foto

Ljuba Hermanová

  • nar. 23.4.1913
    Neratovice, Rakousko - Uhersko
  • zem. 21.5.1996
    Praha, Česká republika
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Ljuba Hermanová, vlastním jménem Luběnka Hermanová, se narodila 23. dubna 1913 v Neratovicích. Narodila se železničnímu úředníkovi a jeho ženě, nadšené ochotnici, která mladičké Ljubě vštěpovala umělecký talent. Jako maličká se učila na housle a vystupovala na ochotnických představeních. Vystudovala gymnázium a úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoř však nenastoupila a odešla rovnou hrát do smíchovské Arény.

Jako herečka a skvělá sopránová zpěvačka prošla desítky pražských a mimopražských divadel a scén: Divadlo komiků (1931 – 1932), Národní divadlo v Bratislavě (1932 – 1933), Brno a Vídeň – Theater an der Wien (1933 – 1934), Osvobozené divadlo (1934 – 1935), Nové divadlo Oldřicha Nového (1937 – 1939), dále také Velká opereta, Malá opereta, Divadlo U Karlova mostu, Tylovo divadlo v Nuslích, Moderní divadlo. Od roku 1940 se musela na čas, kvůli svému židovskému původu, své herecké a pěvecké dráhy vzdát.

Po osvobození se vrátila do Nového divadla (1945 – 1946) a hrála opět v Divadle V + W (1946 – 1947). Poté prošla Divadlem v Karlíně (1947 – 1955), Divadlem Na zábradlí (1958 – 1964; spoluzaložila ho) a Večerním Brnem (1964 – 1965). V padesátých a šedesátých letech byla herečkou a zpěvačkou různých zájezdových estrád a šansoniérkou malých divadel a kabaretů (znám byl její recitál „Kdo jste, Ljubo Hermanová“). Vystupovala v různých pořadech a zábavných vystoupení až do devadesátých let. Diváky udivovala svou vitalitou a tanečními schopnostmi, kterými vládla až do své smrti.

Herecký vývoj Ljuby Hermanové se děl od temperamentní operetní komičky, přes nový citový výraz, perfektní přednes slova, až k psychologicky zvládnutým postavám s náznaky naturalismu a vypracovanou mimikou obličeje. Dobře se jí dařilo v operetách, hudebních francouzských komediích a muzikálech („Moje sestra a já“, „Mam'zelle Nitouche“, „Divotvorný hrnec“, „Paní Marjánka, matka pluku“, „Zlý duch Lumpacivagabundus“ a další).

Bohužel jí film nikdy nevyužil, tak jak by si zasloužila. Na filmovém plátně se poprvé ukázala jako milá Tondy (Jan Werich) ve Werichově a Voskovcově komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), kde také zazpívala slavnou píseň „Život je jen náhoda“. Do konce 30. let vytvářela různé hlavní, ale i menší role milenky Irmy ve VRAŽDĚ V OSTROVNÍ ULICI (1933), Mariny v Innemannově komedii U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933), Anny Marie Veselé ve filmu JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933) Karla Antona, Heleny Králové ve Fričově snímku S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), tanečnice Káti v NEZLOBTE DĚDEČKA (1934) Karla Lamače, sekretářky Irmy v BEZDĚTNÉ (1935), manekýnky v CÁCORCE (1935), zpěvačky v kabaretu v OTCI KONDELÍKOVI A ŽENICHOVI VEJVAROVI (1937), přítelkyně Helly v Landově PANENCE (1938) či Berty v komedii VČERA NEDĚLE BYLA (1938).

