Tiché místo: Část II

[90%] Viděno v kině a to kurva po dlouhé době, resp. letos v r. 2021 poprvé! Šílená doba, koronavirová! Jak já ty kina miluji. No, takže TICHÉ MÍSTO: ČÁST II … Už podle traileru mi bylo jasné, že tohle bude velkolepější, než první počin. Nechci se zde moc okecávat, tak se to pokusím shrnout v kostce. Určitě je to tak na lepší 4*, ale já těch 5* prostě dát musím. Nejen tím, že jsem velké plátno po delší době viděl, ale prostě to nemá žádnou zásadní chybu. Je pravda, že jsem ve finále čekal nějaké větší a zásadnější rozuzlení, které, se sice nedostavilo, ale ani jsem v to neočekával. Je prý potvrzeno, že vznikne třetí film, takže se možná nějakých překvapivých zvratů téhle začínající postapokalyptické série, dočkáme. Má to opět NAPĚTÍ, ale především perfektně ozvučené a kamerou nasnímané scény. Jsou rozděleny do celého rozsahu filmu, takže zde nuda nehrozí. Stopáž je relativně krátká, takže mi to uteče rychle. Hudba od Marca Beltramiho je zde ještě výraznější než v jedničce, takže super! Herecké obsazení je na tom velice dobře. Emily Blunt zahrála svůj dobrý standart, Millicent Simmonds sehrála charismatickou dívku, Cillian Murphy mě zde bavil asi nejvíc – zahrál přirozenou a uvěřitelnou roli. John Krasinski zde byl pouze v úvodu, který mapoval první den apokalypsy. Co k tomu ještě dodat? Mě to bavilo hodně, spoustu aspektů je zde asi ohraných, ale opravdu nemám nic, co bych vytkl. Těším se na další shlédnutí a rovnou už na třetí díl! (11.06.2021)

Dvojka "Tichého místa" už nevyhnutelně nemůže znovu vstoupit do stejné řeky jako fenomenální jednička. Tvůrci to moc dobře vědí a ani se o to nepokouší. Sequel dějově vychází z toho, co ustanovil první díl, a dále na tom staví. Jednička bravurně pracovala s omezeným prostorem, důmyslně představovala svět a jeho zákonitosti a hlavně pracovala se zvukem jako prostředkem expresivním, dramatickým, vyprávěcím i dramaturgickým. Dvojka sice stále v souladu se základním konceptem série využívá zvuk k budování napětí v rámci jednotlivých scén, ale roli ústředního formálního prostředku, od nějž se odvíjí dramaturgie a vyprávění filmu, přebírá střih. Krasinski v celé druhé půlce filmu udržuje napětí vlastně výhradně prostřednictvím paralelních montáží, ale také střih využívá k postupnému otevírání postapokalyptického světa. Střih, potažmo v širším významu skladba filmu a toho, co divákům ukazuje, co vynechává i ponechává k domyšlení, ukazuje Krasinského nejen jako filmaře perfektně ovládajícího řemeslo, ale také autora schopného uvažovat filmovou formou. Právě tyto schopnosti povyšují jeho filmy nad klasický žánrový standard a situují je po bok nejlepších hororů nového tisíciletí. Většina ostatních výrazných žánrových tvůrců jako Ari Aster, Robert Eggers či Jordan Peele staví svou osobitost na vizuální stylizaci či síle scénáře. U Krasinského vidíme unikátní symbiózu originálního high conceptu a užití esenciálních filmových postupů k jeho vytěžení a maximálnímu efektu. Krasinského metoda řemeslně šponovaného napětí naplno vyzní pouze v kině - s prostorovým zvukem, velkým plátnem a okolní temnotou, ve které 130 lidí ani nedutá se i sequel ukazuje jako výjimečně efektní stroj na fyzicky intenzivní pocity (byť už postrádající wow efekt a prostorovou i koncepční kondenzovanost jedničky). O to více si člověk uvědomí, jak skromně vlastně tvůrci pracují s lekačkami a naopak spoléhají především na pečlivě připravované a gradující situace vycházející z hitchcockovsky promyšlené výstavby vyprávění a scénografie. Ačkoli sequelům obecně nefandím, protože pouze výjimečně nabízejí něco originálního, v případě série "Tiché místo" vlastně doufám, že trojka vznikne. Chci vidět, jak Krasinski vlastní hozenou rukavici zvedne tentokrát a jaký filmový výrazový prostředek si zvolí jako svou weapon-of-choice. (12.06.2021)

