Tenet

Nevím, co na tom komu připadá složitýho. Stačí si představit čas jako klubko nití, zapálit ho a poslat ho do série propojených spirál uvnitř dalších propojených spirál, kudy se bude pohybovat samozřejmě bez ohledu na gravitaci, až se vynoří v blouznivém snu, který se zdá něčemu v zákulisí vesmíru. Fakt, takhle primitivní to je. První polovina je bondovka, jakou by natočil Michael Mann - taková jakože seriózní a ne úplně zábavná, třebaže se tu loupeže provádí stylem Rychle a zběsile - potřebujem něco ukrást, tak nabouráme letadlem do trezoru, to dá přece rozum. To platí i o automobilové honičce, ale jednotlivé typy akčních scén (bitky, honičky, přestřelky) hlavně demonstrují reverzní princip filmu, který se naťukne v první polovině a v druhé vám zavaří hlavu. Problém vidím trochu v tom, že pouštět si auta rotující po dálnici pozpátku je taková divná atrakce a popsané verbálně ty scény zní zajímavěji, než jak vypadají… Jinak o co ve filmu celou dobu jde a jak to tak nějak funguje zhruba chápete, ale abyste to rozpletli kompletně napoprvé zjevně nebyl tvůrčí záměr. S tím jsem ale problém neměl, pro mě nefungovaly hlavně postavy. Ústřední agentská dvojice je charakterově i herecky dost nevýrazná a chybí jim i nějaká osobnější zainteresovanost do mise - v podobném Inception měl hrdina jasnou osobní motivaci a minulost a sledovali jsme herecky hodně sympaticky poskládanou partu. Nikdy předtím mi ta údajná nolanovská chladnost nevadila, ale tohle je fakt velkolepý a pozoruhodný intelektuální konstrukt bez srdce. Když tedy pominu Nolanovo vyznání lásky luxusním oblekům. (27.08.2020)

8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. (26.08.2020)

Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. (01.09.2020)

Lid žár dráždil. Motal atom. Nebude duben. V elipse spí lev. Litým aktem zmetka mýtil. Nese zem, z meze sen. Pane Nalon, nevíte, kudy se jede na Nýdnol..? Po technické stránce tradičně precizní, jenže už předtím, s každým ťuknutím do klávesnice při psaní scénáře, bylo na monitoru víc a víc bílého místa. S každým pokusem dostat tam emoce se jen potvrzovalo, že autor dlouhodobě neumí napsat ženskou postavu. Don´t try to understand it. Feel it. Něco na tom bude, ale tady to nešlo. Při banalitě zabalené do vytrhaných stránek učebnice fyziky pro střední školy budou někteří extaticky tleskat a někteří nezúčastněně kroutit hlavou. Chrise možná potěší, že když obě činnosti invertujete, nepoznáte rozdíl.. (21.12.2020)