Rodokmen krve

„Rebeco? Jdeš správně. Mysli na nejhorší a zvládneš to.“ Je to už dlouho, co jsem od Medema viděl film Sex a Lucía, od té doby nic dalšího. Přesto jsem si od Rodokmenu krve dost sliboval, asi i proto, že mě poslední roky Španělé málokdy zklamali. Tentokrát jsme se však trochu minuli. Přitom to všechno vypadá na první pohled krásně. Nádherná hudba, prosluněná, hřejivá kamera, výborně zvolené exteriéry. Děj není nijak nudný, vcelku jsem se bavil…bohužel však nejednou spíš kouzlem nechtěného. Tahle podívaná plná vášnivých citů, propletených noh a osudových momentů nabízí krom jiného i objímání kmenů (odkud to asi vzali, ehm), zapuštění kořenů (které zde dostává úplně nový rozměr), krávy padající z větví stromů, „býka“ rozrážejícího hlavou zeď (asi nejtupější scéna) a s tím související až ochotnický výkon Furriela (být dámou, tak asi nejen z jeho pohledu jihnu, ale herecky čistá katastrofa), no a pak ta pochybná „objímačka“ na pláži. Všechny tyhle momenty mi brání v tom dát víc než lepší 3*, přestože se jinak nejedná o vůbec špatný film. (30.08.2020)

Různé charaktery, různé milostné příběhy, které se navzájem doplňují.Ale stojí to dost duševní energie si dát příběhy dohromady. Příběh tří generací má sex, vraždu a užívání drog. Vhodné pro fanoušky Medema. Měl jsem občas pocit jako bych byl na nějakém příbuzenském setkání , kde se cizí lidé hádají o někom, koho neznám. (13.02.2020)

Marc a Rebecca přijíždějí na starou farmu, kde chtějí sepsat příběh jejich kontroverzních rodin. Chtějí napsat pravdu a ta bývá někdy velmi, velmi bolestná. Silný příběh, osudová setkání, spletité vztahy, náhody a v neposlední řadě láska, to je Medem jakého mám rád. Někdo může namítat, že je to překombinované a rozvleklé a lehce to zavání "PilcheroLindströmismem". Může být, ale mě to nevadí a za skvělý zážitek dávám plný počet hvězd. (11.12.2020)

Maximálna dávka Medemovho fatalizmu. Životný príbeh ako skladačka osudom určená, ktorý človek nemôže ovplyvniť. Julio Medem tentokrát nešetril priehrštím osudovosti a prepletenia romantiky a erotiky, magických prvkov, miestami skĺzol do jemného gýču, ktorý sa dá s prehľadom odpustiť. Herci mali výrazné, zapamätateľné a ľahko podmanivé tváre, zahrali živo a emotívne, ako sme už v španielskej kinematografii zvyknutí. Oku lahodiace exteriéry lemovali iracionálnu dejovú líniu až má človek chuť tam niekde s nimi v tom príbehu byť a trochu si to užiť. Pravdepodobne nepíšem prvý krát, že Medemove filmy sú najmä o prežívaní a preciťovaní. V porovnaní s predchádzajúcimi dielami, hlavne ranými, je Rodokmeň krvi slabší na kvalite, i napriek niektorým mierne komickým scénam má svoje čaro. Čaro Medemove. (28.10.2020)

Magický realismus v jeho nejúžasnější, nejpřístupnější a nejčistší podobě. Julio Medem je velký epický vyprávěč, geniální baskický režisér ze San Sebastianu, jenž mě uchvátil podobně jako před dvaceti lety se svým možná nejslavnějším filmem Sex a Lucía. Vyžaduje však divákovu naprostou soustředěnost, není možné polevit ani na pár vteřin, prolíná se tolik časových rovin, složitých vztahů mezi postavami, že nelze myslet na cokoli jiného. Střih se povedl na jedničku s hvězdičkou. Obecně mám pocit, že ve španělských filmech nemohou hrát herci a herečky, kteří nesplňují kritéria fyzické atraktivity, u Julia Medema je to vyhnáno možná až do extrému. Téměř jako by šlo o odkaz na Borise Viana a Zabte ošklivé! :-) (26.02.2024)