Skoro stejně jednoduché a přímočaré, jen s výživnějšími a více over-the-top momenty, které jedničce povětšinou chyběly a nebo se nesly v trochu jiném, více komorním duchu. Některé věci jsou zajímavě vyobrazené (ostrov, přístavní vyvrhlové), ale trestuhodně opomenuté je jakékoliv vysvětlení "kde, jak, proč". Stejně tak se vlastně nedozvíme nic o emzácích. Je to zase jenom survival s rodinnými hodnotami. Avšak velmi suverénně natočené s několika senzačními kamerovými prostocviky bez střihu, které to přece jen strhávají směrem vzhůru. (07.07.2021)

I druhý gestapo výlet do světa, ve kterém má jeden strach si i nahlas usrat, se vcelku vydařil. Katolická rodinka nadále roztomile platí za to, že si máma s tátou nemohli pomoct ani po dvou dřívějších docela nepodařených až iritujících potratech, i v dobách nutného ticha to prostě nedokázali vycákat na kozy a velmi chytře si do té šeptavé apokalypsy nasmrkali další nahlas řvoucí zdroj problémů a logistických lapsů při sveřepé ochraně rodinných hovnot. Ale i tak. Pepek od posledně dost potrénoval režii a ze svého velmi slušného primárního nápadu i opakovaně vygestikuloval poměrně atmosférickou křesťanskou jednomrdku, silnou zejména v detailech typu bachakamšlapeš, bachadočehodrcneš a držhubuvole, u které by simultánnímu překladateli do znakové řeči dozajista ochrnuly ruce. Jediné, co se mu ve zjevných záměrech ani trochu nepovedlo, bylo přinutit diváka celou hrací dobu zarytě nefandit těm šmelcujícím bystrosluchům, aby ty slizké, přitroublé a evidentně špatně vychované fakany co nejdříve nafiletovali do ufoburgrů. (13.06.2021)

Pšt! Slepé mimozemské kreatury osidlují zeměkouli už druhým rokem a stále je nejlepší obranou proti jejich smrtícím nájezdům nedělat hluk. Jejich mimořádně senzitivní slechy zná Emily Blunt a její relativně pustou krajinou putující rodinka za bezpečím naprosto dokonale. Nyní k sobě do party přizvali Ciliana Murphyho a na ty bestie si pořádně vyšlápli. Společně zachytili rádiový signál, který dává určitou naději na přežití. Jednička sklidila komerční ohlas, proč tedy nepokračovat ve výdělku. Vznikla dvojka, sice bez Johna Krasinskiho před kamerou (nepočítáme-li úvodní rekapitulaci apokalyptických událostí za jeho přítomnosti), ovšem s Johnem Krasinskim za kamerou a v tvůrčí a produkční permanenci. Michael Bay coby šéf své produkční společnosti pokračování taktéž náležitě posvětil. A poměrně nelehkým úkolem bylo pokračování posunout do oblasti nejapných diváckých překvapení. S politováním musím oznámit, že žádné mimořádné inovativní překvápko se ve druhém dějství neurodilo. Kreatury nenosí roušky a respirátory, do bister a restaurací chodí v klidu neočkované a pro nějaké scenáristické rozvolnění mají svá osobitá pravidla. Oproti tomu je Emily Blunt nemálo ustaraná, aby zdravotní klima umožnilo filmu jejího manžela v kinech zabodovat, až má občasně na čele zduřelou žílu. Film si na květnaté dialogy nepotrpí, obsahuje několik pasáží beze slov, které v sobě mají ostrou nálož napětí a působivosti. Najde se i porce nedomyšleností a film nemá povedený závěr, nebo mně nepřišel zajímavý. John Krasinski se ukazuje být schopným režisérem, scenáristicky už tolik neexceluje. Technické zázemí filmu je na patřičné úrovni, líbilo se mně, že film není ponořen do tmy a nebojí se bojovat s kreaturami ve dne. Dvojka má jen standardních 90 minut, tudíž má poměrně spád a nestihne vyloženě nudit, je mládeži přístupná, takže gore nemá prostor, navíc námět má tendenci být vyčerpaný jedničkou, přičemž scénář na něj víceméně urputně navléká scénky a scény rodinky v ohrožení, načež to celé zakrnělo v horor v očekávaných mantinelech. 6/10 (07.07.2021)