Žaby bez jazyka
Cook F**k Kill
Režie:
Mira FornayScénář:
Mira FornayKamera:
Tomáš SyselHrají:
Jaroslav Plesl, Petra Fornayová, Regina Rázlová, Jazmína Cigáneková, Irena Bendová, Mária Fornayová, Cyprián Šulej, Monika Čertezni, Bohuslav Zárychta (více)Obsahy(1)
Rodinný příběh jednoho dne Jaroslava K. (Jaroslav Plesl) a jeho nejbližší rodiny. Jaroslav K. bojuje o svoje děti, a aby je získal od svojí krásné ženy Blanky (Jazmína Cigáneková), musí se vyrovnat nejen se svojí dominantní matkou Dorotou (Regina Rázlová), ale hlavně se musí poprat se svými nejtemnějšími stránkami a démony. Na jeho metaforické cestě, která je strukturovaná jako počítačová hra, bude muset obětovat víc než by kdokoliv z diváků předpokládal. (Cinemart)
(více)Recenze (61)
originalitě se meze nekladou a tohle je tak originální až se na to skoro nedá koukat.Upřímně si z posledních let nevybavuji jakýkoliv film,u kterého bychom si se ženou vyměnili tolik zmatených WTF pohledů.Pro to aby se v žábách divák trochu orientoval potřebují jeho plnou pozornost což se ale dost tluče s tím,že už asi v polovině bude většině jedno co že se to tam vlastně děje a úplně všem (čest výjimkám) bude úplně jedno proč a jak to nakonec dopadne.Na druhou stranu je ale takováto psycho artovka pořád lepší než libovolný současný rom-kom...40% ()
Ve volném čase se ráda podívám na nějaký artový snímek, ale tohle bylo i na mě dost silný kafe. Asi se dá ocenit autorčin originální přístup ke zpracování námětu týkajícímu se rodinného násilí, nicméně s jeho realizací už to bohužel tak slavné není. Mira Fornay by si měla uvědomit, že bez pozitivní odezvy od diváků se filmy donekonečna točit nedají. Pokud je tedy nechce financovat sama. Pochvalu si však určitě zaslouží Regina Rázlová za velmi přesný a vyzrálý herecký výkon v roli sobecké matky hlavního hrdiny. (45%) ()
Godardovské alternativy bažinné reality v kafkovských kazajkách. ()
Sám netuším, ako som dokázal film dopozerať. Experimentálny by bolo veľmi slabé slovo na to, čo sa odohrávalo na obrazovke a v často neladiacej zvukovej stope. O deji ťažko hovoriť, ale po premene hlavnej postavy na inú som dokonca spozornel, čo nám tým autorka chce povedať. Nedozvedel som sa. –––– Kdybych byl holka, tak by se todleto nestalo. ()
Každej tvůrce má právo svoje dílo nevysvětlovat. Ovšem přiject s timhle na festival a urážet diváka při diskusi v odpovědi na první dotaz "O čem to bylo?", to už je hodně zvláštní byznys plán. Film samotnej je formálně hodně divnej (tj. inovativní - aha!), ale vlastně je jen pouhou observací toho patologickýho jednání. Pokud má nějak pomáhat s osvětou (čímž se autorka irl chlubí), zajímalo by mě, pro koho je primárně určenej. Nedovedu si moc představit, že Lucka, který dvakrát do týdne její Franta zmatlá tlamu, po shlídnutí filmu prozře a uteče od něj. Nebo že by Franta ten film třeba dokoukal. Ale ptát se na to v diskusi, abych akorát slyšel, že jsem inteligencí podružnej tvor, kterej má radši držet klapačku, nebudu. #lfs2020 (40%) ()
Plesl by se mel rychle vzpamatovat, protoze to, co predvadi v poslednich letech, respektive jaky role bere a v jakych curakovinach hraje, to je sesup jako svine. A to jsem ho mel driv hodne rad. ()
Jaroslav Plesl v surrealistickém impresionistickém filmu , o kterém prohlásil jako že snad v něčem lepším nehrál a že by se takové filmy měly točit. ( pseudo)umělecký film jako dadaistické pásmo jakože alegorie na mezilidské vztahy v tak šílené formě, že drtivá většina diváků nepřejde prvních patnáct minut. Nekonečná dvouhodinovka, které dám dvě hvězdy za rozšíření žánrové pestrosti české kinematografie a že se to Jardovi líbilo. Já se jdu hodit do normálu a pustit si Slunečnou. ta nahá Rázlová maso ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2019. ()
Na Žáby bez jazyka jsem se těšila do té doby, než jsem zjistila, že se jedná o experimentální surrealisticko-impresionistický film. Nemám ráda filmy, které nemají ani hlavu, ani patu, nebo které si divák musí z větší části domýšlet. Čím víc jsem si četla recenze a komentáře zde na ČSFD, tím méň se mě chtělo film vidět. Lockdown byl ale tak dlouhý, že když otevřeli kina, okamžitě a bez váhání jsem si lístek na Žáby bez jazyka koupila, a to dokonce s vědomím, že se budu z kina odcházet naštvaná a absolutně zmatené. Jakým překvapením pro mě ale bylo, že film přece jenom nějaký ten příběh má, a i přes to, že občas logika opravdu letěla komínem a celkově film nedává smysl, Žáby bez jazyka mě zaujaly natolik, že jsem se nestihla nudit. Netvrdím, že film nemá spousty podivných scén, po přečtení některých recenzí jsem je ale očekávala o hodně horší. O nižším hodnocení, než je průměr, jsem začala přemýšlet ve chvíli, kdy - SPOILER!! se z Jaroslava stala žena. Od té chvíle nedávalo logiku opravdu vůbec nic. Nakonec ale proč ne. Žáby bez jazyka jsou opravdu hodně odvážným filmem, který rozhodně není pro každého. Když se to ale docela líbilo i mě, tak náročnému a vybíravému diváku, který surrealismus a jemu podobné experimenty vyloženě nenávidí, myslím, že si film průměrné hodnocení opravdu zaslouží. Možná, že kdybych nečetla všechny ty recenze a kdybych nestrávila skoro rok bez kina, bych hodnotila jinak.V žádném případě ale nesmím opomenout vynikající herecké výkony jak Jardy Plesla, tak Reginy Rázlové i všech ostatních neherců. Jarda znovu předvedl dokonalý herecký koncert, na který nezapomenu ještě hodně dlouho. ()
Žáby bez jazyka se jednoznačně vymykají současné československé filmové produkci – hrají si se symboly, archetypy a otevírají dveře tam, kam často nemáme odvahu sami nahlédnout. Právě proto nelze snímek interpretovat racionálně, ale spíše jej vykládat jako sen, ze kterého jsme se právě probudili. Sen také smazává hranice času, staví se proti logice a leckdy v nás zanechá hlubokou rýhu nebo alespoň živou vzpomínku na cosi odžitého, avšak na jiné rovině vědomí … v jakémsi podivném bezčasí, v meziprostoru. Mira Fornay je skvělá pozorovatelka – až s pečlivostí kulturní antropoložky odhaluje ty nejskrytější společenské (zejména rodinné) stereotypy a bez servítek je pojmenovává pravými jmény (respektive obrazy). Nedívá se na to hezky s vědomím, že v každém z nás je ukrytý sadista i oběť… Ať jsme sebedospělejší – kolikrát se nám při návštěvě rodičů stane, že se v některých situacích cítíme zase jako malé děti? Stačí povědomá vůně, jediné slovo a najednou se ve vzpomínkách propadáme v čase a minulost je až nepříjemně zpřítomněna. Kolikrát jsme si řekli, že se nebudeme chovat jako naši rodiče a kolikrát jsme se přistihli, že se tak chováme? Žáby bez jazyka touží být prožity všemi smysly, vyzývají nás k tomu, abychom vykročili do neznáma, zúčastnili se té hry, která (byť vypadá jako brutální jízda) může mít ve finále terapeutický účinek. Snímek můžeme brát vážně do té míry, jak uznáme za vhodné - můžeme nad ním mávnout rukou (stejně jako nad nesmyslným snem), nebo ho můžeme zkusit pochopit (avšak ne rozumem). Třeba zjistíme, že ve skutečnosti řadu věcí neděláme jen kvůli dětem nebo pro děti – a že to pro nás leckdy nedělali ani naši rodiče (i když nás skálopevně přesvědčovali, že „to“ dělají právě kvůli nám). Dává to nějaký smysl? Možná jsme jako lidské bytosti méně racionální, než si dokážeme připustit… ()
LFS2020. paneboze dalsi lesbicky film. i kdyz pro lesby je zaba bez jazyka dost zbytecne zvire. ale je to zjevne rezisercin sen, dle tech onanistickych scen. pani reziserka ktera nebyla schopna ani poradne uvest svuj film, zjevne mela problemy v detstvi.....Ps: beseda po filmu ukazala pani reziserku v cele jeji krase. Odfakovat divaka jen proto, ze se zeptal co tim chtel autor rict...nastvalo to lidi tak, ze proste odesli... ()
Experimentálne filmy budú vždy rozporuplné. Tento ma plne zaujal prvých 15 minút resp. po prvé úmrtie zapríčinené hraničným rezultátom syna voči vlastnej matke. A bolo to hlavne scenárom a postavičkami. Potom sa to zvrhlo na exhibíciu, v ktorej nechýbali sústrastné nechápavé pohľady na kamoša, že na čo sme si to vlastne vyhradili dve hodiny času. Dielo obsahuje toľko bizarností, že ostáva rozum stáť a preto som sa viackrát schuti zasmial pri počúvaní čudesných replík pri spoločnom obede, alebo ako tetky z obchodu točia dokola to isté či babky stalkerky modliace sa Otčenáš. Na podobne ladených snímkach sa mi vrcholne nepáči keď sa nepochopiteľne zvrhávajú a rafinovane testujú čo divák zožerie - mierim na nahotu či sexuálne scény. To máme fakt zožrať, že vyše 70-ročná matka sa v pohode v plnej nahote ukazuje pred svojim synom? Ten istý syn sa neskôr v lese vyspí so svokrou... Resp. že dospievajúca dievčina hľadá rozkoš v rozkroku pomocou žaby (bez jazyka)? A na konci lesby pokusy... a to čo si mám z diela odniesť je že násilie nemá logiku? Ďakujem pekne. Fornay do snímky naverbovala celé rodinné panoptikum... niet sa čo čudovať, veď kto by zahral toľko podivností v jednom filme? ()
nahá regina rázlová. mlask ()
Nemám nic proti tzv. artovým filmům a pokud jim úplně nerozumím, alespoň se o to snažím. A když už si něco nahraju, snažím se to dokoukat - kdyby pro nic jiného, tak už jen kvůli tomu, abych to tu mohl ohodnotit jako celek. Tentokrát jsem to ale nedal - 43 minut servírovaného mezilidského vztahového divnohnusu už bylo nad mou chuť ztrácet tím čas, protože něco takového může ocenit snad jen duševní masochista, který si neváží času ani sama sebe. Jdu tedy věnovat svůj čas čemukoliv jinému, co má aspoň nějaký smysl. Přemýšlím jen, jak velký klientelismus musí u nás ve filmové branži být, že se na něco takového plýtvá penězi, které jinde zoufale chybí. ()
Vidět Reginu Rázlovou nahou a zemřít….. Brrrr….. ()
Režisérka Mira Fornay chtěla svým filmem něco říct. Jenže k tomu zvolila velice složitou a málo pochopitelnou formu. Jen málo věcí je vysvětleno, postavy jednají i mluví spolu často jako roboti, ale přesto na druhé straně je to místy emocionálně přehnané. Upřímně se přiznám, že ani nevím jak to hodnotit. Nicméně název bude docela výstižný. Tyto žáby jsou skutečně bez srozumitelného jazyka. ()
