Jednorozený

Begotten je ideálním filmem, kterým by Vás slogan "Megafilm, v sobotu večer... na NOVĚ!" lákal k obrazovkám:) Velmi těžko hodnotitelný film. Úvodní scéna slibuje bizarní a morbidní podívanou a nezapomenutelný zážitek. Přišlo mi však, že právě tato scéna je tím největším vrcholem filmu. Následující děj je seskládán z několika stejných, stále dokola se opakujících výjevů. To může po chvíli docela začít nudit. A po nějaké době už mě tak nějak úplně přestalo bavit to vůbec sledovat. Nevím, co to všechno mělo představovat, nebo, co jsem v tom měla vidět. A do toho furt ti cvrčci:) Hudba je ale nádherně depresivní. Nějaké poselství Begotten zcela jistě má, já od toho však čekala mnohem více. Zatím nejlepší experimentální horor, jaký jsem zhlédla, je kanadský Subconscious Cruelty. (21.09.2014)

Like a flame burning away the darkness. Life is flash on bone convulsing above the ground. Nebudu tvrdit, že můj jubilejní komentář píši zrovna k této raritě náhodou. Ne, šetřil jsem si tuto extrémně psychedelickou záležitost na tu správnou příležitost, která před chvílí skončila. A jsem spokojen? Co jsem ocenil nejvíce a na čem film předpoklady ohlasu stojí, je samozřejmě radikální zpracování. Černobílý motiv navozuje dusivou atmosféru a v rámci experimentální tvorby jsem ještě nikdy neviděl tak dokonale využitý potenciál tohoto subžánru. Kde jinde bych si snad mohl v jednom záběru najít povrch Měsíce, americké prérie z ptačí perspektivy a výjev z béčkového exploitation hororu? A počítám i vsunuté sekundové záběry "ničeho", zostřující se pohyb roztěkané kamery a uspěchaný posun mraků. Zdánlivě bezmyšlenkovitě uspořádaná souslednost zrychlených a zpomalených scén, uplatněných například při chůzi syna. Konečně jsem se také dočkal začlenění spirituálních seancí, kde se abnormalita nebere v potaz, a kde se hranice dekadence odmršťují pryč vstříc cíli v podobě surového realistického zážitku. Částečnou zmatenost podtrhuje neohrabané počínání terorizujících osob, jejichž oblečení ještě více burcuje představivost k činnosti. Chronologický postup děje okořeněný krásně zvolenou formou, sekvenčními záběry na polohu slunce. Co se týče zvukového podkreslení, tak volba opět výborná, ať už je to jednolitý, nervy drásající tikot hodin bez ručiček, nekonečné kuňkání žab a ševelení cikád nebo tetelivé hučení na pozadí. Co všechno se nedá vykouzlit z jednoduchého děje putování syna Země, se zpětnými ohledy ve formě vody (rybník, moře, déšť), a Boha se sebevražednými sklony, to jsem opravdu nepochopil a užíval si pocitu husí kůže po většinu doby. Pochopitelně je tento snímek určen pouze pro vybraný okruh diváků, kteří ho dostatečně ocení, ale co se týče hodnocení byl bych zdrženlivější. Hodnotit konkrétními hvězdičkami experimentální tvorbu mi přijde značně zcestné. Můj subjektivní pocit z tohoto filmu je ale naprosto úžasný a v mém osobním žebříčku psychotických filmů poputuje Begotten jednoznačně někam ke špici. ? % (29.12.2012)

Begotten je docela silné kafe, hlavně už jen kvůli své formě a zpracování, u kterého máte pocit, že sledujete něco, co byste vůbec vidět neměli. Celé je to strašlivě depresivní, špinavé a realistické, ale zároveň taky mystické. Těžko se to hodnotí, protože nevím podle jakých kritérií to vlastně hodnotit mám. Zaměřím se tedy na tu konečnou myšlenku v titulkách, která moje hodnocení vyšvihla o hvězdu výš a přestože jsem si tuto projekci nějak extra neužila a dokonce jsem si musela dát několik přestávek, není to špatně nasvětleno a něco ten film v sobě určitě skrývá. (29.04.2015)

Jsem nadšenec do divných filmů, ale tohle už je trochu moc. Samozřejmě, něco alespoň zdánlivě podobného budete asi hledat těžko, ale to z něj automaticky nedělá dobrý film - jestli se to tak dá vůbec nazvat. Ačkoliv jsem čekal opak, vůbec mě to nevtáhlo a v žádném případě to nemá na starosti odpuzující obsah, nýbrž forma. (05.06.2012)

Tak tady si s hodnocením nevím rady. Tenhle film je prostě nehodnotitelný. Je to zajímavý experiment a minimálně prvních 5 minut je skutečně šokujících. Jenže zbytek je dost velká nuda a nepomůže ani když tušíte o co vlastně jde. Kdyby režisér znal míru a zkrátil to celé tak na 30 minut bylo by to určitě koukatelnější. (20.03.2010)