Lof mér að falla
Nechaj ma padnúť
Obsahy(1)
Trýznivý portrét závislosti, který vychází ze skutečných příběhů a rozhovorů s rodinami závislých, sleduje Stellu a Magneu. V průběhu deseti let nejisté období dospívání přechází do nebezpečného období dospělosti. Když se patnáctiletá Magnea setká se Stellou, všechno se změní. Stellin nespoutaný životní styl vtáhne obě do světa drog, což přináší vážné důsledky pro každou z nich i pro jejich vzájemný vztah. O dvanáct let později se jejich cesty znovu protnou a vzájemnému zúčtování se už nedá vyhnout. (Severský filmový podzim)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Hodně zdlouhavý pád do drogové závislosti, ozvláštněný pouze střihama do budoucnosti, kde vidíme starší verzi postav, již žijící jiný život. To aby se v divákovi vzbudil údiv, jak se to mladým protagonistkám mohlo tak strašne pokašlat. Divácká trpělivost se zde ale vyplatí, z tuctového námětu “drogy jsou špatné, ano?!” se vyklube něco výrazně hlubší. A smutné až depresivní. ()
Výborně vykonstruované drama o síle drog, která v mnoha ohledech i předčí sílu rodiny. Smutné a zároveň i inspirativní jakožto pro otce od dvou dětí. Severské filmy mám prostě rád pro svoji surovost, kameru a originalitu a tenhle snímek mi dal přesně to co od severu očekávám. Elín Sif Halldórsdóttir se mi moc zamlouvá jako herečka a myslím, že o ni ještě v budoucnu dost uslyšíme... 90% ()
Hodně silný film, do kterého není lehké proniknout, ale když se to povede, když se divák nechá unášet příběhem, je to zážitek, na který asi hned tak nezapomene. Islandský film sleduje dvě sympatické a inteligentní puberťačky od počátku kamarádství, přes první dávku drog, první lesbické milování, první průšvihy a absťáky až po jejich život v okamžiku, kdy už jsou třicátnicemi. Příběh ovšem není vyprávěn lineárně, režie prolíná minulost (holky jako puberťačky) s přítomností (kdy už jsou holky dospělé). Není to pěkná podívaná a není snadné sledovat, jak se dobrovolně ničí dva mladé životy, ale ještě těžší je sledovat rodiče zoufale bojující za svou milovanou holčičku. Bezútěšná situace a nepřikrášlený vývoj příběhu, kdy do detailu až téměř dokumentárním stylem můžeme sledovat postupný úpadek dvou životů, je bezesporu tou hlavní devízou tohoto filmu. Film táhnou pochopitelně i přesné herecké výkony a skvělá kamera, která pomáhá docílit pocitu reality a dodává tak celému příběhu na naléhavosti.Věřte, že tohle nechcete prožít. Za mě osobně skvělá sonda do duše mladých feťáků. Tady někde to začíná. Takhle vypadá cesta do pekla a pád do propasti. Většinou není návratu. Dostat se do rauše je tak snadné a lákavé. Ale ty následky! Film mě nadchl a budu ho asi ještě dlouho zpracovávat. [27. Art film Fest Košice] ()
„Přestaň už kňučet!“ - „Stello, je mi špatně! Řekni cos vymyslela! Mluv se mnou!“ - „Magneo! Věř mi. Napravím to všechno...něco vymyslím. Věříš mi?“ Jenže právě té důvěry zde bylo až příliš, zvláště v případě životní „kamarádky“…Opravdu vydatná podívaná, která se asi nikomu nebude trávit dobře. Vlastně se z toho postupně vyklubá deprese těžkého kalibru. Střídání časových rovin mi nevadilo, divák má díky těm střípkům „nádhernou“ možnost vidět jednotlivé stupně úpadku. Nebo v tomto případě rovnou rozkladu člověka, a to jak fyzického, tak i duševního (díky hereckým výkonům a práci maskérů, kteří si opravdu „vyhráli“). Bylo smutné až trýznivé vidět (na počátku) normální, hezkou holku postupně se měnit na odpudivou trosku. A pak už je celkem jedno, zda za to chcete vinit rodiče (přesněji otce, který nepochopil, že po dobrém to s dcerou prostě nepůjde), apatický systém, špatný vliv přátel či samotného závislého. Nějaké to sestříhání by filmu asi prospělo (možná až příliš velkorysá stopáž), jinak ale dávám solidní 4. ()
Tak to bolo drsné! Drogová tématika už dávno nie je v kinematografii žiadne tabu, takže filmov o drogách je už relatívne dosť. Tých kvalitných je však pomerne málo. Oceňujem najmä realistické prevedenie, ktoré pôsobilo skutočne hodnoverne. Príbeh bol v podstate priamočiary a jednoznačný, no tie prestrihy medzi rôznymi etapami životov Magney a Stelly, čo výrazne pomohlo k tomu, aby to napokon nevyznelo až tak prvoplánovo. Niektoré scény boli fakt silné, až som mal z toho zimomriavky. Takéto filmy by mali byť mementom pre mládež, že tých pár chvíľ "radosti" za to fakt nestoja. Kľudne by som to zaradil do výučby pre 13-14 ročné decká. ()
Reklama