Sledování

Fascinující (skoro)celovečerní debut Christophera Nolana, který dokazuje, že i v prostředí a s prostředky amatérského filmu se dá natočit funkční a homogenní naprosto plnohodnotný snímek, rozhoduje jen a jen talent a to ,,něco" od Boha... Nolan jako naprostý self-made-man hned ve svém prvním filmu vymyslel tak brilantní zápletku a transformoval ji do tak bezchybného scénáře (což později ještě mnohokráte zopakoval), že ta sama o sobě drží jako základní pilíř celou konstrukci filmu. Navíc nabízí hned několik možných interpretací - minimálně doslovnou a obraznou, tedy buď divák vnímá příběh skutečně tak, jak je mu předkládán, nebo může přijmout za své, že celý příběh (a existence některých postav) je jen fiktivní a vznikl v naračním světě hlavní postavy - vypravěče (stejně jako třeba ve Fincherově Klubu rváčů). Nolan navíc (v kontextu svého pozdějšího tvůrčího stylu tak typicky) experimentuje s formou, neboť už tady používá nelineární vyprávění, v němž divák tu samou postavu sleduje hned v několika fázích děje, což postupně odkrývá finesy stavby příběhu. Zajímavá je také zřejmá Nolanova intuice, která má až prognostický rozměr - na dveřích bytu hlavního hrdiny je nalepen znak Batmana, Christopher Nolan zřejmě od začátku podvědomě tušil, kam směřuje jeho umělecký vývoj... (20.08.2012)

Ani pořádně nevím, proč jsem si Nolanův celovečerní (no dobře, tak cca hodinový) debut nechal tak dlouho unikat. Snad proto, že jsem se obával zklamání při té reputaci, kterou si u mě režisér díky sledování jeho předchozích (vlastně následujících) 9 filmů vybudoval. Ale obavy byly zbytečné. I podesáté cítím spokojenost. Na debut je to vážně podařené. Až překvapivě. A poměrně suverénně vedené. Sledování je dostatečně tajemné, napínavé, zneklidňující. Díky tomu vyšel i risk v podobě sázky na nepříliš sympatického hlavního hrdinu (navíc hraného neznámým hercem). Ale divák v něm cítí něco vzdáleně povědomého/příbuzného. I proto mu fandí, aby nebyl chycen, i přes jeho úchylku (či možná spíš závislost). Ta se začne stávat stále silnější. Adrenalinem, drogou bez které nemůže (a ani nechce) být. Billova ctižádost se však potkává s naivitou…Konec je solidní, Nolan to vymyslel chytře, ale zase ne tak, aby se divák cítil jako blbec. I vystavení příběhu se scénami na přeskáčku bylo fajn. Celkově hodnotím silnými 4*. (10.03.2019)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE ZÁVAŽNÉ SPOILERY. Nabízejí se dva pohledy na Sledování. První je jednoznačný a doslovný. Bill se zaplete do dokonalé pavučiny Cobba. Takový pohled se mi ale pramálo líbí, vždyť by to znamenalo, že všichni jednají tak, jak Cobb očekává a to není dvakrát věrohodné. Druhý pohled je zajímavější, přikláním se k němu a dávám díky němu čtvrtou hvězdu. Cobb nikdy nebyl, je jen výplodem Billovy choré mysli. Pak je třeba ocenit napětí, chytré spletení scénáře tak, aby divák tápal až do konce či "vlezlou" "sledovací" kameru. Rozpoznat "předznamenání" Mementa, které již jen námět dovedlo k dokonalosti tím, že nekontinuitní řazení scén vysvětlilo specifickým zdravotním problémem hlavního hrdiny. Slabé ****. (24.05.2010)

Nolan ve svém debutu ukázal, že hrát si s časem v příběhu umí:). Chvíli sledujeme přítomnost příběhu, pak zas budoucnost a za moment je tam zase přítomnost (v tu chvíli minulost). Díky tomuhle jevu Vás příběh pořádně vtáhne. Nejdřív jsem chtěl dát 4 hvězdy, ale po famózním konci z policejní stanice musím dát jasných 5. Člověk aby se bál někoho sledovat po ulici :o)). (16.09.2007)

Chytlave spojenie chytreho pribehu (hlavne jeho rozvrhnutia) s formalnou strankou (mne osobne silno korespondujuca s Aronofskeho "oficialnou" prvotinou Pi). K absolutnemu vrcholu mi troch vadi iba fakt, ze v sukolesi prisne logikou vystavaneho deja, je jeden z vychodzich bodov postaveny na nahode. I ked na druhej strane zvyraznuje faktor adaptabilnosti v nepredpokladanom vyvoji inak vopred detailne pripraveneho sachoveho planu... 90% (08.12.2007)