Příliš osobní známost

Toto bolo o takých super chytrých kecoch by som povedala. V podstate prvých 20-30 minút zhrnieme do vetičky "moja vagína", na tom to stojí, viac nepotrebujeme. A áno, aby som nezabudla, dôležitá je pesnička. - Je to presne taký ten tip filmu, kde si dal niekto záležať na tom, aby mal osobitú pesničku, ale bohužiaľ to vždy skončí tým istým scenárom. Pesnička je lepšia než film, stačí si pustiť pesničku. Ohľadom tej ďalšej hodinky, no film sa z komédie zrazu mení na celkom silnú drámu, a človek už zabúda, čo to vlastne pozerá. Malo to vo mne lomcovať emóciami? Malo ma to rozosmiať? Ja človeče fakt neviem. Stratila som sa. No a k príbehu samotnému, predpokladá sa, že sa približne každý druhý divák dokáže vžiť aspoň do nejakej z daných situácií, v duchu si povie "áno presne toto sa mi stalo, teraz musím súcitiť s postavou", a dopozerá nadšene film. Koniec koncov je to celé tak chaotické, že pokiaľ sa človek do tých postáv nevžije, nemá šancu. Ako povedal užívateľ "ARI50" (parafráza), má to obrovskú snahu, ale dva krát to nebaví. (05.12.2021)

Velmi zlé! Žial česká kinematografia ide strmhlav dole, živí sa sračkami niekde na úrovni kolumbijskej telenovely. Všetky české filmy v 21. storočí sú ako cez kopirák - lacné vzťahové záležitosti všeho druhu, často krat vidieť snahu to zabaliť do vtipného (trápneho) pozlátka, sexuje tam asi každý s každým, už pomály neni herečky, ktorá by nemala vlastnú sex scenku, okaté hranie na city, velmi prehrávané herecké výkony :) proste novodobá kolumbijsko-česká kinematografia. Hanba. (09.11.2020)

Stejný začátek, podobný průběh, totožný konec. Proč musejí být všechny tuzemské kousky daného žánru téměř stejné? Tenhle alespoň zpočátku vykazuje jisté naděje, že by to mohlo být jiné. Není. Vztahové peripetie řeší Tatiana Dyková a Petra Hřebíčková, ženy středního věku, kdy jedna zrovna zjistila, že bude tou, kdo uvidí synka jen o víkendech, a druhá přes roztomilou holčičku poznala (zdá se) vysněného partnera. Vdovce. Webdesignera, který na obchodní schůzky právě svou roztomilou dcerku vodí. Brzy bude mezi nimi vše zalité sluncem. A romantickým sexem. Ovšem podvodem společníka přijde náš vdovec o miliony, sklouzne k ufňukanosti a litování se. A k chlastu. Naštěstí je tu chápavá tchýně (která měla s novou přítelkyní pochopitelně zpočátku problém) a kamarádka Táňa, která teda taky řeší nový vztah s věčně nadrženým žárlivcem, ze kterého ji neustále bolí vagína. Áááááá („Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno.“). A ještě ke tchýni ztvárněné Eliškou Balzerovou. Naši ústřední hrdinku nemusí, chová se docela děsivě, ovšem pak přijde písničková montáž (během filmu ji vytrpíme víckrát) bez dialogů, během které se z Hřebíčkové a Balzerové stanou nejlepší kamarádky. Brrrrr. A Balzerová ještě potká bohémského důchodce na hezké chvilky ve dvou. Aby jí to nebylo líto. V předchozím projektu slovenské režisérky Marty Ferencové Všechno nebo nic jsme rovněž sledovali dvě dámy hledající chlapa. Ovšem ty na to šly hodně prapodivnou cestou. Tyhle dvě jsou přímočařejší, a tak nějak uvěřitelnější. A to docela dlouho – až do prvního vztahového klopýtnutí. Tvůrci se pokoušejí o romanci a komedii, nejde jim však ani jedno. A znovu naplno ukazují bolesti tuzemského filmu. Chybí vtip, chybí dílčí pointa, chybí solidní příběh. Jakmile se totiž objeví problém, cesty z něj jsou mdlé a málo uvěřitelné. Vrcholem je kupříkladu večeře dcerky – nové mamky – nalitého tatíka, který přichystá nepoživatelné jídlo, a chová se jak kokot. Jenže nejen on. V tu chvíli je jasné, že označení komedie je výsměch. O vztazích se rovněž nic nedozvíme, navíc linie Dykové je prakticky zbytečná a výplňová. Od filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, bych čekal mnohem mnohem víc. A ne pouze naprosto otřesný dabing jak z jihoamerické telenovely. Minule totiž Ferencová a její tým sáhla po Polácích, i nyní se musela v případě tří hlavních mužských představitelů podívat za hranice. Asi nemáme kde brát. Za mě hlavně bídně napsaný žánrový guláš. Přesto dvě a kousek. (29.06.2020)

