Henry: Portrét masového vraha

Henry Lee Lucas není figurka z Happy Mealu, ale jeden z nejkontroverznějších sériových vrahů v dějinách amerického zločinu. Byl odsouzen pro dvanáct vražd, je v podezření, že se podílel na dalších sto padesáti, a on sám mluví o čísle 300. Ottis Toole, druhý z antihrdinů, na tom není o moc lépe. Zvláštní je, že i když byli souzeni v zemi s trestem smrti, dostali oba doživotí. Problematická je jejich motivace. To naznačuje film tím, že vypodobňuje Henryho jako bestii s lidskou tváří a Ottise jako přímý důsledek těžkého dětství - babička byla satanka, otec ho znásilňoval a bil, sestra ho nutila nosit ženské šaty, nadto byl chatrné mentální inteligence (IQ 75) a Henry se stal jeho druhým otcem a vůdcem bandy. Jak je vidět, vrahem se člověk nerodí, ale stává a spouštěč je vždy rodina a nejbližší okolí. Ne počítačové hry, násilné filmy apod. Ty můžou tak maximálně vychovat z člověka cynika, respektive masového vraha (viz případ Columbine), nikoliv sériového. Čili v tomhle ohledu má film poněkud zavádějící překlad, jelikož Henry nebyl masový vrah, jakkoliv blaze to uším koncového diváka z distribučního hlediska zní. Další spornou otázkou je chování obětí. Konkrétně ve filmu se dá o čisté vraždě mluvit pouze v případě tříčlenné famílie. Zbylé oběti jako by si svým přístupem o zabití koledovaly - riskující stopařka, drzý tlouštík v obchodě, chlápek zastavující v noci. Ve výsledku ale film tak bezútěšný není. Za prvé do něj jakýsi element lásky vnáší Becky a za druhé s realitou moc společného nemá. Než byli dopadeni, provozovali oba vrazi na své pekelné cestě skrz naskrz Amerikou nesrovnatelně krutější ty-já-trrr. (14.12.2007)

Na tomhle filmu je podle mě zajímavější jeho (svého času) nedostupnost a možná kultovost - než film samotný. Už dřív jsem se zdejšími komentáři nechala trochu předstrašit, ale nebylo to ani šokující ani tak strašné (budiž - až na scénu "domácího videa"). Je to tím, že se mnou víc zamává to plíživé a rafinovaně zakomponované, než mrtvoly a krev většinou bez dějového zázemí a psychologického podloží. Henry vyprávěním o ztrátě svého "panictví" sice naznačí, kde je zakopaná fena, ale většinou se chová jako stroj, který se ke všemu porouchal. Do makovice parťáka Otise se dalo kouknout mnohem víc - napřed je to jen flákač, pak zažije šok a pak se rochní. Ten konec byl nevyhnutelný, ale jako by vystřihli jeho "předehru". (22.02.2008)

