Pramen panny

Spoilery! Přiznám se, že příliš nechápu, čím si právě tento snímek zasloužil příval takové divácké oblíbenosti. Přiznám se, že to nechápu ani po přečtení komentářů. Myšlenkou mi přišel tento snímek neskutečně plytký. Ani po kotníky snímek nesahal Bergmanově o tři roky starší Sedmé pečeti. Uživatelé zde chválí například to, že snímek skvěle vystihl středověkou mentalitu. Zřejmě v té době žili, když ji tak dobře znají. Hrozně jsem se těšil na "krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky", neboť jsem si omylem přečetl první větu obsahu. V rámci znásilnění se Bergman rozhodl trhnout světový rekord a pán násilník se stihl uspokojit asi za 10 sekund, přičemž mi doteď není jasné, jak se mu mohlo podařit za tak krátký čas vůbec proniknout do nevlhkého a útlého lůna nevinné slečny, kam by se člověku podařilo vměstnat sotva jeden prstík. Jediným fajn momentem zůstává letecký den, který uspořádal dívčin táta pro jednoho nezletilého pachatele. Film je krátký, takže mě nestihl začít iritovat. Nicméně jsem zde nepostřehl nic, co by mi vnuklo myšlenku hodnotit nějak štědřeji. Strašné zklamání. Dvě hvězdy dávám takřka se zavřenýma očima. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (01.06.2017)

A jak jsem rád, že jsem dosud ještě pořád neviděl ani jednu verzi The Last House on the Left. Patrně by mi to zkazilo ten požitek ze sledování mistrova veledíla. Jestliže bych na výborné Hodině vlků nakonec přece jen našel pár nedostatků, Pramen panny je takřka dokonalý. Jednoduchý, přímý, syrový příběh nastavující zrcadlo mnohému lidskému chování, myšlení a jednání. Nádherné lokace, skvělé kulisy, interiéry, trefné herecké výkony. Jedním slovem krása. (21.06.2012)

Poctivo vyrozprávaný príbeh-legenda z lesov. Vzdialená dnešnému kinematografickému spracovaniu mýtov, zameranému na efektnú akciu a patetické (instantné) posolstvá. Prameň panny vykresľuje nádheru prírody a v kontraste s týmto idylickým obrazom lesa a lúčin ukazuje krutosť ľudského počínania. Využíva sa pri tom rovnocenne úsporné slovo, mlčanie a sila svetla aj tieňa pri ukázaní citových pohnutí postáv ako aj pri atmosfére situácie. Dôležité sú náhodné, zdanlivo nepatrné znamenia. Často upozorňujú na nadchádzajúce udalostí. Varujú. Zmarenie života, ktoré je ústredným aktom legendy, bolo možno dôsledkom zariekavania pomocou vysušených hnátov zvierat a ropušieho hamburgeru. No možno išlo len o náhodný stret s triom divokých horalov. Všeobecne sa konflikt odohráva v strete ritualizovaného náboženstva, prikazujúcom v bežnom konaní vždy pokoru, odpustenie a nenásilie, so svetom nespútaných divokých síl, vzývajúcich prírodné znamenia a pohanské božstvá. Ukazuje sa, že oba svety sú navzájom prestúpiteľné. Zločinom poznačení hriešnici predstavovaní divokými pastiermi sa viackrát zháčia, žalúdok jedného z nich sa dokonca vzpiera po čine prijať jedlo. Naopak pomsta pána domu - zbožného kresťana je neúprosná, krutá a surovo násilná. (30.04.2014)

Srovnání s Vláčilem se nedá vyhnout a Bergman u mě vítězí čistotou, nelomeností, neokázalostí, přímočarostí, prostotou, s nimiž sahá po nejarchetypálnějších obrazech, činech, otázkách, pocitech, nekontaminovaných snahou „dělat umění“, ale jen a jen „cosi vyjádřit“ (odtud mj. nepřítomnost hudby ve vypjatých okamžicích). Scéna ve mlýně (či co to vůbec je) je pro mě další z nepochopitelných bergmanovštin, halucinačních výletů mimo racionálno, které jako tvor až nepohodlně rozumový miluju a které nikdo jiný než Bergman neumí (viz též Tvář). (03.10.2014)

Máme zde možnost vidět klasický střet dobra se zlem, kdy se navždy změní uspořádaný život jedné rodiny, která ze všeho nejvíce miluje své blízké a samotného boha. Nyní však všichni budou vystavěni zkoušce, která je navždy poznamená. Kromě všudypřítomné a místy až otravné lásky je zde rovněž k vidění pohrdání, závist a především nenávist. Bergman je mistrem v psychologických hrátkách nejen s diváky, ale i svými postavami. Nejprve vás mile naláká, vylije vám své srdce a pak si pro vás přichystá ďábelský drink a vy se zcela ponoříte do jeho psycho-dramatického vlnobití, ve kterém vás nechá pomalu se utopit. Max von Sydow je herec s velkým H a během celého filmu nám to neustále dokazoval. Stal se jasně největším tahounem a při závěrečné scéně doslova exceloval. Jeho samotný projev a charisma jsou zaručeným receptem na skvělou zábavu a věřte, že i zde si ho užijete dosyta. (02.11.2010)