Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (583)
Tohle se fakt nedá nějak relevantně popsat... Zkuste někomu vysvětlit co se vám líbí na Mozartovi nebo nějakém obrazu... možná nějaké slova najdete, ale určitě s nima nebudete spokojený - a to samé platí o tomhle uměleckém díle, které je zčásti filmem, zčásti výtvarným uměním, zčásti skvělou hudbou jen ne narativním filmem v klasickém významu toho termínu... 90% (pokud se vám hudba Floydů nelíbí, nebudete ovšem - pravděpodobně - s mým hodnocením souhlasit...) ()
"Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme kontrolu myšlení." Utápění v depresích nepatří mezi mé oblíbené činnosti a hudbu Pink Floyd vstřebávám daleko lépe na koncertech než z desek. Jinak samozřejmě chápu, že jsem viděl nadčasové dílo, ale jsem natolik přízemní, že jsem se jím nechal předběhnout a jeho absolutní pochopení si nechávám na dobu až budu velký. ()
Dielo, ktore dalo pojmu "film" uplne novy rozmer. Skutocne, zaradit ho do nejakeho konkretneho zanru je nemozne. Dramaticka zlozka filmu je dolezita, (proti)vojnovy podtext jasny, avsak termin "muzikal" je zavadzajuci a ti, ktory film nevideli by si moholi vytvorit chybnu predstavu. Hudobne (ci tanecne) vystupy v muzikaloch funguju viac menej ako samostatne prvky, ktore sa daju odelovat, porovnavat, samostatne hodnotit, muzikal je vlastne z takychto scien "poskladany". The Wall je uplne nieco ine. Hudba tu film nepodkresluje, ale priamo vyjadruje samotne dianie, v niektorych pasazach by sa dokonca dalo povedat, ze obraz podkresluje hudbu (podobne ako vo videoklipoch). The Wall je hudobno-obrazovy organizmus, kde obraz a zvuk funguju v dokonalej symbioze. Priam sa mi zda, ze samotne oznacenie "film", je nevyhovujuce/nedostacujuce. Prosty a vystizny nazov pre mna je - umelecke dielo. "Pohybliva" Mona Lisa. (10/10) ()
Nicota, zmar a rouhání životu - to vše zabalené do (nutno uznat) vysoce uměleckého roucha. Proto chápu celkem vysoké hodnocení, ale já ho pro obsah dát nemohu. (Umělecké hodnocení 5!): tohle ovšem naprosto skvělé: https://www.youtube.com/watch?v=P2zpA5dvUl4 ()
Moja absolútna top srdcovka! Úžasný „soundtrack“, Watersova lyrika(alebo scenár?), ktorá chytí za srdce a núti k zamysleniu, nezabudnuteľný výkon herca-amatéra Boba Geldofa, kultové animácie Geralda Scarfeho, brilantná réžia Alana Parkera-toto všetko dokopy tvorí fenomenálne dielo,ktoré je tak obsahovo bohaté, že snáď nie je možné zachytiť všetko na prvých pár pozretí. Videl som Stenu 16 krát a stále nachádzam niečo nové“all in all we are just another brick in the wall“ ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- Učitel zabaví Pinkovi (Bob Geldof) báseň, nahlas jí předčítá a chlapci se posmívá. Jedná se o text písně "Money" z ikonického alba "The Dark Side of the Moon" - Pink Floyd ho vydali v roce 1973. (Magnuss)
- Bob Geldof (Pink) má ve filmu jedinou repliku, která nebyla napsána kapelou: "Next time, fuckers!" (don corleone)
- Při řádění v hotelovém pokoji si Bob Geldof (Pink) ošklivě pořezal ruku. (HellFire)
Reklama