Hogo fogo Homolka

Takoví jsme byli a bylo to pěkné. Jaroslav Papoušektu sice vtipnou formou ironizuje českou povahu, ale je to příběh ze života. Sestava Homolkových, to je jedna báseň - Husák, Šebánek, Růžičková, Motlová a kluci Formanovi, ovšem i pan Kolb a Pechlátová pomohli režiséru udělat svým způsobem nesmrtelný film. Právě v tomhle pokračování jsem se nikdy už nesoustřeďoval na samotné Homolkovy (i my jsme byli nadšeni, když jsme v roce 1961 měli první oktávku), v nichž bylo lze poznat některé naše příbuzné či sousedy, ale hlavně na tu dvojici stařečků. "Hostí přijeli..." Tak dostali po zásluze padavky, protože je nikdo nečekal. To přenádherné opakování "On už ani tu kozu neuhlídá" (chudák moje sklerotická maminka) a "do švestek nevydržím" (z toho se stalo obecné úsloví). A ovšem světová věta: "Život je krásnej, i když stojí za hovno." No, není to pravda? (17.07.2015)

Druhý díl je o trošičku slabší než ten předešlý. Příčinou je možná ta tragická linie okolo umírajícího dědečka, na druhou stranu je zde ale opět mnoho skvělých komických scén. Prostě je to úžasný (ne)herecký koncert...Jo ale s chudákem dědečkem musím v jednom souhlasit - Život je krásnej, i když stojí za hovno... (08.07.2014)

Formanovsko-Passerovská lekce je v "Hogo fogo" znát nesmírně silně. Kromě neuvěřitelně intezivního popisu všednodenní reality je hmatatelně cítit i ve střihu či na skvělé práci s kamerou, jíž nesmírně svědčí širokoúhlý formát. Využití dlouhých záběrů je tu ovšem poněkud jiné než u Formana či Passera. Forman je používá především jako účinný prostředek k budování kontrastu, Passer jimi udává pomalý rytmus celého filmu, ovšem zároveň v něm jaksi podprahově bouří drama neuspokojeného osobního života a poklidu pouze předstíraného, u Papouška dlouhé záběry působí téměř jako ilustrace, jako fotografie v pomalu prolistovávané knize. Už se v nichž téměř nic neděje, prostě jen jsou. Samozřejmě i Papoušek pracuje s kontrastem, a to především v úvodu, v němž nesmírně trefně konfrontuje odlišný rytmus života na vesnici a ve velkém městě. Po větší část filmu je ovšem střídání pomalých záběrů vlastně vysloveně mechanické, kontrast nefunguje, celek příliš nedrží pohromadě, i smrt se prostě jen odehraje jako jeden z mnoha záběrů, nedořečeného je až příliš... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Jaxx84, Subjektiv (Komentář vysloveně debilní: TheMaker) (29.10.2017)

Kdepak buranská řachanda, docela vážný film o míjení města s venkovem, mládí se stářím, rodičů s dětmi a života se smrtí. Plný humoru založeného na detailně odpozorovaných projevech malichernosti, trapnosti, čecháčkovství či pražské pýchy spojené s provinčním pohrdáním nóbl způsoby. Humorem se druhý díl od prvního prakticky nijak neliší, ovšem jeho vsazením do netragicky nasnímané smrti již ano. Veškerý smutek dané chvíle je vržen na cizí, spolek kynologů a diváka. Babka podřimuje a zbytek rodiny se cachtá v rybníce. Někdy nám to nejdůležitější uteče, naší vinou i bez ní - v obou případech jde život dál - norníci norují, ptáčkové zpívají a Homolkovic nasedají do auta. +++++ Mám pocit, že Papoušek v Hogo Fogo Homolka předvedl jednu z nejjímavějších, nejopravdovějších a venkoncem nejlepších filmových smrtí. S krásnou kamerou, střihem nové vlny, řemeslně precizní. I když se nám hudba snaží namluvit, že o nic nejde, jde o život. Český život. Mladší generace se bude cítit vznešenější se svými modernějšími koníčky, technikou, internetem a přehledem, jenž poskytuje, ale uniknou jí stejné věci. Pro úmornost některých konverzačních pasáží, slabé ****. (12.10.2014)

Tak já nevím, příjde mi, že jsem snad jediná, kterou fanouškovství Homolkovic rodinky nějak minulo, ale vůbec mi to nevadí. I kdyby se celá Homolkova rodinka stavěla třeba na hlavu - omlouvám se, ale tleskat mě neuslyšíte, pravděpodobně u toho nebudu. Tento rádoby humor mi nějak uniká a opravdu nemám chuť zkouknout všechny Homodíly. (23.07.2008)