Démanty noci

Film má jeden nedostatek, který sráží 1*, a to v podobě neustálých a navíc opakujících se flashbacků, které postupně ztrácí svoji funkci a diváka spíše otravují a zdržují od napínavého útěku hlavních hrdinů. Přestože si více libuju ve snímcích, kde je více kladen důraz na příběh, postavy a dialogy než vizuál, v tomto případě mi přehození priorit vůbec nevadilo. Syrovost, atmosféra strachu, chuť beznaděje…soucítění s postavami trochu jiné, ale o to silnější. Když se prodírají lesem, divákovi se skoro chce nastavit si ruce před dotírajícími větvemi, aby ho nešlehaly od očí a tváří, při cestě přes kamení jakoby sám cítil jejich ostrost a při každém kroku dával pozor na vymknutí kotníku. Při sekvenci, kdy „honáci“ pronásledují „lovnou“ do kopce jsem měl potřebu obvinit režiséra z nehezké manipulace s divákem, ale po následném „pohoštění“ a „vypuštění“ jsem rychle změnil názor a pochopil význam slova hon, nebo chcete-li mučení. (26.10.2012)

Film, na motivy knihy Arnošta Lustiga Tma nemá odtieň, zaoberajúca sa židovskou problematikou, je natočený s neskutočne desivou atmosférou a z pohľadu hladných a úplne vyčerpaných chlapcov, ktorých snahou je prežiť za každú cenu. Blíži sa koniec vojny, väzňov z koncentračného tábora Osvienčim prevážajú do Nemecka. Vlak v ktorom sa vezú napadne spojenecké lietadlo a práve tento zmätok a zamestnanosť stráži im umožnil útek, ich cieľom je Praha. Táto cesta je sprevádzaná retrospektivnými úvahami a spomienkami na život a podmienky v Osvienčime. Chlapci sú nimi poznamenaní a nemôžu sa týchto vidín zbaviť. Z toho je aj názov poviedky aj filmu Démanty noci (noční démoni). Zaujímavosťou je že hlavné úlohy hrajú neherci z Kladna. Výborný film, ktorý neskutočne dokresľuje situáciu tejto doby. Aj napriek tomu, že z konca tohto príbehu nie je jasné, či končí ich smrťou: Zaručene vieme, že v prípade prežitia, zostanú svojimi tragickými zážitkami poznamenaní do konca života. (10.08.2017)

Co se uvědomění o válečných strastech, vlastní sebereflexi a hodnoty života týče, mnohem působivější než například různé zahraniční pseudodokumenty, které jsem měl možnost vidět ve škole ("Vlákna" apod.). Svižné, přímočaré, nezadrhávající se (určití lidé by řekli "zpátky ni krok", ale ty bych zrovna nerad citoval) vyprávění s výrazným zobrazením surrealismu, jaké v českém filmu nemá moc srovnání (až si musím nafackovat, že jsem ve školním referátu na tuzemskou působnost tohoto uměleckého směru na tento film zapomněl). Právě o na pevných základech stojící atmosféře se vyjádřím asi nejpochvalněji - ostatně aby ne, když jméno surrealismu již nějakou dobu skloňuji s velkou úctou a už od dětství na sobě pozoruji, že moje sny mají víceméně surrealistické rysy. Zdejší časté přechody ke vzpomínkám nemají výraznějších chyb a mě osobně nahrazují (někomu možná nedostačující) štíhlou dějovou linii. I to opakování stejných motivů (zimní radovánky, rodná hrouda, šalina...) má svou grácii právě v onom úvoděm zmíněném sypání si popela na hlavu, kdy nás líbá čarokrásná Nostalgie v momentu prožívání šeré přítomnosti. Němec mě při svém prvním sezení mile překvapil již zde opakovaně zdůrazňovanou technickou vyzrálostí, která také výrazně pomohla ke kladnému přijetí obsahu. Potěší i lehký odkaz na klasického Buňuelova "Andaluského psa", což jsem v naší kinematografii zaznamenal poprvé (a kdoví, jestli ne i naposledy). 90% (29.03.2011)

Dnes absolutně preceňovaný film, kterému stejně jako dalším snímkům Jana Němce schází jakýkoli scénář a dějová linie. Vše je podivně roztěkané, bezprizorní, nedopovězené. Osobně nepatřím ani k těm, kteří spokojeně vzdychají nad kamerovými záběry, které jsou stejně školometské jako přednášky na toto téma. Nic o ničem. (17.06.2009)

Já se svezu na málokteré nové vlně, a je celkem jedno, zda je česká nebo francouzská, tato filmařská etapa mě zkrátka nebere, a je tomu tak i v tomto případě. Dvě hvězdy ale určitě zaslouží syrovost záběrů a schopnost navodit pocity strachu a beznaděje, a to pouze takovými prostředky, jako jsou prázdné schody, hluché zvonky a mlčící dveře. Bohužel, zážitek z celku není natolik silný, abych se jej někdy pokusila zopakovat... (17.05.2009)