Ecce homo Homolka

Například moji babičku tenhle film neskutečně štve, protože tam na sebe celou dobu hulákají, pak zas všichni brečí. Ale tohle já neřeším. Já řeším humor, kterého je tu dostatek. ´´Ludvo, jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si u mě mrtvej Homolka´´...nebo...´´No hele, to je útok, Sparta má teď takovej útok, to je světový, ta by rozkopala Real Madrid. Stahovačka, šup to na bránu, fofrovačku, no ten brankář tam stál - ten byl tuhej a šup do šibenice...... ´´Kdo je víc? No kdo je víc Ludánku? Maminka nebo manželka?´´...(Není to přesně, ale tak nějak podobně to bylo) :-D Takže 4 hvězdičky za tyto nezapomenutelné hlášky. (18.04.2009)

No něco podobného jsem čekala.... Film divákovi nabízí několik scének ze života obyčejných lidí, přičemž nechápu, co tam dělá ta milenecká dvojice. Jestli je to vtipný? Místy. Místy je to ale i dost smutnej film (prchající lidi z lesa, "Chtěla jsem tančit"), tak nevím. Je to jako by umělecký režisér chtěl natlačit jakési hlubší motivy do filmu u obyčejné masňácké rodince. V každém případě nejvíc se mi líbila dvojice babička-dědeček, kteří se k sobě chvílemi chovali strašně, ale zároveň se měli rádi - bože, zní to jako klišé, ale je to tak. Josef Šebánek a Helena Růžičková coby jeho filmová snacha táhnou celý film a bez nich by to byl jen experimentální film, který vznikl ve správné době. Myslím, že ale v 60. letech vzniklo mnohem víc českých filmů, které si zaslouží lepší hodnocení než které má rodina Homolkovic. Není to trochu k zamyšlení? (15.11.2011)

No jo no, dostal jsem se k tomuhle filmu až hodně pozdě, ale dostal. Tohle je opravdu krásná ukázka české povahy. Je to smutné, ale ani po téměř padesáti letech se nic moc nezměnilo. Všichni máme plnou hubu keců, ale přitom spolu skoro nekomunikujeme. Některé hlášky jsou výborné, ale ten temný tón ke konci je celkem drsný. (26.06.2014)

Homolkovi - tak dlouho jsem se jim svědomitě vyhýbala, protože mě sraly už pouhé ukázky z filmů... Ale zase jsem jednou hledala kulisu ke svému kulinářskému běsnění a tak se buranská rodina do extrému dovedených čecháčků dočkala, stala jsem se svědkem jejich peripetií. "Sledovala" jsem tedy spíše formou rozhlasového vysílání - nebyl čas čumět, abych si neamputovala nějaký důležitý prst při krájení zeleniny (ztráta prostředníku by byla zvláště bolestná). Takhle nepříjemný, uječený doprovod k vaření jsem už neměla zatrasraně dlouho: ženské = otrokářské strigy, chlapi = utlačovaní chudáci, bojující víceméně pasivním odporem za svá práva, vzájemně se všichni imrvére překřikují, hádají každý s každým, a do toho ultrapronikavě piští dva rádoby roztomilí smradi... no cholera, moje nervy! S Homolkama bych chtěla mít dvojdomek; moc bych se divila, kdybych ho do týdne nepodpálila i se sousedy zabarikádovanými (zvenčí) uvnitř. Ale pár světlých momentů se našlo, několik hlášek přetavilo mou grimasu utrpení na úsměv (za většinu z těchto krátkých chvilek úlevy byl odpovědný pan Šebánek). No, zkusila jsem to a bez mučení přiznávám, že tuhle hlučnou přízemní rodinku už nikdy nechci vidět - ani na TV obrazovce, natož podobný ekvivalent v reálu! 45% (03.09.2012)

Všeříkající pohled na tu naší českou malost, slova jsou zbytečná. Tuším, že film už téměř každý český konzumní divák viděl (a tuším, že se v něm i skoro každý, beztak s notnou dávkou studu, uviděl). Plný počet nedám jen proto, že existuje "Hoří, má panenko", jenž vlastně vyvolává obdobné pocity jako první film o Homolkovic rodince, pocity studu a oné roztomilé trapnosti. A vyvolává je hlouběji, mám ho proto radši. 75% (17.04.2013)