PARADAJS, 1970; PÁN NA INZERÁT, 1978; BALADA Z KARLÍNA, 1984; KNĚŽNA LIBUŠE, 1985). V brněnské televizi po tři roky uváděl publicistický pořad To nechce klid. Hojně spolupracoval také s rozhlasem, kdy opět především v Brně nastudoval řadu rozhlasových her (např. Podnik pana Frederikse). Hojně spolupracoval také s dabingem, pravidelně namlouval například Alberta Sordiho.

Manželkou Oldřicha Slavíka byla herečka Ludmila Slancová (*1941). Jejich dcera Zuzana Slavíková (*1965) je též herečkou.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

1996 Und keiner weint mir nach
1993 Císařovy nové šaty
Kaspar Hauser
Případ Auffenberg (TV film)
1991 Někdo zvoní (TV film)
Žabí princ
1990 Maestro (TV film)
Tichá bolest
1989 Člověk proti zkáze
Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál)
Koeficient užitečného muže (TV film)
Poklad rytíře Miloty
1988 Stupne poražených
Ztráta paměti (TV film)
1987 Bakaláři: Vdova (TV film)
Satelit (TV film)
Svět je někdy opravdu krásný (TV film)
1986 Adieu, mládí (TV film)
Gottwald (TV seriál)
Kněžna Libuše (TV film)
Pěsti ve tmě
1985 Nikotýnka (TV film)
Pohádka o Malíčkovi
Trpká chuť slávy (TV film)
Zlatý drak (TV film)
1984 Noc smaragdového měsíce
Výbuch bude v pět
1983 Konec Černého supa (TV film)
Léto bez dovolené (TV film)
Parcela 60, katastr Lukovice (TV film)
Rovnováha (TV film)
Soudce a drahokam (TV film)
1982 Motiv (TV film)
Světlo z temnot (TV film)
1981 Bičianka z doliny (TV film)
Dlouhý týden (TV film)
Dům na inzerát (TV film)
Trojúhelníková podobnost (TV film)
Útěk (TV film)
1980 Rváč (TV film)
Zlatá panna (TV film)
1979 Dlouhá silvestrovská noc (TV film)
Opustíš-li mne... (TV film)
Požehnaný věk (TV film)
1978 Domácí strava je domácí strava (TV film)
Domácí strava je domácí strava (TV film)
Pán na inzerát (TV film)
Štědrý večer (TV film)
Tonička z královské chalupy (TV film)
1977 Chlapi jak se patří (TV film)
Prokop Diviš (TV film)
1976 Klec (TV film)
Strom vědění dobrého (TV film)
1975 Měsíční víla (TV film)
1974 Kdo hledá zlaté dno
1973 Klec (TV film)
1972 Tím hůř, když padnou (TV film)
1970 Paradajs (TV film)
1969 Čepice pro kašpárka (TV film)
Kaktus, bomba, letadlo (TV film)
1968 Všichni dobří rodáci
1965 Sjezd abiturientů (TV film)
1961 Kde řeky mají slunce
1960 Policejní hodina
1959 Dva muži a balon
1958 Cesta zpátky
Černý prapor
1954 Stříbrný vítr
1952 Anna proletářka
1951 Mikoláš Aleš

TV pořady

1986 Ruleta humoru (TV pořad)
1975 Dostaveníčko na Vysočině (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace