Jméno kódu: Rubín

47 %? Tady si někdo dělá prdel! Naprosto nejhorší českej film, kterej jsem měl možnost vidět a to jsem viděl plno porevolučních zázraků, včetně kousků jako Divoké pivo, Kanárská spojka nebo Hořké léto. Jméno kódu: Rubín je film, ze kterýho se divákovi dělá fyzicky nevolno. A to nejen díky kvalitě, ale i dementní a naprosto nesevřený formě, díky který má člověk pocit, že kouká jen na jakejsi pomíchanejbordel plnej tupejch vysvětlujících voiceoverů, strašnejch hereckejch výkonů a archivních záběrů. Kdyby tohle běželo na festivalu amatérských filmů, může se člověk vysmát autorům za jejich neumětelství, u profi filmaře jako je Němec ale podobnej výsledem vzbuzuje spíš lítost. Jméno kódu: Rubín je naprostá dehonestace českýho filmu a vysoký hodnocení 47 % považuju za důkaz, že místní uživatelé kouří crack. (03.06.2015)

Proboha, co v těch devadesátkách vedlo Němce k tomu, aby obsazoval někoho, kdo naprosto neumí hrát. Ta herečka, co hraje Ruby, je fakt hrozná... Ale co už. Tady Němec už začal používat pro sebe typické filmové znak - vždycky se v jeho filmu objeví Václav Havel a vždycky tam bude chlap v černém kabátu, s černým kloboukem a hůlkou (Němcovo alter ego . záhada vyřešena). Dokonce se to snaží mít jakože děj, aspoň ze začátku. Já si tam teda nějaký příběh asi dosadil, podobně jako u Lynche, takže tady máte moji ujetou teorii - Ruby je mimozemšťan (v tom případě je její herecký výkon v pořádku), co hledá kámen mudrců, jdou po ní ilumináti a její rodiče ztroskotali s létajícím talířem někde v Korálovém moři, do toho si najde jakéhosi druha, kámen mudrců asi najde, vyhraje, vládne ČR (?) a nakonec si pro ni přiletí mateřská loď. Konec. Občas to je dokonce jako experimentální film (tak tady Němec začal!) a někdy to dokonce i působí zajímavě. Kamera je docela slušná, ale jenom občas. Snaha "rozchodit" Potměšila nevyšla, když ve filmu vlastně nechodí (buď stojí nebo sedí). Finální pocity tak na 3*, jako celek se to asi nedá, ale s možností přetáčet to je podívaná. (24.06.2018)

V podstatě nesledovatelný film s chatrným scénářem. Možná má nějakou hlubší myšlenku, která mi ovšem zůstala utajena. Jana Potměšila je mi líto, že si už nemůže zahrát bez omezení. Režisér se obsazením Potměšila dobrovolně připravil o možnost přidání dynamičtějších scén. Němcův film pak svou statičností trpěl. Naprostým omylem bylo obsazení naturščice Rejchrtové, která zřejmě herecví studovala na dálku (Brazílie - Nový Zéland?). Takové kopyto filmu jenom uškodilo. Její přehrávání bylo neskutečné a zubící se rovnátka mě odrovnala. Jedině z úcty k velikánu šedesátých let dávám 10%. Tomu, kdo se chce blíže seznámit s dílem Jana Němce v šedesátých letech, doporučuji si zakoupit právě vyšlou režisérovu monografii. (21.02.2015)

Tohle by zasloužilo trochu rozumnější komentáře, než jen odsudky - především: cokoliv alchymického čteme, je bez znalosti "toho jednoho" strašná nuda - nudný je i Rubín - a navíc podobně intelektuálsky nudný jako byli Mučedníci lásky. K tomu je třeba dále přičíst Němcovu hru na pokleslost - od V žáru královské lásky sice zušlechtěnou, ale 6 let před "Láska shora" v českém kontextu ještě zcela nepochopitelnou - špatný je vypravěč (je jak ze soft porna), špatné jsou dialogy (ale zas: některé jsou jak vystřižené z Ovoce stromů rajských jíme: "dobrý den, nesu vám dopis" "Děkuji... děkuji..." "Nashledanou..." "Nashledanou..."), špatná je Rejchrtová - ale tak roztomilá s tím jewish nose-). Divné evokace vzbuzovala i hudba Hammera - trochu jako znělky k Pevnosti Boyard anebo k té historické soutěži Marka Ebena - synťáky, občas sólo elektriky, zvukový plast. A přesto, přesto! Něco v tom je - potenciál, chuť vykročit stranou při vědomí ztráty. Když si vybavím dobu, kdy to bylo dělané - brutální quasi-kapitalismus, kultura totálně bez podpory, bývalí disidenti hrabající v korytech politiky, tunelující Klaus-Kikina, ještě před tzv. "Sarajevem", Havel měnící se v restituenta-bílého naboba, NEPRŮSTŘELNOST - evokuje mi to tuhle tvář devadesátek. Němec zjevně uvažoval o distribuci filmu pro Ameriku - titulky na verzi, kterou jsem viděl, leckdy velmi milosrdně zkreslují to, co Potměšil s Rejchrtovou doopravdy melou - prosvítá tím další záměr páně režiséra? - "Evropa je magický klíč: přijeďte!" "LO-FI" estetika by opravdu na nějakého mladého ztraceného "alchymistu", který si tohle v Americe přinese z videopůjčovny domů, mohla působit-)... A ovšem: stále je přítomný pan Kafka - bez turistické devalvace, kterou to od začátku kafkiád neslo a kterou devadesátky přinesly natrvalo i do Prahy na Staré město a Josefov. A k tomu optimistická víra v americkou záštitu (před érou Afghánistánu, Iráku, Bushe mladšího) - Clinton před Lewinskou atd.? V bujarosti prostředků mi to evokovalo některé výtvarné postupy Greenawaye - ale Němec je totálně nedůsledný, hraje to na chaos, sází to bez greenawayovské paranoidní utříděnosti - v tomhle ohledu jsou jeho obrazové experimenty trochu plácání - ornamentální mišmaš. (22.03.2012)

Brabcova kamera je originalni a je jedna z mala, ktera na filmu dokaze zaujmout. Mozna si Nemec myslel, ze par zaberu z USA bude ceskemu divakovi v polovine devadesatych let stacit... Bohuzel, je to presne ten snimek, ktery se da nazvat porevolucni kreci. Mozna chtel tvurce divakovi tolik sdelit, az se mu to sesypalo pod rukami. A to, jakym zpusobem hraje Potmesil zdraveho cloveka, je uz jen takova tresnicka na dortu. (22.10.2019)