Fabrika

Nevesely, truchlivy, jsou ty ruské kraje... Proti filmům Jurije Bykova působí i Zvjagincevova díla jako esence optimismu. Směs thrilleru a sociálního dramatu, která funguje velmi dobře v obou rovinách. Skupina dělňasů, kteří se dozvědí, že majitel továrny Kalugin hodlá podnik zavřít a oni se tak ocitnou na dlažbě, se inspirována jedním z nich, záhadným "Šedivákem", rozhodne majitele unést a žádat za něj výkupné. Na místě se však zakrátko ocitne Kaluginova ochranka a poté i policejní zásahovka a v napjaté situaci začne být zjevné, že vůdce únosců má jiné pohnutky než finanční. V tomto filmu nejde o dělení na dobré a špatné, většina postav, včetně Kalugina a členů jeho ochranky, má své důvody k tomu, proč jednají tak, jak jednají. Kritiku poměrů současného Ruska zároveň provází pohled, že hurá revoluce nikam nevede. Nakonec jedinou postavou, která z toho vyjde s relativně čistým štítem, je šéf Kaluginovy ochranky, který asi jako jediný má svědomí. Jurij Bykov je i autorem hudby a ta dobře sedí k temnému bezvýchodnému příběhu, který se odehrává převážně v zašlé a depresivní továrně. (13.12.2019)

„Tohle neskončí dobře. Ale k čertu s tím,” pronese jeden z party dělníků, kteří se rozhodnou k zoufalému činu. Zhrzení pracanti po oznámení o uzavření továrny unesou jejího šéfa. Chtějí za něj výkupné. Dluží jim několik platů a nějaký peníz navíc jim zajistí lepší start jinde. Obzvlášť když slyší, jak okolní fabriky propouštějí nebo rovnou zavírají své závody. Je to velmi přímočaré i velmi prosté. Pochopitelně ale nepůjde o bezproblémovou akci, vše se hned od začátku komplikuje, postupně se dostáváme blíže k postavám a zejména k jejich (skutečným) motivacím. Coby kritika poměrů v Rusku, kdy prvořadý je zisk a někde vzadu prací sedření dělníci, to příliš neobstojí, sociální problematiku z hlediska nejnižší pracující třídy jen lehce naťukáváme. K celkové náladě solidně pasuje industriální prostředí a nakonec tahle hra na kočku a myš končí někde v lehce nadprůměrných číslech. (06.10.2019)

„Ty nepotřebuješ spravedlnost. Ty se chceš pomstít. Za svou bolest, mučení. Za to, že jsi neměl žádnej život. Lidskost. Chceš, aby všichni měli stejný hovno. Jako ty.“ Co dělat, když drahnou dobu dostáváte místo výplaty jen sliby a ve vzduchu se vznáší nejistota z budoucnosti? Můžete si hledat práci (která ale v dané oblasti není) či čekat (a doufat, nejspíš marně). Anebo je tu ještě jiné řešení…Pochmurno, déšť a prostředí staré továrny výborně dotváří atmosféru, na které z nemalé části Fabrika stojí. A pak je o souboji osobností. Vyjednávání, kdy se to, kdo má navrch, skoro pořád přelévá z jedné strany na druhou, baví. Únosci jsou pravda v horší pozici, navíc jejich partu drží pohromadě jen jeden člověk a divák tipuje, kdy se to zvrtne, protože nervy „tečou“ všem. A postupně dojde i na solidní akci a napětí. A přestože konec je emočně docela silný, ubližují mu (a vlastně celému filmu) motivace postav. Možná se mi na některé z nich jen nepodařilo správně naladit, ale s určitými reakcemi jsem měl problém. Proto končím na slušných 4*. (20.10.2019)

Kritika systému, nekritika systému, jakmile vidím lidi v kuklách s AKMSkami v ruce, jak postávaj v omšelých fabrikách a zdevastovaných planinách, padne na mě strašnej videoherní Stalker vibe. Jinak vlastně podobně jako předchozí Bykovovův Durak i tohle působí jako perfektní debut v tom, kolika způsoby chce vyloženě vyřvat do světa nějakou nespravedlnost, aniž by si odpouštěl různé žánrové zkratky, artefakty či třeba akční scény. Fabrika působí méně vyspěle než Durak, v něčem je psána nadšenou dětskou rukou, ale zároveň je zřejmé, že jejím majitelem je někdo, kdo sleduje současné filmy a dokáže tak otáčet některá nabízející se klišé. Z tohoto hlediska je to taková součinná radost sledovat. Jakkoli se film snaží být bezvýchodný a tíživý. (27.11.2019)

Bykov opět poukazue na zkorumpovanost Ruska, ale zároveň i na nezbytnost existence sociálních vrstev (protože jinak společnost prostě nemůže fungovat). A jak chce dát za pravdu více stranám, navíc sofistikovanou konstelací postav ale přitom polopatě (film je čistým mainstreamem), trochu mu to rozložení sympatií mezi hráče této vražedné hry ke konci zadrhává, a je pocitově zmatenější. Díky nepředvídatelnému vývoji a kvalitní formě je však jeho biják pořád vysoce “enjoyable”. [Helsinki IFF] (29.09.2019)