Tenki no ko

Chčije a chčije. A potom chvíľku nechčije. A potom opäť chčije A potom chvíľku sneží (jediná naozaj majstrovsky magická scéna filmu). Šinkai si evidentne povedal, že je génius a vypľul zo seba megaambiciózne WTF, pri ktorom som sa striedavo nudil alebo chytal za hlavu. Tvári sa to ohromne dôležito a pri tom to nefunguje na tej najzákladnejšej úrovni. Postavy otravné, hudba príšerná, tempo rozbité a stvorený svet nedôveryhodný. Jediné čo stojí za pochvalu je občas krásny vizuál. ktorého bolo pre podobnú zlátaninu škoda. 4/10 P.S. Záhrada slov sa mi dosť páčila a z Your name som bol nadšený, takže to nie tým, že by mi Šinkaiov štýl a poetika nesedeli. (08.12.2020)

Parádna vizuálna stránka, (nádherná kamera, animácia a farby) príjemná hudba, veľký dôraz na počasie a prírodu - charakteristický trademark pre tvobru Makota Shinkaia. Tentokrát tu však chýba nejaký väčší emocionálnejší moment, ktorých majú autorove staršie diela omnoho viac. Ako to je už u jeho filmoch zvykom, ani tentokrát sa nedá očakávať nejaký rozvinutejší príbeh alebo postavy, ktoré nie sú príliš ploché - to ostáva znovu v pozadí a najväčším lákadlom je teda znovu perfektná animácia, ktorá mi však pre plnohodnotný zážitok u celovečerného filmu nestačí. Your Name v tomto smere zrejme ostane neprekonaný, ale stále sa jedná o fajnový film. (10.06.2020)

Vizuálně uhrančivé, leč vypravěčsky poněkud zmatené poselství o síle přírody a síle lásky. Paradoxně mi to přišlo lepší ve své první polovině, která je působivým sociálním dramatem, do něhož se jen postupně a zlehka vkrádají romantické, mystické a klimaticko-katastrofické prvky. Ve druhé polovině pak dojde k přímočaře brutálnímu fantasy zvratu, navíc servírovanému s větší než malou dávkou hysterie, a celá ta zajímavá, pomalu budovaná atmosféra existencionálních nadějí a nejistot jde do kopru. Kontrast mezi počátečním civilním slice of life a expresivním, dramaticko-pohádkovým koncem příběhu je opravdu hodně zvláštní zážitek. Nicméně uznávám, že co se zobrazení poetiky života týče, nemá v současnosti Makoto Shinkai sobě rovného. (08.05.2021)

Viděno v japonštině bez titulků, takže zatím bez definitivního verdiktu, ale Šinkai tentokrát rozhodně neriskuje a servíruje vizuálně dechberoucí, pevně vedenou variaci na svůj dosavadní opus magnum Your Name. Na rozdíl od předchůdce tomu drobně schází silnější ústřední konflikt, ale Šinkai ví, za jaké nitky zatahat, aby ve finále udeřil stejně silně jako minule. Nejvíc ale boduje nečekaně depresivním úvodem, jako vystřiženým z jiného filmu, na hony vzdálenému jinak dojímavé, ovšem ne naivní fantasy romanci s parádním podkresem od Radwimps. (Toho Shinjuku, 24. 7., zatím za 4*) (23.07.2019)

Jak jsem osobně nebyl unešen z předchozího veleúspěšného Shinkaiový díla, přistupoval jsem i díky okolním reakcím k Tenki no ko rezervovaně a nejspíš si kvůli tomu snímek užil víc než bych očekával. V čem mě anime oproti jiným stylům dokáže uhranout s nepoznanou intenzitou jsou ony krásné, rozkmitané obrázky s dechberoucím detailem a harmonií. Shinkaie bych překřtil na nejlepšího anime dokumentaristu, protože jeho světy jsou dychtivě podmanivý, úchylně perfektní, scénériemi opojený a k spokojenosti nás všech s tím nechce ani na chvíli přestat! Není scéna, kde by se kamera aspoň na chvíli nestočila ke kapkám na parapetu anebo neudělala z mraků okoukanou modelku. Celý film je od začátku až do konce zkrápěný vodou ve všech různých skupenství, až jsem zapomínal, co se vlastně na plátně odehrává. A možná pro Shinkaie dobře, protože ač je to velice schopný režisér, tak naopak je neskutečně tvrdohlavý scénárista. Příběh měl solidní tížívý začátek a klapal, dokud jsme se nesetkali s hlavním prvkem Shinkaiového klasického magického realizmu: Vztah hlavní dvojice opletený dávkou nadpřirozena. Ona "šťastná" část nekypěla hlubší substancí a nedokázala si mě dostatečně koupit. Rozdávání úsměvů a sluníčka je málo, vedlejší linky jiných postav nemají silná opodstatnění a návaznost na tu hlavní, jak bych si přál, a když pak má dojít k vyřešení onoho tak nezdravě moc nastiněného závěru a rozuzlení, má to tah motoru pracujícího na polovině otáček. Líbil se mi nápad užití Hininy schopnosti, ale toto pozitivum víc než přebíjely až moc opakované narážky na věk, které mi v konečném důsledku přišly jako větší překážka než mrzké počasí. Nejsme snad v nadpřirozených úrovních, tak proč, proč? Závěr byla slušná šmodrchanice prapodivných rozhodnutí hned několika postav, tak jsem poté ocenil dojezd v podobě návratu do kouzelných výjevů k uklidnění duše. Jen kvůli tomuhle bych doporučil Shinkaiovi ať nechá scénář někomu jinýmu, protože to je pro mě poslední (za to obrovský) schod k samotnému vrcholu. Uf. A já se jdu poplácat, že jsem to zvládl okomentovat aniž bych srovnával velmi podobný Kimi no na wa. Slabší 4*. Tokyo is scary (27.04.2020)