Musím se přiznat, že jsem tento film nebyl schopen divácky přijmout, a i kdybych toho byl schopen, tak pochybuji o tom, že by mi zprostředkoval jakýkoliv hlubší divácký prožitek. Film se zabývá tématem domácího násilí a toto téma rozvíjí a reflektuje velmi nevšedním způsobem v podobě nelineárního, surreálního a experimentálního vyprávění postavené na struktuře pohádky o Kohoutkovi a slepičce, kterou nám hned na začátku odrecituje skupina žen, která se poté náhodně potácí celým filmem. Záhadou je pro mě i samotný název filmu. Mám teorii, že žábami bez jazyka jsou právě násilníci, (myšleno muži, kteří páchají domácí násilí na ženách a dětech), protože jsou zrovna tak slizcí a nechutní a jakožto žáby bez jazyka ženy neuspokojují, ale právě naopak. Nicméně to by název musel být „žabáci bez jazyka“, takže jsem opět na míle vzdálený od toho, co mi chce film sdělit. Celkově jsem způsobu sdělení spíše nerozuměl, než rozuměl. Nechápu, čím byly motivovány bezpředmětné dlouhé záběry (například lidé jedící u stolu), proč někdo vyhazuje jukebox z balkonu. Nerozuměl jsem počínání hlavních postav nebo jaké jsou mezi nimi vůbec vztahy – jestli se nenávidí nebo milují. Moment, kdy se Jaroslav promění v Jaroslavu byl na druhou stranu zajímavý, protože mu tato možnost mu byla uskutečněna za jeho sebelítost a neschopnost reflexe, kdy si přál být ženou, aby měl snad mírnější povahu a nikdy nebyl násilníkem. Jedná se o typ filmu, který musí člověk vidět v ideální rozpoložení. Musí být připraven luštit jeho příběhovou strukturu, aby neztrácel kontakt s filmem a musí být ochoten neustále nad děním na plátně přemýšlet a často aktualizovat svá očekávání o vývoji příběhu. V takovémto stavu jsem bohužel během jeho sledování nebyl. Na začátku filmu jsem nerozpoznal, že se jedná o experimentální záležitost, a tak jsem se v něm snažil hledat logiku podle lineárních dějových struktur. Tím jsem velice rychle ztratil kontakt s filmem, a nakonec jsem byl nemilosrdně utahán neuvěřitelně přezrálými záběry, které se postaraly o to, aby se pro mě film stal pouze nesmyslným, neuspořádaným artefaktem, který mi působil pouze frustraci. A je mi to líto, protože jsem zastáncem toho, že každý audiovizuální počin, který lze nazývat filmem má vždy, co sdělit a můžeme si z něj vyvodit nějaké závěry, nějaké symboly a hodnoty, které si můžeme odnést do života. Poučení do budoucna tedy zní: být připraven na to, co od filmu očekávat. To jde přímo proti další věci, jež jsem dlouhodobým zastáncem a sice: nezjišťovat a nevědět nic o filmu, který se chystáte zhlédnout, aby nedošlo ke konfliktu filmu s vašimi představami o něm, či zkažení překvapení. Nicméně od nynějška přidám k informacím, které o filmu vím minimálně jeho žánr a narativní styl ()
Ozaj svojský pohľad na rodinu ako takú. Mira Fornay sa utrhla z reťaze a natočila snímok, ktorý je vyslovene len pre fajnšmekrov. Celkom isto sa dá hovoriť o veľmi expresívnej forme slovensko-českého artu. Každopádne platí, že ak mi ešte raz niekto strčí takýto art pred ksicht, tak sa asi neovládnem. Pre mňa osobne to bolo dosť ťažké to dopozerať, nakoľko miestami to bolo až nemiestne nevkusné a hlúpe. Jednu hviezdu dám za celkom slušnú kamerovú techniku. 30 % ()
V podstatě obyčejné rodinné drama o narušených vztazích, které Mira Fornay zašifrovala do nezáživného brutálního artu, navíc s přestřelenou stopáží. Kdo chce, ten si to užije, my ostatní bychom přece jen přivítali přístupnější zpracování stejného příběhu, resp. stejného tématu. Filmu navíc škodí obsazení většiny rolí amatérskými (nebo špatnými) neherci, většinou z řad příbuzenstva paní režisérky. Čestnou výjimkou jsou Plesl a Rázlová. ()
Moc gulášovitý. Méně je vždycky více Fornayová. ()
Související novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (více)