Six Figures Getting Sick

Lynch ve svém prvním výtvoru hrdě přednáší své zrůdné fantazie. Nemyslím, že on sám by to nazýval vrcholem umění (jak dělají někteří zaslepení fanoušci), chce spíše jen vyčnívat z davu, oslnit něčím nevídaným, ujetým, a vzhledem k módě 60/70. let, psychedelickým. Chce svou bouřlivou kreativitou nabourat všechny konvence a to se povedlo, otázkou však je, nakolik je tento snímeček kvalitní jako samostatný produkt. Myšlenkově nabízí variant spoustu a přitom žádnou, není zde žádný klíč k pochopení, proto se divákům bude líbit výhradně dle jejich subjektivního vnímání a pocitů. Já si jednou za čas něco takového dopřeju rád, ale existovat více Lynchů, snadno se přejím. 5/10 (16.06.2009)

Studentský film Davida Lynche, který ukazuje především jeho vizuální a výtvarné schopnosti, kdy se jedná v podstatě o rozpohybované umělecké dílo, jakousi smyčku, která nám ukazuje šest mužů, jejichž zdravotní stav očividně není dobrý. Lynch si hraje s animací a s tím, co by mohlo být umělcovým plátnem. Zajímavé hlavně z hlediska historického, pokud máte Lynche rádi. (27.02.2014)

Jak již samotný název Lynchova kraťasu napovídá, nejedná se o snímek veselý a pozitivní. Právě naopak: snímek je o nemoci a bolesti. Bolest však není ve filmu pouze ztvárněna; samotný snímek přímo působí bolestivým a deprimujícím dojmem. Je to masívní vizuální a zvukový (hlukový) útok. Braňte své mozky... Poznámka: Jde o Lynchův první filmový projekt. Realizace tohoto projektu přišla Lynche na 200 $. (14.09.2003)

Bohudíky se Lynch zastavil na čtyřech minutách a šesti postavách. Kdyby se to jmenovalo Sixty Figures Getting Sick, byl by to první film v historii, co se nedá psychicky vydržet. Už takhle si nedokážu představit, jak musel vypadat, když tenhle filmeček stříhal a poslouchal pořád dokola tu sirénu. Mně z ní regulérně šibe po čtyřech minutách. (29.12.2007)

Zpočátku surrealisticky tvářící se čtyři minuty naprosto halucinujících opakovaných záběrů aneb další krátkometrážní raritka od Lynche. Samotný jeden záběr by takový dojem nevyvolal, ale šestkrát stále opakovaný jeden záběr na pozadí s kvílející sirénou ten špatný pocit ztvárňují dokonale. Podobně jako u ostatních krátkometrážních děl bych ale zakázal hodnocení, Lynchovy kraťasy zkrátka hodnotit dle mého názoru nejdou. ? % (19.06.2012)