Bez věcí nad věcí

Zřejmě nejoriginálnější komedie posledních pár let a překvapivě právě od Němců. Dva nejlepší přátelé se v opilosti vsadí, že na 100 dnů se vzdají veškerého svého majetku, s tím, že každý den mohou dostat jednu věc zpátky. Skvělé téma, díky kterému vzniká řada komických situací a když si k tomu připočtete dva sympatické ústřední hrdiny je vyhráno. Ke konci se filmu daří dolovat i emoce a já byl z celého zážitku příjemně překvapen i potěšen. 80% (20.06.2019)

Hlavnou témou je súčasný materialistický svet, v ktorom sme si zvykli mať všetko a napriek tomu nám stále niečo chýba. Možnosti, ktoré nám dnešná doba ponúka je takmer nekonečno, no akosi sa v tom všetkom začíname strácať. Ak dosiahneme stanovený cieľ, po chvíľke naplnenia a hrdosti prichádza pocit prázdna a ďalšia potreba niečo dosiahnuť, či vlastniť. Sme zmätení so všetkých tých možností, ktoré nám prinášajú len zanedbateľne krátke uspokojenie. Hlavnými postavami sú dvaja muži po 30-ke. Za aplikáciu, ktorú vymysleli je im ponúknutá obrovská suma. Zároveň v stave mierneho opojenia uzavrú pred všetkými kamarátmi nebezpečnú stávku. Na 100 dní sa vzdajú všetkého, čo vlastnia. Každý jeden deň si môžu jednu vec vybrať, ktorá im bude vrátená. Kto prehrá, stráca nárok na svoju časť zisku a prenechá ju svojim kamarátom. Príbeh sa v podstate vyvíja tak, ako divák tuší. Čím menej toho človek má, tým je život jednoduchší a prichádza prílev slobody. Odrazu sú vnímané aj maličkosti, ktoré sú však paradoxne v živote veľakrát dôležitejšie ako tie, naoko, “veľké” veci. Obaja herci hrajú veľmi sympaticky, divák sa dobre zabáva a nenásilným spôsobom si pripomína skutočné hodnoty, na ktorých záleží. (23.09.2019)

„Před tou sázkou jsem měl 10000 věcí. 10000! Minulý týden jsem jich měl 77.“ - „A cítíš se líp?“ - „Nevím. Člověk zkouší…jak svobodný vlastně dokáže být.“ Čekal jsem čistě pohodovou komedii o zkoušce jednoho přátelství. Docela mě tedy překvapilo, že film byl poměrně angažovaný a názory tvůrců na některá témata zaznívaly vcelku explicitně (kupříkladu rýpání do AfD, zesměšňování a skoro až démonizace Marka Zuckerberga, kritika konzumní společnosti/hromadění věcí, trošku až utopistické jásání nad žitím z mála/ničeho atd.). Při sledování to nijak zvlášť neruší (a hodnotově stejně zanícený divák naopak bude potěšen), ačkoliv já bych se bez těchto narážek v klidu obešel. Film toho však nabízí mnohem víc než jen apel proti konzumu. Originální zápletku, sem tam i nějaký ten dobrý fór, solidní tempo, nevtíravou romantiku, vesměs příjemnou atmosféru, přes určité výhrady dvojku sympatických hrdinů (stejný přívlastek se dá použít i pro jejich ženskou spoluhráčku) a pak i tu sílu/hodnotu přátelství. Za mě to budou slušné 4*. (04.08.2019)

Zatímco rozjezd je svěží a nápaditý, dojezd poměrně kostrbatý a těžkopádný. Velcí kamarádi. Od dětství. Znají rodiny toho druhého, dokonce spolu mají firmu a nyní udělali milionový aplikační obchod. Ale krapet se u toho nepohodli a v opileckém rozpoložení uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Konzumní společnost má totiž dostat pořádně přes prsty. Protože hoši musí začít od podlahy a každý den si mohou něco ze svého dosavadního komfortu vzít. Kdo prohraje, svůj podíl přepíše na jejich zaměstnance. To vše má trvat sto dní. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Pochopitelně začnou (a divák má s nimi) přehodnocovat své životní hodnoty a zapřemýšlí právě nad konzumním životem (nejen hrdinové, ale i mnozí diváci nakupují kousky, které kolikrát zůstanou v neporušené krabici), ekologií, přátelstvím. Do toho se objeví hezká holka, ať se nám to nějak dějově nakupí, přičemž ona sama má s materialismem své trable. Solidní námět se krapet rozmělní a v druhé polovině prostě ztratí drajv. A závěr vyvrcholí docela málo nápaditou formou. Režisér a scénárista (a jeden z ústřední dvojice) Florian David Fitz a jeho kolega Matthias Schweighöfer jsou nicméně skvělí: oběma nechybí dramatičnost a humor. A jsou nehorázní sympaťáci. Stejně jako babička jednoho z nich. To, že to směřuje k otřepanému prozření, tak ve finále až tolik nevadí. (22.07.2019)

Německé filmy mají jeden společný přívlastek. 90% z nich stojí za starou belu a je to odpad k nekoukání, nicméně čas od času přijdou s jedním klenotem, který vám vytře zrak a většinou vykompenzuje i tu tunu romantických sraček, kterou produkují. 100 Things je toho dalším příkladem. Skvělé aktuální téma, výborně zpracované a neméně dobře zahrané ústřední dvojkou. Je to možná klišé, ale štěstí si opravdu za peníze nekoupíte. Možná se k němu přiblížíte nebo si na něj na chvilku sáhnete, ale nikdy si jej zcela nekoupíte. (14.07.2019)