Pink Floyd: The Wall

Tohleto je fakt neskutečný film. Jednoznačně pro mě nejlépe natočený hudební film všech dob. Krásný videoklip, kde hudba a hodně silné texty prakticky symbolizují uplynulé století. A aktuální je to i dnes. Paráda. (25.05.2007)

Chcel by som vedieť koľkokrát by som musel dať slovo "surrealizmus" za sebou idúce, aby som dostal krásny obraz Pink Floydovského The Wall-u ? Ako zatvrdnutý milovník psychedélia od Dáliho, cez Buñuel až za hranice Jodorowského je pre mňa tento film prechádzka rajskou záhradou. Ale hudba od Floydov je samostatná parketa, na ktorej tiež už dlhšie tancujem, takže moje volume bolo naplno. A tak kde sa skombinuje obraz a hudba, v ktorej sa vyžívam neexistuje iného hodnotenia, ako za päť. Meditačná psychická trauma, ktorá sa dá púšťať neustále, bravó ! (12.07.2010)

//Dlouho jsem odkládala napsání tohoto komentáře. Pochopila jsem totiž, že se mi nikdy nepodaří napsat odpovídající komentář, jakýsi podle mého názoru zaslouží. Pak jsem si ale uvědomila, že bych to mohla odkládat navždy. A že hudba Pink Floyd, na které jsem vyrostla a která zásadním způsobem formovala moje dospívání a ovlivnila můj duševní vývoj, stejně jako film, dodnes jeden z nejniternějších zážitků, by vlastní komentář mít měly....// The Wall je totiž dokonalou ukázkou toho, proč mě filmy pořád tolik fascinují. Ukazuje, že film nemusí být vždy jen druhem zábavy, ale může představovat i jistý druh umění. Expresivní umění, které je tvořeno dlouhou škálou uchvacujících záběrů a podmanivé hudby. Je to jako mnohovrstevnaté malířské plátno, nanášené paletou rozličných pocitů. Je to film s vynikající formální stránkou, kde se prolínají groteskní animované pasáže s neutěšenými vzpomínkami z dětství; děsivé halucinace, plné červů, prožírajících si cestu i do nejtemnějších zákoutí mysli, spolu se snovými sekvencemi. Obrazová výpověď, zachycující vnitřní rozpoložení deprimovaného a frustrovaného člověka. Audio-vizuální poezie, která funguje stejně tak dobře jako sžíravá kritika konzervativní morálky a zkostnatělého školského systému, deformujícího jedinečnost lidských bytostí do poslušné uniformní masy. Je to film, který reflektuje v první řadě rovinu politickou - kritizuje násilí a války, stejně tak může působit i jako anarchistická hříčka, kritizující systém jako takový, různé politické ideologie a -ismy a upozorňující na snadnou manipulovatelnost člověka i zfanatizování davu. Velmi zajímavá je ale i rovina osobní - dětství bez otcovského vzoru, strávené v blízkosti despotické matky, které mělo za následek citovou nevyrovnanost i neschopnost porozumět druhému pohlaví. V neposlední řadě je třeba zmínit i rovinu metaforickou. Vynikající jsou alegorie vnějších bojů s okolím, ale i vnitřních soubojů, které svádíme se sebou samým.... //Hlavní hrdina - někdejší rocková star Pink - se čím dál tím více vzdaluje realitě a ve svém zoufalství se propadá do svého odosobněného světa, odděleného zdí. Je obklopen jen svými pocity osamocení, izolace, zhnusení, frustrace a strachu. Sám si svým jednáním staví svou zeď, ačkoli se jí současně urputně brání. Jenže, co když se za zdí, kterou tak dlouho a usilovně stavěl a posléze bořil, skrývá další a ještě mnohem hrozivější zeď než ta původní? V tu chvíli si uvědomuje zbytečnost takového počínání, jeho deprese se prohlubuje a nastává rezignace. Uvědomí si, že on sám je jen malým hadrovým panáčkem uvězněným ve své mysli...and the worms ate into his brain... The Wall je zkrátka výjimečný a nesmírně působivý film, je to film který rezonuje temnou strunu duše, ukrytou hluboce v nitru člověka...// (02.04.2011)

Nejen příběh o "Zdi", ale zároveň nepřeberná a pestrá škála metafor a symbolů, které všechny nedovede vyložit snad nikdo. Speciální stránkou filmu jsou animace, které jsou dodnes nadčasové jak myšlenkou, tak provedením. Film jsem viděl poprvé až den před koncertem Rogera Waterse, kde byla Zeď poprvá u nás přehrána celá a musím říct, že se tím celý zážitek zvojnásobil a jaksi slil. Je to dílo, které bude zřejmě navěky geniálním a já se k němu i přes jeho těžký dopad, depresivnost a avantgardnost budu vždycky moc rád vracet. (17.04.2011)

