Zastavárník

Kdysi jsem viděl film, který byl natočený dva, tři roky poté, co skončila II.SV. Hráli v ní jen ti lidé, co zažili koncentrační tábor. bylo to nechtěně úsměvné. Tlačilina pilu, přehrávali, ve snaze ukázat trauma v koncentračním táboře a já si tehdy uvědomil, jak je obtížné, ba nemožné vyložit druhému co prožívali. Povětšinou se to odehrává uvnitř, ale divák potřebuje vidět u druhých emoce, činy, prožitky, aby pcohopil oč mu vlastně jde. A jim, těm hercům nehercům se to nedařilo. Nedařilo se jim přiblížit co vlastně prožívali. Pro mě zvláštní zážitek. (15.09.2010)

Tak jako některá žena může být překrásná, je tento film přesmutný. Jakoby chtěl symbolizovat veškerou bídu první poloviny minulého století. Být zastavárníkem vyžaduje určité předpoklady, především žádný soucit, sympatie, náklonnost k žádnému zastavujícímu. To by obchod brzy zrujnovalo. A to našemu zastavárníkovi také vyhovuje, vždyť ve všech a ve všem vidí jen připomínky svého štěstí, které se během chvíle zvrtlo v naprostý zmar. Přestože sdílí svůj osud se všemi, kteří "to" přežili, je jeho mozek traumatizován (poškozen, podle Catherine Malabou natolik "plastický"), že žádné spojitosti nevidí, a když nějakou tuší, není již schopen na ni pozitivně reagovat (jakkoli by možná chtěl)... Netušený, byť očekávaný herecký výkon Roda Steigera (chválí ho každý druhý komentář, měl bych ho chválit každý), který zde zahrál roli desetiletí. (01.02.2017)

Přehazovačka na hlavě, zdánlivě nepochopitelné odměřené chování, německý přízvuk, prostě excelentní výkon Roda Steigera! Velmi věrohodně na mě působily paralely propojující přítomnost s minulostí. Skrze kratičké střihy se postupně v Nazermanově mysli aktivují vzpomínky, jež se proměňují v emotivně vypjaté flashbacky. Depka jak má být podtržená perfektní hudbou Quincyho Jonese. Nezapomenutelná podívaná. (01.06.2013)

Sugestivní psycho-drama, které nemilosrdně manipuluje s divákovou psychikou. Flashbackové záblesky dosti zvýrazňují už tak tísnivou atmosféru, v níž se sice objeví sem tam nějaká díra, ale na celkový dojem z filmu to nemá nijak zásadní vliv (alespoň u mě ne). Herectví Roda Steigera je naprosto bezchybné. Holocaust jak má být! 80% (07.11.2011)

Neznámý a přitom velmi zásadní snímek. Strýčkovo závěrečné prozření je více než výmluvné. Není kam utéct. Je to v lidech, kteří jsou stále zde. Praktiky jsou sice jiné, ovšem podstata zůstává stejná. Forma nadvlády člověka nad člověkem může mít spoustu podob. Obraný cynismus a odevzdanost vůči všemu, co se kolem něj děje, je pouze dočasná a slabá obrana, končící bezmocným strachem. On se nezalekne. Čeho také? Takové zlo, které zažil, nemůže hned tak něco překonat. Chová se ke světu tak, jak si zaslouží. Své hodnoty záměrně směřuje jen na obchodní praktiky svého národa, a to na ty nejsobečtější. Je však v něm také veliké dobro, které ovšem musí sám nalézt. Otázkou zůstává, jestli se svět skutečně změnil. Ne svět, ale lidé. Při odpovědi na tuto otázku, zbývá občas jen bolestné sebe očištění. Velmi věrohodná sonda do Harlemu šedesátých let s klasickou hereckou přirozeností doby a chvílemi až nepříjemně reálnými vzpomínkami, jenž z mysli jen tak nezmizí. Výtečná režie a Rod Steiger rozehrávají perfektně plynoucí psychologickou hru s klasickou otázkou. Být či nebýt? (02.08.2014)