Po válce se jako „buržoazní herečka“ ve znárodněné kinematografii nemohla uplatnit. Vytvářela bohužel malé a epizodní role ve snímcích KŘIŽOVATKA (Prokopova milenka), AŽ SE VRÁTÍŠ... (tanečnice Bobina), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (prostitutka), MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (zpěvačka), POCHODNĚ (zpěvačka), LEDOVÍ MUŽI (žena na střelnici), DIALÓG 20 – 40 – 60 (žena), BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (porotkyně) a V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (ona sama). Větší příležitost dostala pouze jako panna Majolenka v Podskalského TÉ NAŠÍ PÍSNIČCE ČESKÉ (1967) a přítelkyně Miriam ve VRAŽDĚ ING. ČERTA (1970) Ester Krumbachové. Naposledy se ve filmu uvedla jako zpěvačka v dokumentu BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL (1984).

Hermanová rovněž vystupovala v rozhlase, televizi (inscenace SVATEBNÍ CESTA, DOSTAVENÍČKO U ORLOJE či PODEZŘELÉ OKOLNOSTI, seriál PŘÍPAD PRO ZVLÁŠTNÍ SKUPINU a zábavné pořady) a nahrála několik gramofonových desek. Jan Špáta o ní natočil dokument do cyklu GENUS (1995). Byla jmenována Zasloužilou umělkyní (1966). Čtyřikrát se vdala: jako Hrabáková, Lorencová, Dvořáčková a Janoušková. Napsala své memoáry „... a co jsem ještě neřekla“ (1993). Ondřej Suchý o ní vydal knížku „Ljuba Hermanová“ (2003). Do konce života čilá a vitální Ljuba Hermanová zemřela 21. května 1996 v Praze v 83 letech. Je pochována ve společném hrobě (s herci Fabianovou, Dítětem a dalšími).

Jarda "krib" Lopour

Herecká filmografie

1989 Případ pro zvláštní skupinu (TV seriál)
1984 Barrandovské nocturno aneb Jak film zpíval a tančil
1980 V hlavní roli Oldřich Nový
1977 Dostaveníčko s pražskými strašidly (TV film)
Podezřelé okolnosti (TV film)
1971 Lásky Emanuela Přibyla (TV film)
1970 Vražda Ing. Čerta
1969 Ach, ta vojna (TV film)
1968 Bylo čtvrt a bude půl
Dialóg 20 - 40 - 60
1967 Jak se Praha bavívala (TV film)
Ta naše písnička česká
1966 Svatební cesta aneb Ještě ne, Evžene! (TV film)
1962 Ztráty a nálezy (TV film)
1960 Ledoví muži
Pochodně
Tisíc pohledů za kulisy (TV film)
1958 Morálka paní Dulské
1957 Poslušně hlásím
1947 Až se vrátíš...
Křižovatka
1938 Panenka
Včera neděle byla
1937 Otec Kondelík a ženich Vejvara
Ze všech jediná
1935 Bezdětná
Cácorka
1934 Nezlobte dědečka
Pán na roztrhání
1933 Jsem děvče s čertem v těle
S vyloučením veřejnosti
U svatého Antoníčka
Vražda v Ostrovní ulici
1932 Peníze nebo život

Dokumentární

2011 Inventura Febia: Helena Růžičková a Ljuba Hermanová (TV film)
2008 Jsem vaše Ljuba (TV film)
1995 GENUS (TV seriál)
1962 Album Supraphonu (koncert)

TV pořady

1994 Zpívání v Grandu (TV pořad)
1992 Werichiáda (TV pořad)
1986 Písničky Na zábradlí (TV pořad)
1985 Kavárnička dříve narozených (TV pořad)
1982 Románek za tři krejcary (TV pořad)
1980 Haló, tady Orchestr a balet ČST (TV pořad)
1978 Silvestr hravý a dravý (TV pořad)
Ypsilonka se baví (TV pořad)
1975 Kaleidoskop dobré pohody (TV pořad)
1970 Dobrý večer s Waldemarem (TV pořad)
1969 Grandsupertingltangl (TV pořad)
1966 Bejvávalo (TV pořad)
1963 Babiččina krabička (TV pořad)
1960 Píseň o myši a jedu (TV pořad)

Fanoušci tvůrce