The Wall rozkrývá před divákem nesouvislý příběh vykreslující depresi a odosobnění, které vznikají vnitřním stárnutím "směrem do sebe", uzavřením se před světem, útěkem za hranici vědomí. Všechna kritika, která vyzní ve Watersovo textech je surově promítána na plátno a způsobuje neměnnou úzkost z uvědomění. Škola ničí naše svobodné myšlenky, příliš milující matka nás tak oprostí od citu, každá láska skončí smutkem a vše ovládá něčí diktatura. Ve snímku se rozvíjí příběh muže (velmi vtipně pojmenovaného Pinky Floyd), který se ztratil sám (v) sobě a jeho střídající se agonie a nečinnost se pomalu mění v krutost. Zde bych ráda vyzdvihla skvělý herecký výkon Boba Geldofa, který své roli dokázal dát nezapomenutelnou tvář. V jeho hraní se totiž dokonale zračí všechny pocity - dokáže výborně zprostředkovat komunikaci mezi divákem a rychle se střídající linkou filmu. Líbí se mi neobvyklé zpracování. Hudební video zde naprosto přesahuje své meze a pomocí společensko a politicky-kritických textů odráží všechny hluboce existenciální myšlenky ve výčtu surrealistických výjevů, dekadentně a symbolicky laděných animací a v (ne)lidském příběhu, to vše do sebe zapadá jako cihly a tvoří kolem všeho pomyslnou zeď, která vás dokonale uzavře v jeho myšlenkách. A je jen na vás, jak jí zboříte. http://www.youtube.com/watch?v=6kqt48yjYsE (05.10.2011)

Hudba je to samozřejmě špičková, ale obsah? A +-125. nejlepší film historie? To snad ne! Děj jsem nepostřehl, animace jsou sice zajímavé, ale o ničem nevypovídající, takže mi z toho nakonec vychází jenom to, že to je jeden dlouhý videoklip k albu The Wall. Že bych ho ale potřeboval vidět? To ani ne a nechápu místní pětkaře. 50% (13.02.2017)

Pokud má být film úspěšný, musí být hlavně srozumitelný. A to je moje zásadní výtka, kterou tu mám. Pokud bych si nenašel, co je hlavní poselství snímku, tak je moje hodnocení asi ještě nižší. Ze mě to zachránila hlavně ta hudba a zasazení skladby Another Brick in the Wall do širšího kontextu. (16.04.2021)

Hudba Pink Floyd je začiatkom môjho hudobého bádania, vyrastal som na nej, a použil som ju ako odrazový mostík k rockovej a metalovej hudbe vôbec. Album The Wall som nikdy poriadne nepochopil, až kým sa mi nedostal do rúk manuál k jeho rozlúsknutiu: film The Wall. Keď som ho videl prvý krát, dostala hudba z albumu úplne iný rozmer. Najlepšie je na ňom to, že si ho môžem pozrieť hoci aj tisíc krát a vždy tam nájdem niečo nové, niečo čo ma zakaždým dostane. A pieseň When The Tigers Broke Free mi vždy, keď ju počujem trhá srdce na kusy. (15.10.2006)

Spojiť toľko rôznorodých myšlienok do jedného filmu, synchronizovať to s geniálnou hudbou od Pink Floydu, vštiepiť nám nejaké to ponaučenie, to si vyžaduje naozaj génia. A ako to vidím, Alan Parker takýmto géniom rozhodne je. Pink Floyd: The Wall je jedným z filmov, ktoré treba vidieť a ktorý sa vám vryje hlboko do pamäti. (28.05.2007)

Osobně na Floydech velmi ulítávám, proto jsem se na Wall těšil, ale zároveň se trochu bál, co se z toho vyklube. Nakonec z toho byl psychedelický guláš, který asi není zrovna lehounký na ztrávení. Když se na to dívám jako na film, mělo to myšlenku i poselství. Když se na to kouknu jako podkreslení hudby v podobě dlouuuhého videoklipu tak je to pecka... v kině tam dávali titulky a řekl bych, že zbytečně strhávaly pozornost od obrazu a hudby. (29.09.2008)

Hluboce významové tragické drama. Válečné utrpení a bezcennost jedinců a dokonce i skupin lidí. Jednoduchou ovladatelnost osob zobrazuje film prázdnými obličeji, které uposlechnou jakýkoliv rozkaz bez rozmyslu a jsou pod " hypnózou ". Beznaděj, bolest, utrpení a krutost spojená s hudbou od Pink Floyd to je tento film. (28.06.2009)

Zdrcující kritika moderní společnosti. (02.07.2009)

Po prvním zhlédnutí jsem měl pocit, že se mi mozek rozprskl o stěnu... od té doby jsem Zeď viděl mnohokrát, drastičnost následků poklesla, potěcha zůstala. (07.07.2010)

Rezie Alana Parkera je vynikajici, jako temer vzdy. I kdyz Pink Floyd nikdy nepatrili mezi me hudebni favority, jejich hudba vubec neni spatna a respektuji ji. Na celem tomto dile me ale nejvice zaujaly animace. Slusny pocin, mezi TOP 200 bych jej nezaradil. (26.12.2010)

