Šťastný Lazzaro

Poetické magické podobenství je smutné i veselé a velmi, velmi italské. 1) Je bezvýznamné, jestli je Inviolata skutečná nebo ne. Důležité je poselství, které příběh sděluje._____ 2) 36letá scénáristka a režisérka Alice Rohrwacherová obsadila do role i svou sestru 39letou Albu Rohrwacherovou (Antonia)._____ Jinak zde vystupuje 20letý neherec Adriano Tardiolo (Lazzaro)m student střední školy v Orvietu, kterého si režisérka vybrala mezi tisícovkou dalších._____ Rovněž 24letý Gruzínec Luca Chikovani (mladý Tancredi) je neherec. Poté, co se společně se svou matkou v 18 letech přestěhoval z Gruzie do Říma, začal nahrávat na YouTube cover verze hitů Justina Biebera, One Direction, Eda Sheerana, Justina Timberlakea a dalších. Brzo dosáhl pěti miliónů zhlédnutí._____ Dále mě zaujal Edoardo Montalto (zloděj Pippo)._____ 3) Film obsahuje mnoho zajímavých myšlenek. Tuto vložila autorka do úst markýzy Alfonsiny de Luny: Lidské bytosti jsou jako zvířata. Osvoboďte je a uvědomí si, že jsou otroky, uzavření ve vlastním neštěstí (doslova: liberarli vuol dire renderli consci della propria condizione di schiavitù). Právě nyní trpí, ale nevědí o tom. Vykořisťuji je, oni vykořisťují tamtoho ubožáka. Je to řetězová reakce, kterou nelze zastavit._____ 4) Oživlý magický realismus naleznete ve vesnici Bagnoregio ve Viterbu (kraj Latium), kde se film natáčel._____ 5) Zajímavý, i když kapku polopaticky vysvětlující, koment: bedihost*****. Přesný koment: Filmmaniak****, Ikedar****. (06.01.2020)

Film je to nevšední a zvláštní. Důvěřivého dobráka všichni zneužívají. A přijímá to přirozeně, beze zloby, stejně jako celý svůj pobyt v zaostalé nevolnické komunitě. Pak se vytvoří zajímavé teenagerské spojenectví. Aristokrat si hraje na rytířské sbratření, nádeník za něj cedí krev. Když je otrokářská komunita objevena, příběh se náhle láme. Objeví se mystický prvek časového zázraku. Venkovskou idylku střídá šedá periferie moderního velkoměsta. Se sociální linkou film poněkud zlevňuje, ale dál mu zajišťuje kouzlo postava zdánlivého prosťáčka tak čistého a spravedlivého, až je nepohodlný všem a všude; včetně kostela. Zdálo se mi to chvílemi dokonce napínavé, zábavné a emočně účinné. Film získal nějakou cenu v Cannes a měl tuším čtyři nominace na Oscara za evropský film a myslím, že i nějakou proměnil. (15.04.2020)

Předchozí film A. Rohrwacherové (Zázraky) mě uhranul a nebál jsem se ho srovnat s Olmiho Stromem na dřeváky. Zdá se, že něco podobného řeklo režisérce víc lidí. Bohužel, protože zatímco ve fascinujících a přirozeně plynoucích Zázracích tvořila spiritualita spodní proud, ve Šťastném Lazzarovi se rozhodla Rohrwacherová natočit "opravdový duchovní film", který mne však mořil svou doslovností. (26.01.2020)

Lazzaro ve mně nezanechal žádnou emoci, což by tolik nevadilo, kdyby byl snímek nějak zásadně myšlenkově podnětný. Problém je, že první alegorická rovina je až moc přímočará a doslovná (kolik různých variací na téma "prosťáčka Františka", který je vzdálen světu lidí, ale blízko přírodě - a tedy bohu - už jsme tu měli?), zatímco tu druhou (přerod rurální Itálie v divoký kapitalistický západ, o kterém mluví režisérka) nemá tuzemský divák možnost odhalit. Předvídatelný konec výslednému dojmu taky příliš nepomáhá. (19.03.2019)

Vůbec jsem to nečekal, ale dostalo mě to. Neskutečně zajímavý film, který mě naprosto uhranul svojí poetickou atmosférou a jednoduchým, ale silným příběhem. Celé ty dvě hodiny jsem se nenudil ani na vteřinu, dokonce ani nesouhlasím s tím, co zde píše většina uživatelů - mě druhá polovina nepřišla nudnější, mě bavily obě dvě stejně. I když je ten film poněkud pomalejší, nemůžu říct, že by se mi zdál zbytečně natažený na dvě hodiny. Ono se tady totiž každou chvíli něco děje a vzhledem k tomu, že na mě ten film zapůsobil, nemůžu říct, že by mi ten vývin děje přišel bůhvíjak pomalý. Postavy mě něčím zaujaly snad všechny, stejně jako některé scény, navíc jich tu bylo i dost silných. Je to celé o lidech, kteří otročili na nějaké farmě, kde pracují pro jakousi markýzu vlastnící tabákovou společnost. Všechny je tam využívá, oni jsou nesvobodní, v chudobě a nevědí o tom. Při jedné události tam přijede policie a všichni jsou následně přemístěni do města, kde jsou ale stále v chudobě a aby se nějak uživili, musí prodávat věci, co někde najdou. Pro tuhle skupinu lidí nikde ten život nebyl ideální Celým filmem nás provází postava Lazzara (to jméno není náhodné), který je využívaní úplně všemi, ale je taky dobrosrdečný a ke všem hodný. Všem (hlavně pak v druhé polovině) zpříjemňuje životy, aniž by si to oni uvědomovali a docenili to. Vlastně jim i nosil štěstí. K ději víc psát nebudu, každopádně ten film je velmi podmanivý a je v něm mnoho zajímavých myšlenek k zamyšlení. A ten závěr to mělo fakt silný, akorát si nejsem jistý významem té poslední scény. Nějak jsem ji pochopil, ale nevím, jestli dobře. Tak jako tak, ten film mě naprosto dostal a to fakt hodně. Takhle silný film se nevidí tak často. Jo, a úplně jsem zapomněl napsat, že celý film je tak trošku poctou italského neorealismu, v druhé polovině i magického realismu a pár scén připomene i De Sicův Zázrak v Miláně. Každopádně - teď už to mohu říct na plno - je Šťastný Lazzaro jedním z nejsilnějších filmů, jaký jsem kdy v životě viděl a je tu i velká šance, že ho jednou zařadím mezi mých TOP 10. Rozhodně i jeden z nejsilnějších filmů posledních pár let. 5* (27.12.2019)