Režisérka Marta Ferencová je nepoučitelná. Opět cpe do svého filmu šílené herecké akvizice. Minule to byla polská krev, nyní herecká "esa" z Balkánu. A navíc jsou strašlivě nadabována. Magazín Hrom pro ženy je vrchním producentem filmu, takže dějově se musí řešit a probírat prakticky vše, co trápí současnou ženu - (komplikované) vztahy, rozvod, nevěra, opuštěnost, druhá míza, (ne)vyrovnání se s úmrtím bližního, nechtěné těhotenství, alkoholismus partnera i pálení vaginy (po koitu). A v popředí tohle všechno zažívají Hřebíčková, Dyková a Balzerová. To jsou přece kvalitní herečky a nezaslouží si k nim cpát hnusné a nezajímavé neherce z Jugošky. Aha, tak nám vznikla produkční družba s Jugoškou, takže bylo nutné dosadit tyto "skvosty". Komediálnost celého filmu na sebe vzala Tatiana Dyková, její vztahová linie s malířem je až ztřeštěně pojatá a její vyobrazené souložení je úsměvné. Zbytek filmu je v podstatě pojatý na vážnou až dramatickou notu. Petra Hřebíčková potkává svoji osudovou lásku, mladého vdovce s malou dcerkou, který má k ruce agilní tchyni, načež postarší tchyně chvíli prudí, ale novou známost svého zetě posléze přijme. Jen těžce se vyrovnává s odchodem své dcery do věčných lovišť povislých ptáků a varlat, ovšem i ji přepadne láska, v divadle, kam pravidelně chodí na koncerty, a zasouloží si, to pochopitelně až doma, ne v tom divadle. A celé to má takové to ženské vidění věci, naivně jednoduché vybruslení z problémů, takže všechny životní peripetie ženských hrdinek, jakkoliv strojené vážně i nevážně, nakonec vykrystalizují tím správným/ ideálním směrem. Ferencová dělá stejné tvůrčí chyby, jako v jejím předchozím snímku "Všechno nebo nic", není ideálně režijně zručná a oba své snímky zaštítila spoluprací se scenáristkou a spisovatelkou Evou Twardzikovou. Jen tentokrát už film poněkud efektně zdramatizovala, takže partner Hřebíčkové má nenadálé problémy s alkoholem, poté, co ho podvedl společník z jeho firmy, Dyková načapá svoji lásku při nevěře a Balzerová se utápí v žalu nad smrtí své dcery do doby, než si po letech zase vrzne. A divák je šťasten, že to ve zdraví přežil, navíc se těší, s jakým dalším nepodařeným hereckým importem Ferencová dorazí příště. Tohle je prostě jeden z těch lepších počinů, které zrežírovala. 6/10 (29.07.2020)

Existuje mnoho způsobů, jak natočit špatný film. Příliš osobní známost předvádí takové, jaké jsem dosud neznal. Ve zkratce jde o mix přepálené lifestyleové komedie a dusivého psychodramatu, který tvrdí, že ženy by měly odpouštět svým mužům. I když to jsou promiskuitní agresivní alkoholici s padesátimilionovým dluhem, kteří se je pokusili znásilnit. Stačí, že jsou sexy (a špatně nadabovaní do češtiny).___ Takhle by se mohlo zdát, že je to film plný emocí a zvratů, ale ve skutečnosti je dějově tak prázdný, že nezanedbatelnou část stopáže vyplňuje podzápletka točící se okolo „opotřebované vaginy“ jedné z hrdinek, jejíž partner je sexuálně příliš náruživý (a během penetrace říká věci jako „Můj penis je můj štětec a ty jsi moje plátno“).___Zatímco během prvních cca dvacet minut jsem ještě víceméně chápal, proč a pro koho film vznikl, o čtyři a půl hodiny psychického času a jednu ztrátu tvůrčí soudnosti později jsem už nerozuměl vůbec ničemu a jen rezignovaně sledovat závěrečné titulky.___V jistém ohledu je fascinující, s jakou sociopatickou samozřejmostí postavy předcházejí od lásky k nenávisti a film od poševního humoru a legrační předčasné ejakulace k dětskému pláči a nadávání na „zasranej život“. Při menší formální uhlazenosti a po dotažení neštěstí postav do důsledků by mohlo jít o subverzivní feministický artfilm, ukazující chlapy jako hovada, které ženám ničí jejich životy i sny.___Žel je to jen rozpolcený komerční produkt, který chce uspokojit příliš mnoho citových potřeb naráz, a tak nakonec uspokojí leda toho, kdo z nějakého důvodu touží vidět, jak Miki Manojlovič, skvělý srbský herec z Kusturicových filmů (zde rovněž špatně nadabovaný) chytá za zadek Elišku Balzerovou. 20% (23.01.2020)