Tak vám nevim, ale tahle psychedelicky zmatená záležitost mě nějak neoslovila. Některý písničky od Pink Floydů se mi líbí, ale tady mě to tolik nebralo a nevím proč. Přechod mezi hranou a animovanou sekvencí jen pothnul chaos, který ve mě vznikal po dobu celého filmu a nejspíš jsem ho pochopil, i když některé kritiky totality neunikly ani mě. (31.03.2013)

Škoda, že jsem tenhle film pouze neslyšel... (19.03.2011)

V podstatě je to příběh zamindrákovaného kluka, kterého mlátil učitel, zabili mu tátu a nechala ho jeho holka. A protože se v té či oné variantě něco takového občas stane každému z nás, je tenhle příběh pořád aktuální. Navíc je The Wall po výtvarné a hudební stránce kulturním dědictvím západní civilizace. 100% (05.03.2016)

Vsuvka ''moderního'' člověka: jakožto velký fanoušek hudební scény (na akustickou kytaru umím Smoke on the water (jako nechci se vychloubat)) musím říct, že film Metallica: Through the Never mě bavil víc. Ale to je proto, že jsem více fanouškem metalu než psychidelického a soft rocku. I přes to, bude tato recenze převážně pozitivní.  -  Vše to začalo 25.5.2023, kdy jsme náhodou na poslední chvíli dostali lístky na This Is Not A Drill Rogera Waterse v pražské O2 Areně. Do té doby jsem hudbu Pink Floyd příliš neposlouchal, však po této velkolepé akci (která byla především strašně nahlas a velice výpravná) jsem byl ohromen a pořádně jsem se do toho ponořil. No, každopádně, teď už kvůli tomuhle filmu chápu podstatnou většinu alba The Wall s většinou myšlenek a kontext skladeb. Ihned, jak se na začátku filmu (a alba) rozezní skladba In The Flesh? s až výsměšnými tóny zcela jasně určenými všem jiným menšinám a jiným sociálním skupinám, tak na povrch vyrazí veškeré myšlenky tohohle hudebního eposu s až propojeným příběhem (v rámci skladeb, kde jedna na druhou navzájem odkazuje a tématy a podobně). Prakticky epické album. No a tenhle film je vlastně až výpovědí autorů a jejich představ okolo alba, co bys měl cítit a tak. A ono to funguje. A je to strašné psycho. Nejen kvůli textům, ale celkovému natočení. Popravdě, ale čistě co se hudby týče, tak mi přijde, že udělali nejlépe s tím filmem, aby ta hudba byla co nejúdernější. Protože ten děsivej vizuál (animace skvělá a skvěle dopomáhá) dává vlastně vyniknout i měkčím písničkám, ze kterých se člověk může třeba i rozbrečet a pak být nějakou dobu v šoku, ale že by udělal nějakou demonstraci (což ta hudba nejspíše chce), to ne (kdyby byli mnohem tvrdší a hráli třeba ten můj oblíbený metal, tak budou dle mého mnohem údernější i se stejnými texty (podobně jak Metallica). Jinak co říct o tom filmu. První hodina toho filmu je extrémní WTF a až antologie depresivnívh scén, potažmo písniček, působí jako extrémní mindfuck, jehož jediným úkolem je vyžívat se v depresi a brutalitě. Naštěstí se celý film dokáže na konci jakžtakž spojit a vyjde z toho poměrně ucelený film. I když to dost možná nebylo záměrem. Co víc říct? Na závěr, písničku z The Wall nemůžete pochopit, nepochopíte-li všechny ostatní a nebude plně v konceptu celého alba. Je to prostě rozsáhlé dílo, které se šikovně dokázalo aspoň trochu spojit do tohoto filmu. A to je asi tak vše. A nervy mám z tohohle psycha kompletně v hajzlu :-/ (29.07.2023)

Působivý, ale mě neoslovujíci. Ostatní filmy Parkera jsou mnohem lepší viz Angel Heart nebo Midnight Express atd. (24.05.2007)

Tak teda nevím, co na tom všichni tak opěvují. Dobře - neříkám, že tam nebyly dobrý nápady. Neříkám, že tam nebyly vynikající záběry (teď mě napadá padající kapka krve nebo vojáci odcházející do zapadajícího slunce). Ale říkám, že ten děj neměl děj. Jakýsi záběry z války, záběry jeho šukající ženy, záběry jeho matky, animované záběry, záběry ze sebezničujícího života. Ale co jako? To mě má jako bavit? Chtěl jsem se na to kouknout, abych zjistil, proč všichni uznávají Pink Floyd. No kvůli hudbě bych je teda nežral - je to trochu jinde, než já. Každopádně paradox je to, že právě kvůli hudbě (a těm pár povedenejm záběrům) jim dávám aspoň 1 hvězdu. A to za skvělej song Brick in the Wall. (27.07.2007)