Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Naima Wifstrand, Bengt Ekerot, Bibi Andersson, Gertrud Fridh, Lars Ekborg, Toivo Pawlo, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (65)
Další variace na téma maska-pokrytectví-kontrast dvojího pohledu na svět, tentokrát však zaobalena do mystické (a v závěru skoro až hororové) atmosféry, kterou nenarušují ani komické a pikantní scénky. I když se zdá, že nakonec optimistický nádech vítězí, dle mě jde jen o potvrzení přetvářky, která prostupuje okolní svět. Pravé magické tajemství ztělesněné starou kořenářkou totiž nadobro odchází a kočující společnost míří dále a výše... Zaujala mě i kamera, hlavně v lesních scénách na počátku, předtím jsem si jí u Bergmanových filmů moc nevšiml, zde skoro až kouzlí, divadelní manýra však i zde často působí trochu rušivě. ()
Pro mě naprosto jednoznačně nejlepší (či nejsympatičtější a nejpřitažlivější) Bergman (z celkem 17-ti filmů). Geniální taškařice ( i když to jsem asi neměl prozrazovat) plná humoru, strachu, napětí, filosofie a nudy. Od všeho hodně. Dát pět hvězd mi brání jen nejistota, co bylo vlastně přesně záměrem, ale nebudu popírat, že sklony k plnému hodnocení mám a to velké. ()
Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví. ()
Bez problémov uznávam, že aj tento film nesie pečať svojho tvorcu a jeho hereckých obľúbencov. Bez problémov uznávam, že atmosféra mystična bola navodená dobre a konflrontácia s racionalitou tvorila celkom solídny základ drámy. Ale bez problémov priznávam, že ma film ako celok príliš nezaujal a napriek jeho nesporným kvalitám som ho dopozeral viac-menej z potreby poznať celú Bergmanovu filmografiu. ()
...ale vlastne by som mal ten film nenávidieť.... až neznesiteľne kruto berie vznešenosť všetkému tajomnému, mystickému, "iracionálnemu", a stavia to všetko na úroveň vandráckeho cirkusantstva snažiaceho sa kde tu utrhnúť nejaký ten groš od naivnejších (alebo unudenejších?) divákov..... a možno bolo cieľom ukázať, že najväčšie záhady a tajomstvá sú skryté v ľudskej mysli, a nie vo fyzikálnych, prírodných "nadprirodzených" javoch... hmm... ale aj tak, na ten obrovský kontrast medzi temným, tajomným začiatkom a dychovkovou bujarosťou záveru filmu len tak ľahko nezabudnem.... P.S.: toto je asi najrozkošnejšie vystúpenie Bibi Andersson, aké som zatiaľ videl ;) ()
Galerie (48)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Reklama