LOVEní

Karel Janák si na svou Velkou pardubickou osedlal kobylku Ester Geislerovou. Zradil ho však Taxisův příkop. Kdyby sličná zahradnice Eliška slyšela od svého vyvoleného "ano" u svatebního oltáře, nemusela by svoji další etapu seznamování řešit přes seznamku a seznamovací akci v baru v Pardubicích. Vždyť svého ideálního partnera má ve svém nevlastním bratrovi, ke kterému se po zrušeném svatebním veselí přistěhovala. Ač trochu podivín, pěstující si na střeše činžáku včelstvo a kadeřavý porost na hlavě, je to dobrák od přirození a jeho kvality by neměly být přehlíženy. Zase jednou potřeboval režisér Janák komerčně zabodovat. Zvolil romantické syčení a vtipné záškuby, nicméně tvůrčím způsobem je poměrně vyhořelý, což je na výsledku dost znát a tento neduh se nedaří zamaskovat. Ester Geislerová na sebe strhává veškerou pozornost, je herecky sympatická, a hraje postavu věkově spřízněnou, ostatně stála u zrodu Janákovy filmové kariéry (viz Snowborďáci). Podstatně hůře ovšem vyšlo její soukolí, které kolikrát působí až herecky tragickým dojmem. Jakub Prachař je prkenný až hrůza a dost dobře není definováno, kým vlastně je. Mnohdy působil dojmem autisty, huliče i budižkničemu, ani není moc jasné, čím si vydělává na živobytí, z kusých info jsem se dozvěděl, že včelaří a má ambice herního vývojáře, obojí mně nepřišlo jako typická profese. Z dalších vedlejších postav vyniká objemná Evelyn Kramerová. Při psaní scénáře Janák patrně myslel na komediální kousky její americké kolegyně Rebel Wilson, zhusta též trapně předváděné. Martin Písařík byl jen matnou figurkou ex-partnera, Veronika Žilková udělala jen dobře, že odtáhla do Izraele. Moc se nepředvedl ani Ondřej Malý coby její manžel. Z epizodního zjevení se z komediálního hlediska potěšil jen Jaroslav Plesl s narkolepsií. Apropó, komediálních nápadů má film pomálu, zarážející je jejich naprosto nevyužitý potenciál. Ani z invenčního hlediska nelze nad Janákovými postupy masturbovat v převeliké hojnosti. Netradiční místo děje Pardubice je asi největší originalita. Pokud jde o romantické lovískování, je spojení Geislerová-Prachař naprosto nechemické. Celkově film usiluje o současné trendy romcomů, nedostatečně uchopený nadhled a absentující bravura mu brání v diváckém komfortu. Z celkového snažení přece jen převládala trapnost, která požívačně zabíjela kvalitativně vybroušené náznaky jinakosti a neotřelosti. Jste-li divačka, co v českém filmu hledá špetku lovískujícího jiskření, máte na dlouho vystaráno. Moc českých režisérů zřejmě Janákův příklad následovat nebude. 6/10 (24.07.2019)

Karel Janák je zkušený režisér, a umí natočit dobrou a vtipnou komedii. Jen by nesměl jet na půl plynu. A to je bohužel případ i tohoto snímku. LOVEní není špatný film, a svým způsobem má i dobře rozdané karty. Jen s nimi Janák nechce a nebo v té horší možnosti, neumí hrát. A přitom stačilo tak málo, a z podprůměrné komedie jsme mohly dostat průměrnou až lehce nadprůměrnou komedii. Největší kámen úrazu je délka, která je přepálená a příběh s postavy nemají na to, aby jí utáhly. A pak je tu scénář, jenž není tak vtipný a nedokáže pořádně prodat romantikou linku obou hlavní postav. A je to škoda, protože tam ten potenciál vidím. Herci se snaží, a některé situace zachraňují, ale k čemu to je, když to pak jako celek moc nefunguje. LOVEní je obyčejná komedie, která neurazí, ale nijak extra nepobaví. (26.07.2019)