„Portrét“: 1) obraz (pův. nejčastěji malovaný) zpodobňující někoho, podobizna. 2) kniž. popis nějaké osobnosti, zejména literární, charakteristika. (Akademický slovník cizích slov.) Po dokoukání si pokládám otázku, který z těchto významů měli tvůrci na mysli. Na první pohled se nabízí ta charakteristika, jenže postavy v něm jsou zploštělé na maximální míru, jakou filmové plátno snese. Ovšem i jednorozměrný objekt je objekt, že. Pravděpodobnější bude ale asi ta podobizna, Henryho zde totiž (překvapení!) opravdu uvidíme. Ještě k oné údajné psychologii postav, o níž jsem se leckde dočetl... Otis (druhý ze zabijáků) se sice po první vraždě, za niž tak úplně nemůže, tváří šokovaně a vyjadřuje svůj nesouhlas, druhý den už ale nadšeně navrhuje, aby si zašli někoho zabít. Henry prostě jen tak rád vraždí a znásilňuje, ale ze zásady je proti Otisově polibku se sestrou, za nějž nebožáka málem oddělá, a odsuzuje svou matku, protože byla štětka. A také nesnese vyhození rozbité kamery; takové plýtvání, co by za ni děti v Africe daly! Na psychologické propracovanosti tyhle střípky nepřidají, protože nejsou do obrazu charakterových profilů zasazeny, nýbrž pouze bez ladu a skladu vhozeny, jelikož režisérovi asi přišlo hloupé ukazovat násilí bez jakékoliv omáčky. O skutečných pohnutkách (jsou-li nějaké) jsem se nic nedozvěděl. Je jistě možné, že žádné neměli a mučení obětí a jeho nahrávání na kameru je prostě pouze bavilo, pak se o tom dá ale stěží natočit zajímavý, neřku-li psychologicky propracovaný film. Na samotném začátku jsem oceňoval povedený způsob, jakým se explicitnímu násilí vyhnul (obrázky obětí a autentická zvuková stopa), žel pocit uznání ve mně vydržel pár minut, které ukázaly, jak jsem byl naivní. Snímek totiž stojí pouze na zobrazování brutálního násilí, které bylo na svou dobu možná pro někoho šokující, dnes už je ale televizním standardem. Nudná hromada samoúčelného násilí si mé sympatie vskutku získat nemůže. Hvězda za humorný konec, který (společně s hudbou) sám vytahuje Henryho z toho nejhlubšího bahna. (10.11.2007)

Snímek jsem chápal doslovně, jako Henryho portrét, tedy jakési vykreslení jeho zvrácené osobnosti. Z toho důvodu jsem nepostrádal kriminální linku, kde by vyšetřovatelé pátrali po vrahovi obětí. Většina obětí je ukázaná až zmasakrovaná, tedy nevidíme to, jak byly zabity. Zatímco kamera pomalu obkružuje zavražděnou ženu sedící na pohovce, slyšíme tak trochu z dálky její křik během mučení, než zemřela. Samozřejmě dojde i na zabíjení v přímém i nepřímém přenosu, kdy na příklad mučenou a následně zavražděnou rodinu sledujeme na monitoru, tedy už zprostředkovaně, ale naopak muže, jehož se Henry rozhodne zabít se svým komplicem, když předstírají poruchu auta, vidíme přímo v krátkém úderném záběru. Rooker vypadá vskutku odpudivě a to ani nemusí porcovat mrtvolu. Vlastně ani jeho kamarád se sestrou nejsou žádná neviňátka, především v Otisovi dřímá zlo, jemuž na svět v plné kráse pomůže Henry. Klíčové je setkání s děvkami. A v závěru stačí jen kufr ponechaný u cesty, aby si divák domyslel, co se stalo. Syrové, špinavé. (14.03.2021)

Syrové, pravdivé... neprůstřelné. "Trezorový" film, mapující několik dní v životě jednoho vraha a jeho přátel. Na rozdíl od běžných filmů o psychopatických sériových zabijácích, tenhle se liší celým svým pojetím - hlavně hlubokou psychologickou studií vraha i jeho okolí, vynikajícími hereckými výkony a naprostou uvěřitelností. John McNaughton byl nejen režisérem, ale také spoluscénáristou a podílel se i na skvostně mrazivé hudbě. Není divu, že si tenhle film pobyl pěkných pár let v trezoru. Od většiny prvoplánových a senzacechtivých "vrahounských životopisů", se liší asi tak markantně jako Dostojevský od Blesku. A na rozdíl od jiných šokujících snímků, budete mít nejen jistotu že tohle se může stát - budete přesvědčeni, že právě tohle se teď někde děje. Každopádně tomu filmu těžko může někdo vyčíst, že je takový jaký je. Bez kompromisu, bez jakékoliv stylizace ukazuje odvrácenou tvář lidskosti. Vyjímečná záležitost pro silné povahy. (20.11.2005)