Příběh Glenna Millera

Je fascinující jak se změnilo americké pojeti filmové biografie - od veselého a barvitého Glenna Millera, přes cukrkandlové De-Lovely až po depresivní a diváka uzemňující Walk the Line nebo Ray . Děj filmu není nijak zvláště propracovaný - bujarý a velice jednoduchý nádech je nasazen od začátku až do hořkého konce, hlavním tahounem je jednoznačně Millerova úžasná bluesová hudba, na jejíž vlnách se divák může lehce pohupovat a odpoutat se od okolních strastí, ale i přesto je Příběh Glenna Millera hrozně příjemnou a zajímavou podívanou! Navíc těch pár minutek Louise Armstronga rozhodně stojí za to! (22.06.2009)

Díky Glenne za Tvojí hudbu, kterou když poslouchám, tak jsem jak v jiné dimenzi, kde mohu snít a oddávat se příjemným myšlenkám. A to bylo důležité tehdy a je stále. Na Tebe nezapomenu, protože když jsem chodila v Praze s dětmi po Karlově mostě, tak tam jednou hrála nějaká parta mladých kluků právě tuhle muziku. Zůstala jsem tam jak přikovaná a poslouchala tu nádheru s nadšením a u mě je to vzácnost. Dnes Tě mám doma v jiné podobě a když na mě přijde splín, jsi vždy po ruce odehnat všechny moje chmury. (24.03.2017)

S prihliadnutím k tomu, že hudba Glenna Millera ma oslovuje iba minimálne a Jamesa Stewarta považujem za herca s charizmou, ale bez talentu, dopadol Mannov životopis celkom dobre. Netreba sa čudovať, že každý životopis, a teda aj každý životopisný film, začína mizernými začiatkami a veľkou ideou a končí naplnením idey. Inak by nemalo význam nakrúcať životopisné filmy, pretože by v nich chýbal osobnostný vzor pre divákov. S menom Glenna Millera sa mi v mysli spájajú iba dve skladby (In the Mood a Chattanooga Choo Choo) a tak som nemohol ani očakávať, že životopisný film o ňom to vytiahne na viac, ako tri hviezdičky. (02.09.2018)

Nesedlo mi. Životopisné hudební filmy mám ráda, tady mi to přišlo spíš o paní manželce, která Stewarta přehrála v každé scéně, pak se hledal stále ten zvuk a aranžmá a pak se trochu uronilo. Ale decentně s úsměvem, ó jak jsme rádi, že orchestr bude navždy pokračovat v Glennnápadech. Hudba skvělá, Glenn byl pán, film jistě potěší řadu diváků, mě nebavil. (20.08.2020)

Shlédnuto asi na třikrát, ani nechápu proč jsem se na to díval, super nuda s extrémě nudným Jamesem Stewartem, postrádající jakoukoliv mimiku a osobnost, trvající skoro dvě hodiny, což je utrpení, pokud vás nezajímá, tak jako mě, americký swing a podobné hudební vkusy 30. a 40. let a jejich historie. Příběh jednoho hudebníka, jeho pády a vzestupy, naprosto nezajímavý profesní i soukromý život, kolegové, oddaná manželka, žádná pořádná zápletka a plno teatrálního tlachání o ničem, který ovšem bylo v USA ve filmu v tomto období běžný. Souhrn filmu: Chci originální zvuk ve svých skladbách a né ho stále nalézt. Můj souhrn: A co má bejt, koho to má jako zajímat? (29.08.2016)