Připomíná to Ženicha na útěku i Nevěstu na útěku. Po slzavé cestě tu je přehlídka šťastných párů i sponzorských odkazů, bizarních nápadníků z internetu, na čemž zase stavěla Sezn@mka, zvyšováním sebevědomí za pomoci nových šatů, bot, účesů a cvičení, což používají takřka všechny romantické komedie, včetně náladových klipových podkresů. Podobně lze odškrtávat vzor za vzorem po celý film. Patří sem ponižující lovy v baru či stínový doprovod na rodinnou slavnost jako v Teorii velkého třesku, pouliční hudební vyznání z Lásky nebeské, veřejné ztrapnění v duchu Bridget Jonesové i sportovní souboj o muže, na jakém stojí Ženy v běhu. Více než herečky baví jejich kolegové, jmenovitě mimoň Jakuba Prachaře a zejména Jaroslav Plesl v epizodní, ale kouzelné „usínací“ etudě. Za vrchol hospodského humoru čtvrté cenové považuji hlášku hrdinky "je střed, je ho tam třeba". Kdykoli se urodí milý nápad – a takových detailů není vůbec málo, využije se alespoň natřikrát, jako třeba koťátko místo kapesníku. Navíc přirozenou radost ze smíchu leckdy vzápětí uzemní klišé jako hrom v čele se vzlykající slečnou vlekoucí kufr zpátky k mamince hustým lijákem. Je zde naštěstí dostatek vtipných situací i průpovídek typu „je ajťák, ne autista“. (15.04.2020)

Dnes už jsem taky viděl Jak se moří revizoři, takže s odpadem! budu nakládat opatrně. Co mi na tom vadilo nejvíc? Určitě stopáž. Skrouhnul bych to nejmíň o půl hodiny. Hodně mi vadila ta Slovenka. Říkal jsem si, že když to nemůže být Češka- typově by určitě bylo z čeho vybírat, že bude herecky bravurní. Ona ale nebyla ani průměrná, byla vysloveně slabá. Vadilo mi, že jsou všichni tak odporně afektovaní. Tohle neplatilo snad jedině o postavě hlavní hrdinky, jinak to ale byly karikatury. Vadilo mi, že se má zamilovat do chlapa, kterej na ni ukáže zbaběle prstem, když někoho na minigolfu trefila míčkem. Vadilo mi, že mu přišla vyzdobit terasu, když se předtím jako dva dospělí lidé jasně ustanovili na tom, že je to pro ně konečná. Vadilo mi... Seru na to. Koukal jsem na to pozorně, neodsuzuju bez argumentů, rád bych pomohl, ale tady asi stejně jde jenom o prachy, uměl bych si představit, že jich mohlo být podstatně víc, za tohle mohli zaplatit jen děti, zoufalci a lobotomici. Nebo dobrý? Tak to potom jo. (21.11.2019)

Pasivní hrdiny odjakživa vyloženě nesnáším. Karla Janáka o něco méně, ale rovněž to není žádné terno. Z jeho Ro(c)ku podvraťáků jsem chtěl kdysi odejít z kina a ač točí „dospělejší“ látky, pořád to zoufale lapá po dechu, má nepřirozené momenty, odbíhá od reality v každé třetí scéně a postavy nedýchají, jen se pitvoří. A některé z nich se pokoušejí najít životního partnera. Je to křeč a humoru to má pramálo. Tuzemští tvůrci mají navíc nějakou prazvláštní zálibu muže a ženy ponižovat jako nekompetentní idioty. Kandidátů na boyfrienda bude víc, nakonec to padne na toho, který je nám jasný od samého začátku. Janák je sice technicky opět solidní, to ostatní (podstatnější) nezvládá a s láskou a hledáním to nemá nic společného. Jakmile se pustí do o něco odvážnějších motivů, hned zase rychle vycouvá. Resumé: jedno nebo dvě oddechová pousmání by se našla. (27.11.2019)