Jakusoku no Neverland

Zaslíbená Země Nezemě se mi nehodnotí snadno. Zápletka samotná zní možná otřepaně, ale její zpracování rozhodně stojí za vidění, přináší diváku nejedno překvapení a označit ho za zcela sterilní podívanou v kontextu současné japonské animované tvorby by mohl jen naprostý ignorant. Má to po většinu času hutnou atmosféru, na čemž se podílí hlavně zdařilý minimalistický hudební doprovod a ve vypjatých okamžicích i kamera z pohledu první osoby, ale k dokonalosti má toto anime hodně daleko. Proč? Po celou dobu jsem měl problém především s postavami, které jsou sice emočně nevyzrálé, ale jako Mary Sue vše hned vydedukují s minimem indicií, moralizují ostošest, nemají chybu a neochvějné správňáctví je zde prezentována jako ta jediná legitimní možnost, jak celou situaci vyřešit. Tempo vyprávění je rovněž nevyvážené, takže zatímco do poslední třetiny se seriál táhne a víc se mluví než koná (přičemž některé dějové kličky vyšumí úplně do prázdna), v posledních dílech nabere dění rychlý spád a konec přijde rychleji, než se divák naděje. Ohlášené pokračování mě nicméně zajímá, neboť právě v něm by mohli tvůrci naplno ukázat, jaké trumfy mají v rukávu, pokud tak do teď ještě neučinili. Trochu lepší 3*. (03.01.2020)

První série skvělá, každý díl jsem sledoval s otevřenou tlamou. Druhá série už ne tak moc záživná a spíš mi přišlo, že sleduju takovou malou slátaninu jiných anime filmů a seriálů. Tohle anime se ani tolik nedrží původní manga předlohy, což by u některých jiných seriálů bylo možná považováno za příjemnou věc, ale tomuhle anime to spíše ubližuje. Konec taky lehce odfláklý. Podle mého to šlo udělat stokrát jinak a stokrát lépe a možná by k lepšímu hodnocení stačilo, aby se scénáristé drželi původní předlohy. (28.03.2023)

Wow. Jsem ráda, že jsem tomuto seriálu dala konečně šanci. Téma, které se trochu podobá jednomu z mých oblíbených filmů, mě paradoxně trochu odrazovalo, protože jsem nedokázala odhadnout, jak moc pro mě bude jeho sledování náročné. Nakonec to ale nebylo podáno až tak děsivě, tak jsem se bála asi zbytečně už dopředu. Vlastně si zpětně ani nevybavuji, že by tam byla nějaká přímo hororová scéna, ale přesto jsem byla při sledování jako na trní. Seriál prostě staví na brutálně dobře zachycené dusivé atmosféře, na napětí a na bolestivé bezmoci, kterou jen občas a ve velmi dobře mířených dávkách probleskne paprsek naděje. Spousta twistů byla snadno předvídatelná a přesto mě seriál nenechal vydechnout a několikrát mě i překvapil. Bála jsem se, že to skončí špatně, dokonce jsem si vyhledala spoiler, abych v noci mohla usnout a to se mi stalo naposledy při sledování úchvatného Shinsekai yori, které bych atmosférou k tomuto dílu směle přirovnala. Tam to však bylo posunuté ještě o velký krok dál a i proto nemůžu hodnotit Yakusoku no neverland plným počtem hvězd. Pak se k tomu přidává ale i to, že občas mi přišlo až trochu moc na sílu, jak se každou chvilku měnily názory, motivy a celkově černobílé naladění postav. Do jisté míry přesně toto u postav vyhledávám, aby nebylo úplně jasné, jestli jsou dobré nebo zlé, ale tady to prostě bylo chvilkama už tak moc, že jsem to vůbec nežrala a věděla jsem, že se to na tu stranu dobra nakonec přechýlí. Svou stabilitou dobra pak mezi nimi Emma působila až skoro absurdně. Skvělá ale byla třeba postava sestry Krone, z jejího šílenství mě mrazilo, děti byly všechny úžasně chytré a nějak si dokázaly zachovat chladnou hlavu i když šlo o život a z celého srdce jsem jim fandila. Konec mě přesto nedostal až tolik, jak jsem čekala, asi to na mě bylo už trochu zdlouhavé, ale stejně to bylo dost silné, aby to ve mně trošku zůstalo. uf. To by k první sérii asi stačilo a ke druhé se vyjádřím zase příště, to by byla zase trochu jiná pohádka. (23.11.2022)

