When the Lion Roars
Obsahy(1)
V bezčasí Dantova očistce se potkávají dvě významné postavy českého středověku: král Přemysl II. Otakar a zapomenutý cestovatel, mnich Odorik, který jako první Evropan spatřil Tibet. Výměnou za popis cesty do východních zemí světa přiměje slavného krále složit účet za svoji vládu plnou úspěchů, ale i proher a křivd. Brzy zjišťuje, že oba mají nečekaně mnoho společného: vždyť jednomu ukradli knihu, druhému království v srdci Evropy... Originální středověká road movie s mistrovským dialogem mezi svědomím krále a Odorikovou zvídavostí vás provede českým královstvím v době největšího územního rozmachu. Film také připomíná, že problémy řešené ve středověku jsou aktuální i v naší době: Ať je to tolerance k odlišným kulturám, plagiátorství nebo fake news. Na základě dlouholetých rešerší a spolupráce s předními českými i zahraničními odborníky se divák seznámí s unikátními a pozapomenutými historickými artefakty připomínající nadčasovost génia přemyslovského rodu. (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
V duchu krásných a konejšivých českých historických dokumentů se tu setkává v dialogu-zpovědi Přemysl Otakar II. a poutník Odorik, český františkánský mnich co procestoval Asii a jako první (a na mnoho století poslední) Evropan navštívil Tibet. Moc pěkné, fakticky zajímavé, líbí se mi jak se dialogy nesnaží fabulovat v rámci dramaturgie. Malé mínus za mě jsou, a to je moje osobní preference, klasické vyplňovací scény (příroda, zvířata, etc) k dialogům "vypravěčů". Mnohem více preferuji ty faktické, záběry na dobové předměty, lokace, zmiňované krajiny a podobně. Ale to je neduh co se táhne široko daleko, snaha udržet divakovu pozornost (ač já bych preferoval aby se mi celou vypalovaly do paměti vypalovaly" reálné" než lyrické obrazy). Dokumenty jako tento mi vždycky dávají pocit, že toho vím málo a touhu vědět víc, abych si udělal názor. Prorože zejména u téhle hluboké historie je mnoho věcí, kde nám nic jiného než názor nezbývá, pravdy už se pravděpodobně nedopátráme. A i na to hezky tenhle snímek Jana Svatoše poukazuje. ()
Zaujímavý, iný formát. Ale v podstate by to šlo aj bez obrázkov, vyšlo by to narovnako. Má to svoju atmosféru skrze hlasy a to pomalé rozprávanie v splynutí s hudbou. No aj tak mi to nedávalo niečo extra. Boli to však časy, keď sa lev ešte len chystal řvát. A dnes platí "Ze lva se stal pejsek na řetězu, slintá, čeká na odměnu od vítězů.…" ()
Je to strasne utahany a uspavajici. Navic je to doprovazene casto na zabery "jedouci tramvaje, dalnice apod." coz mi tam nejak nepasuje a bylo by mi milejsi videt tam nejake historicke veci, mista, apod. Proste jako audiokniha by to mozna bylo lepsi. Jako film zbytecne. Plusem je pak nekolik novych informaci, ktere jsem nevedel a obcasny prostrih na nejakeho odbornika, ktery tam ma kratkou rec, ukazku nebo vysvetleni. Slabsi prumer. ()
Podle čsfd jde o film "Dokumentární / Dobrodružný / Životopisný / Historický". Budiž. Atributy důležité nejsou. Důležitým pojmem je "film". Sám bych ale tento produkt spíše označil za "rozhlasovou hru" doplněnou (dle současné módy) motivačními obrázky přírody (stimujující i rozptylující) nebo "prezentaci" v programu Microsoft Excel. Fabulační práci na tvorbě nové či renovované přemyslovské legendy byla věnována značná pozornost, režijní práce přišla hodně zkrátka. Televizní promítání filmu jako hlavní večerní pořad v Den české státnosti sice chápu, byť s "železem a zlatem" máme už málo co společného (film to ovšem posunuje na jinou úroveň, kter ámu nesvědčí). Zkrátka, "až zařve lev" dejte mi vědět, i kdyby to "zařvání" mělo mít i jiný (eufemistický) význam, "zhebnout, pojít, umřít", což se i lvům občas stává. ()
Moc hezké promítání v té naší plzeňské Měšťanské besedě, dneska zářila pod tím večerním nebem. Kdybyste mi řekli, že mě bude bavit skoro dvouhodinový dokument o Přemyslu Otakaru II, nevěřila bych vám, ale stalo se. Bylo to jako poslouchat pohádku doplněnou o krásné záběry nejen české přírody a reálií. Ty záběry byly fakt skvělý, obyčejný, ale tak příjemně uklidňující. Charismatické hlasy vypravěčů a zmíněné záběry byly sem tam přerušeny komentáři odborníků, kteří dovysvětlili fakta těžko podávaná formou uměleckého dialogu. Tahle kombinace rozhodně dělá dokument originálním. Jediné, co mě lehce vyrušilo byly paralely k dnešnímu světu. Byl to hezký večer, myšlenky mi neutíkaly jinam, a navíc jsem si hezky prostřednictvím sehraných dobových scén připomněla svoji nemalou část dětství mezi rytíři ve středověkých vesničkách na historických akcích a rekonstrukcích bitev. Následná beseda s režisérem byla moc fajn, sympaťák, co je zapálený do toho, co dělá, a dokonce se umí popasovat i s hnidopišskýma otázkama z publika. Pane v poslední řadě, je moc hezký, že znáte Přemyslův datum narození i přesto, že nebyl dosud podložen, ale tohle byla beseda s režisérem, ne historikem. ()
Galerie (12)
Reklama