Ecce homo Homolka

Například moji babičku tenhle film neskutečně štve, protože tam na sebe celou dobu hulákají, pak zas všichni brečí. Ale tohle já neřeším. Já řeším humor, kterého je tu dostatek. ´´Ludvo, jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si u mě mrtvej Homolka´´...nebo...´´No hele, to je útok, Sparta má teď takovej útok, to je světový, ta by rozkopala Real Madrid. Stahovačka, šup to na bránu, fofrovačku, no ten brankář tam stál - ten byl tuhej a šup do šibenice...... ´´Kdo je víc? No kdo je víc Ludánku? Maminka nebo manželka?´´...(Není to přesně, ale tak nějak podobně to bylo) :-D Takže 4 hvězdičky za tyto nezapomenutelné hlášky. (18.04.2009)

Jednoznačně nejlepší film, jaký kdy Papoušek natočil. Osobně jsem ho viděl bezpočtukrát a pokaždé u něho utírám slzy smíchu. A současně lituju postavu Ludvy, že musí žít v takovém pekle, jak už to tak u každého mezigeneračního soužití bývá. Kdo zažil na vlastní kůži, ví své. O filmu se zajímavým způsobem zmiňuje Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Film o Homolkových se stane jedním z nejpozoruhodnějších důkazů umělecké vitality české veristické školy jak pokud jde o národní charakter, tak pokud jde o schopnost nalézt si při dodržení stejné metody vlastní jazyk... Jedna rozmíška stíhá druhou, šarvátky plné vzájemných výčitek, invektiv a ustavičného popichování vyplňují život, v němž malé zbabělosti stíhají stejně malé zrady a v němž pocity hořkosti, pokusy o únik či vzpouru mají stejně krátký dech jako představa, že se na tom dá něco změnit. Ve skutečnosti ovšem nejde vůbec o to něco změnit. Smyslem je naopak něco udržet: rodinu, bezpečí, vědomí, že pevné zázemí v klanu je jediné a co je mimo něj, je cizí, nezáviděníhodný svět. Neboť ať už je život Homolků jakýkoli, je to jejich život a všechno to hašteření, škorpení a rýpání se do žeber je jeho nejpevnějším tmelem. Nehádají se, aby nalezli nějaký smysl - smysl je právě v tom, že se hádají. Absurdnost? Jistěže. Ale jen pro toho, kdo stojí vně tohoto kruhu. Pro Homolkovy je to naopak akt seberealizace, sebezáchovy - všeho čím se člověk řídící se víc instinktem než rozumem brání rozpadu pevně utvářeného, spolehlivého světa. Hádáme se a pereme se - ergo sumus, mohl by prohlásit kterýkoli člen homolkovského klanu, a ne bez jistého oprávnění: neboť pudově objevil právě ten princip soužití, který mu umožňuje izolovat se od vnějšího světa a přesto se v něm necítit izolovaný... Ještě Forman a Passer pokládali za nezbytné obeznámit se zázemím svých postav, s poměry, které tak či onak spoluvytvářely jejich sociabilitu. Papoušek se toho úplně vzdává; pozoruje Homolkovy jako biolog svá morčata: jak žijí, jak se chovají, jak reagují na podněty vnějšího světa, slovem: jací chtějí být, bez ohledu na normy přikazující, jací by měli být... Homolkovi dosáhli ideálu lidské malosti: žít ve vlastním neklidu, aby měli pokoj od neklidu obklopujícího je světa."(cit. s.: 144-146). (01.04.2013)

Děsivý, téměř neusledovatelný horor, jako ostatně všechno pod čím byl podepsán v šedesátých letech Papoušek. Naprostá bravura v popisu "ostatních lidí" se vším tím strašlivým slabošstvím, lítostí, peciválstvím, bonmotováním a ponižováním se. Výborně zaplněná scéna maloměšťáckými artefakty. Vždy když někdo spustí nostalgii po nějaké době, vidí v ní dobře oblečené muže s kravatou, ženy v šatech sedící na půli zadku, děti hrající si s obručí a sousedy zdravící se pozvednutím klobouku. Dvě třetiny lidí však vždycky vypadalo, žilo a následně v zapomnění upadlo takto. Kdokoli se v tomto alespoň trochu vidí, má důvod plakat. PS: kolem České nové vlny se mimochodem pohybovaly nejkrásnější ženy, které kdy česká kulturní scéna měla v nabídce - Yvonne Kodoňová, Věra Křesadlová či Věra Chytilová. Strávit s nimi podzimní odpoledne v družném hovoru nad lahví vína... Sni si chlapče, sni. (14.10.2018)

Znovu, dokonce reprízu od reprízy více, mě baví tenhle hořký, ovšem stejně tak zábavný důkaz, že průměrná česká rodina a vztahy se za téměř půl století ve své podstatě nijak převratně nezměnily. Zahuštěné řadou nesmrtelných hlášek padají z filmu jedna za druhou situace nejen zábavné, ale tak typicky české, až z toho tuhne úsměv. Jejich účinek přitom posiluje nejen Papouškova režie a excelentně vykreslené charaktery, ale také herecké výkony, zejména pak Šebánka s Motlovou, kteří vytvořili vskutku nezapomenutelnou a ve své věrohodnosti úžasnou dvojku. "Ježišmarjá mámo, já bych kouřil, až bych brečel." - "Tak breč." (13.01.2012)

"A příště půjdu na fotbal a ještě se vožeru! Anebo...půjdu za děvkama." Ale jo, já bych dala i 4*, protože alespoň v jedné scéně najde paralely s vlastní rodinou asi každý Čech, osekala bych ale úvod z lesa a vůbec bych vynechala mikrozápletku s mladým párem. "Kluci, nehrajte si furt na toho tátu..." (13.04.2020)