[1. série] Nerozdávám 5* jen tak, ale vždycky cítím velkou satisfakci a spokojenost, když tak učiním. Sveřepě se tvářící trojička dětí na plakátu ve mně zpočátku zanechávala spíš pobavené pocity než jakkoliv seriózní, už jen z toho důvodu, že horrorům na poli anime tvorby se zrovna nedaří. Alá Goblin Slayer, Neverland mi ke konci první epizody bez okolků zabodl nepřiměřenou dávku adrenalinu do srdce, která ale oproti seriálu o goblinech vydržela až do konce. Práce s atmosférou je dozajista jeden ze dvou nejsvětlejších bodů anime: Nepamatuji si, kdy jsem takhle dlouho bez ustání byl napnutý, prožíval občasné štěstí a po většinu času bezmoc a strach s postavami. Záběry mající ideální úhly a výsostně vybraná hudba tomu vše silně napomohly, ale byla by to jen uměle nastavovaná kaše, kerá jednou vychladne, kdyby to nepodržely excelentní postavy. Já vím, tyto děti disponují až neúměrným intelektem na svůj věk, ale když na tuto šachovou partii přistoupíte (což je velice snadné), užíváte si každý jejich krok, úskok, obrat. Nepřátelé totiž hrají podobně precizní a hlavně smrtelno hru. Proto se mé jediné menší výtky vůči režii a scénáři týkají místy až zvláštně hlasitého vyjadřování postav v ne zrovna bezpečných situacích, ale asi mě to nijak nepoznamenalo, když mi každý díl uběhl jak voda a já žádal další a další, hned! Byl jsem mnohokrát překvapen, v hlavě tolik otázek, která si přály obdržet odpověď, protože frekventované cliffhangery byly vskutku parádní. Jediný větší důvod, proč tomu nedám čistých 5* je oproti výbornému OST pouze průměrná úroveň grafiky a animace, kde mi přišlo, že třeba obličeje některých postav šíleně ujíždí. Na 4* mě ale neukecáte, protože tohle mělo úplně vše, co jsem si přál. Jsem setsakra nadšen posledními díly CloverWorks studia, protože nejenže si vybírají vskutku originální předlohy, ale i ony adaptace zatím zvládají bravurně. Někdy tesknu, kam nám lodička anime spěje, ale o to raději jsem pak přesvědčen dílama jako tento o opaku. Jistojistý TOP této sezóny a fantastická podívaná. Takže sic těsně, ale přeci jen dosažených slabých 5* a těším se za rok na další! Nanananananana (29.03.2019)

Natěšení se vyplatilo. Únik, ať už je z vězení, nebo zde ze sirotčince, bývá vždy zajímavý, ať už je zpracovaný jakkoliv. Zdejší téma mu ale dodává na originalitě a neotřelosti. Leckdo by mohl namítnout, že se dětští hrdinové chovají až moc dospěle, ale je třeba vzít v úvahu, že úhlavní skupinu tvoří géniové a jejich chytrost a jistá vypočítavost se tak dá pochopit. Celá první série se soustředí zejména na plánování útěku, než na něj samotný, což jí ale neubírá na napínavosti. Každý díl je poutavý, v každém je nějaký více, i méně očekávaný zvrat. I záporačky mají jisté charisma. A zakončení považuju za jedno z nejlepších, co jsem v anime obecně zatím viděl - a to jde jen o základy pro další sérii, ve které se snad víc dozvíme o fiktivním světě budoucnosti. Protože, nalijme si čistého vína, je stále co objevovat - jak se tam ta monstra objevila, nebo jak obecně funguje sociální struktura, tedy soužití s lidmi. Už teď se hrozně těším na pokračování. Top anime zimy 2019. (22.04.2019)