Panenka

V rozmezí pouhých třech let vznikly v naší kinematografii snímky "Panna", "Panenství" a "Panenka". Samozřejmě se nejedná o žádnou trilogii nebo něco podobného, ale prostě mně ty podobné názvy přijdou zajímavé. Pokud jste viděli všechny tři, máte dobrý přehled o filmech pro pamětníky. Tento Landův kousek není nijak zvlášť povedený, ale kde jinde uvidíte Ferbasku, jak imituje robota? Jen kvůli tomu si tento snímek prostě musíte zapamatovat. K mé potěše zde hraje i Jiří Dohnal, rodák z Holoubkova, kde skoro celý život bydlím. Celkově to za více než za tři hvězdičky nevidím, ale jako fanoušek filmů pro pamětníky jsem celkem spokojený. (22.01.2022)

Poněkud nevýrazná prvorepubliková komedie, která je poměrně nudná, všichni v ní přehrávají (i když Farbasová jako robot je překvapivě skvělá) a její námět by vystačil tak na 40 minut a možná i méně, ale zase na druhou stranu tam pár úsměvných momentů je, natočené je to excelentně a je tam znát jistá snaha o pohodovost, takže Panenku úplně odsoudit nemůžu. Navíc námět má zajímavý a za podívání to asi stojí - tedy pokud váš baví prvorepublikové komedie. A první československá sci-fi to není, rok před Panenkou vznikla Bílá nemoc a mám dojem, že ještě v éře němých filmů něco bylo, jen si teď nevzpomenu na název. Slabé 3* (23.06.2020)

Je možné se a tenhle film dívat jako na vůbec první české sci-fi. Panenka je zde střízlivě pojatý robot, který vypadá jako manekýnská panna, který má vzadu v těle díru plnou strojků. Pokud funguje, toporně zpívá a pohybuje se (žádný super-inteligentní robot á la Blasius). Je to tedy relativně věrohodný fantastický motiv. Ve filmu je několik vtipných gagů a chytlavých písniček. (13.02.2013)

Když na počátku roku 1938 začal v barrandovských ateliérech režisér Robert Land realizovat poněkud neobvyklý scénář o robotické dívce, netušil ještě, že téma bude v české kinematografii později znásilněno do podoby Rychmanova sci-fi »Babičky dobíjejte přesně!« Tady se naštěstí setkáváme s komediální hvězdou Věrou Ferbasovou, které tehdejší kritika neustále předhazovala její herecký projev, připomínající prý oživlou panenku. Kdoví, zda se jim přijetím této nabídky sama chtěla vysmát anebo to byl jen dobře promyšlený tah producenta Metropolitanfilmu, v každém ohledu je její výkon příjemný, živý a zcela určitě i fyzicky náročný (zkusil se někdo z vás celé dny pohybovat jako loutka?). Ze scénáristického hlediska je poměrně překvapující shledat Jiřího Dohnala v tzv. nepárové roli, neboť objektem touhy a veškerého zájmu je zde továrník Dominik v podání Josefa Grusse (komu bude patřit závěrečný polibek?). Efektního komického potenciálu pak dosahuje výborná dvojice Světly Svozilové a Stanislava Neumanna v rolích dvou šmejdilů, kteří touží odhalit pravdu a jsou odhodláni označit vynálezce a jeho přátele za podvodníky. Ovšem pointa je skryta v něčem docela jiném a celku vlastně dodává určitý šmrnc. A i když je Landův film spíše žánrovou kuriozitou než průlomovým dílem, rozhodně by neměl ležet zapomenutý v propadlišti dějin české kinematografie. (08.03.2013)

Když o tom tak přemýšlím, nebyla by to zdaleka taková tragédie, kdyby nenechali dělat Grusse hlavního milovníka. Ten to totiž projel na celé čáře a je jen dobře že v jiných filmech už byl jen za neškodného blbečka. Ústřední písnička je kouzelná a Neumann a Svozilová v rolích urputných detektivů tak démonický, že by je člověk vzal s chutí něčím po hlavě. Motiv umělé bytosti je možná neotřelý, ale i kdyby se tu tak příšerně nepřehrávalo, je dobře že jiné filmy vsadili spíš na sentiment a konverzační humor. Tady chybí oboje. (12.01.2019)