Řidič slečny Daisy

Odpočinkové drama o neustále osočovaném dobrákovi protivnou stařenkou, do chvíle než k sobě naleznou cestu k opravdovému přátelství. Nikam nespěchající film s volnějším tempem a skvěle vykreslenou atmosférou 50. a 60. let. Po humorné i vážné stránce vydařené a soundtrack též vynikající. K hereckým výkonům všech zúčastněných nelze namítat vůbec nic. 80% (02.02.2011)

Pozitivní, upřímný feel good movie o milionářské prudící babičce megeře a jejím věčně pozitivním osobním řidiči, kteří k sobě hledají cestu přes různé osobnostní, názorové a genderové odlišnosti. Předchůdce The Green book, který se kolem black issue ale na rozdíl od následovníka ochomýtá jen lehce, okrajově a tvůrci se spíše zaměřují na drobnokresbu vztahu dvou typologicky zcela odlišných lidí žijících naprosto jiné životy a jejich nevyhnutelnou konfrontaci v x různých modelových situacích. Výsledek je dostačující, naštěstí není přepálená stopáž, takže konec naskočí ve chvíli, kde je to tak akorát. Za zmínku určitě stojí herecky silné ústřední duo a na tu dobu velmi povedené masky. (17.08.2022)

Tenhle film se chová stejně jako automobily, které v něm řídí přesympatický šofér hraný Morganem Freemanem. Na začátku nastartuje a jede, jede a jede. Nijak zvlášť se nežene, hlavní je, že se pohybuje vpřed, ke spokojenosti všech, a že posádka po mírné počáteční nedůvěře příliš nebrblá, protože vlastně ani nemá proč. Stejně jako slečna Daisy mohou být i diváci rádi, že se vezou, mohou se dívat po krajině, poslouchat přitom Zimmera i Dvořáka a užívat si milou, akademií oceněnou jízdu, která sice ničím nepřekvapí, neboť se přesně drží známé mapy, ale na druhou stranu citově nevydírá, pohladí na duši, uchlácholí a zahřeje. (19.11.2011)

Překrásný příběh o jednom neobyčejném přátelství mezi bohatou židovkou a černošským řidičem. Příběh plyne poklidně a celkem nerušeně, ale jeho podtext je neuvěřitelně silný. Krásný příklad toho, že k obrazovce dokáže přitoutat snímek bez mnoho akčních scén, sprostých slov, létajích postav a předmětů, potoků tělních tekutin atd. Výborné herecké obsazení je největší pýchou filmu. Jessica Tandy a její Daisy je okouzlující a Oscarem byla náležitě odměněna. Morgan Freeman hraje Hoka tak přirozeně a citlivě, že by si Oscara zasloužil taktéž, ale konkurovat Danielu Day-Lewisovi v Mojí levé noze bylo málo platné. Dan Ackroyd předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů. A v neposlední řadě mě zaujala i Esther Rolle a její Idella, která na mě udělala dojem té nejoddanější posluhovačky pod sluncem. Pak mě asi v polovině filmu doslova omráčilo zaznění nejkrásnější árie z Dvořákovi Rusalky, kterou mistrovsky podala Gabriela Beňačková. To pro mě bylo v americkém filmu příjemným překvapením. Jinak hudba Hanse Zimmera taky neměla chybu (jako skoro vždy), sice bez velkého orchestru, jen klávesy, ale ta melodie... ta mě vždycky dostihne. Velmi se mi líbil i český dabing pro TV Nova (v roce 1995 to ještě uměli), Blanka Bohdanová s Luděkem Munzarem byli naprosto vynikající. Velmi silný zážitek, který si vždy rád připomenu. (24.05.2008)

Vyčítat tomuto snímku, že se jeho autor vydal pouze " příjemnou " cestou a závažná témata jen tak lehce naťukává ( našlapuje opatrně kolem nich), či je zcela ignoruje je jako, kdybyste si při pojídání čokoládové zmrzliny povzdechly.....škoda, že je tak sladká, trochu hořké chuti by neuškodilo. Tento snímek totiž v prvé řadě je o tom, že život nekončí po 60 - tce a je nesmírně těžké si sobě samému připustit, že něčeho nejsme schopni bez cizí pomoci. Přesto právě takováto " nucená " pomoc, může nakonec býti tím nejlepším, co nás na sklonku života může potkat. Toto je případ i tohoto snímku podle divadelní hry Alfreda Uhryho, ve kterém excelují ( v tomto případě by se spíše nabízelo slovo hrají či ho žijí ) Morgan Freeman coby Hoke a Jessica Tandy jako tvrdohlavá americká židovka Daisy. Možná by se snímku dal vyčítat " laciný závěr " , ale v tomto případě ten konec k snímku jednoznačně patří, člověk chápe co tím básník chtěl říci a proto ho bez námitek přijímá.... (09.06.2010)