Oběť

Dechberoucí scénář, zápletka, vypointovaný děj, skotská angličtina, herecké výkony. Neskutečná hra na zločin, trest, vinu, pokání a odpuštění, kdy nevíte, komu fandit, komu nefandit, koho nesnášet, koho milovat a s kým soucítit. Ten seriál nejde jinak než shlédnout v jedné řadě. Chytne vás to, nepustí a musíte nutně vědět, jak to dopadne a zda to dopadne vůbec dobře. Jestli vlastně jde, aby to dopadlo dobře? Zároveň se mi líbí, jak je to anglicky strohé bez toho patosu, který by tam stoprocentně narvali Amíci, kdyby to točili. (22.03.2022)

Jemná sympatická tvář Kelly Macdonald na sebe bere podobu Nemesis i soudce Lynche, aby prosadila své pojetí spravedlnosti a znovu našla klid. Jak podotýká její manžel, o vině i trestu člověka, který kdysi krutě ublížil její rodině, rozhodl soud. Své si odseděl, tak nač ještě jitřit rány? Jenže způsob, jakým se britská justice vyrovnala se ztrátou jejího malého syna, ženě připadá zcela nedůsledný a nedostatečný. Chce konfrontaci. Chce stanout tváří v tvář pachateli vraždy a nebojí se otevřít staré rány, aby mohla nové zasazovat za cenu toho, že i jí pár jizev přibyde. Obeť je znepokojivá britská minisérie o tíži viny a hranicích trestu, která v psychologické rovině zachází dál, než jsme zvyklí u žánrové produkce. A je zatraceně dobrá, vyvolává emoce a vede k přemýšlení. Pravda, trošku mi překážela snaha posunout sérii do thrillerové polohy, některé postavy byly možná navíc, viz přítel dcery a jeho prazvláštní vztahová motivace. Ale to jsou jen drobné kazy na opravdu zajímavé práci. Celkový dojem: 90 %. (05.04.2021)

„Vzdálené od našich představ o tom, co je správné a co nesprávné, je jedno místo. Tam se potkáme.” - Rúmi +++ Slova vybízející k zamyšlení stejně tak jako silné téma viny a trestu, jímž se tato čtyřdílná minisérie zabývá. Superlativů bych našla samozřejmě mnohem více, ale musím vyzdvihnout především vynikající scénář s neskutečně vygradovaným závěrem a dokonale propracovanou psychologii hlavních postav. Oběť je bez jakýchkoliv debat nadčasový snímek vyvolávající celou řadu znepokojivých otázek, na které si však musí odpovědět každý sám. (95%) (28.03.2021)

Až filozofické disputace o zločinu, vině a trestu, podobné jsem naposledy viděl ve filmu Zmizení, zabalené do atraktivního kriminálního a thrillerového hávu. Téměř nic v seriálu není takové, jak vypadá a to všechno (kromě jiného) podtrhují vynikající herci. Obzvlášť Johna Hannaha jsem po letech rád viděl v takhle výživné roli. 90%. (29.06.2021)

Ukázka toho, že abyste si mohli užít mimořádné herecké výkony, nejsou k tomu potřeba hvězdná hollywoodská jména. A výborné herecké výkony jsou něčím, co tuhle minisérii dosti charakterizuje, rozhodně to ale není to jediné, co si zaslouží vyzdvihnout. Nejen díky skvělým hercům, ale určitě i díky chytrému scénáři, režijnímu vedení, skvělé práci s časovými rovinami a střihu či vhodné doprovodné hudbě se tomuhle dílu daří držet diváka v napětí, přimět ho, aby cítil s jednotlivými postavami, aby mu byly sympatické, protivné, aby jich litoval nebo cítil směsici všeho uvedeného, aby přemýšlel nad tím, co je a není správné, kdo je oběť, kdo je zločinec. Všechno je to přitom velmi uvěřitelné, nenásilné (ač o násilí vyprávějící). Několikrát už si myslíte, že víte, kdo je oním Eddiem J. Turnerem, abyste vzápětí zjistili, že to zase nebude tak jednoduché a napínali se dál. Celé to výborně graduje od možná trochu pomalejšího ale zajímavý další vývoj slibujícího začátku až do drásavého finále, při kterém vám možná i ukápne slza. A asi nebudete ani v tom finále vědět, kdo je zde vlastně obětí a kdo viníkem, protože to prostě není tak černobílé. Ale budete mít pocit, že jste si to s těmi lidmi prožili a že vás to obohatilo. Moje vůbec nejoblíbenější scéna (k onomu procítění i přemýšlení nad tím, co jak má správně být) - rozhovor Anny a Lennyho v jejich domě na téma odpuštění. 85 %. (22.03.2021)