Hirošima, má láska
-
Hiroshima mon amour
-
Hirošima, moja láska
Drama / Romantický / Válečný
Francie / Japonsko, 1959, 90 min
Režie:
Alain ResnaisHudba:
Georges Delerue, Giovanni FuscoHrají:
Emmanuelle Riva, Eiji Okada, Bernard FressonObsah
-
Francouzsko - japonský film Hirošima má lásko, natočený roku 1959 francouzským režisérem Alainem Resnaisem podle scénáře spisovatelky Marguerite Durasové, patří k mezníkům moderní světové kinematografie. Je to filmová báseň (někdy se o ní píše jako o kantátě ) na téma lásky a zmaru, na téma věčné síly citu a neodvratného zapomenutí. Příběh francouzské herečky, která přijela do Hirošimy natočit některé scény mírového filmu a svou předposlední noc zde strávila s Japoncem, jenž v ní evokoval čtrnáct let starou vzpomínku na tragédii její první lásky v Němci okupované Francii, je vyprávěn zcela zvláštním způsobem. Pronikavě se liší od tradičního pojetí filmové epiky a vytváří nový kanón filmově estetických norem, uplatňovaný v šedesátých letech v pracích mnoha příslušníků nových vln od francouzské až po československou. Film byl uveden mimo soutěž na MFF v Cannes 1959, kde získal Cenu FIPRESCI a Cenu Společnosti filmových a televizních spisovatelů. (oficiální text distributora)
Francouzsko - japonský film Hirošima má lásko, natočený roku 1959 francouzským režisérem Alainem Resnaisem podle scénáře spisovatelky Marguerite Durasové, patří k mezníkům moderní světové kinematografie. Je to filmová báseň (někdy se o ní píše jako o kantátě ) na téma lásky a zmaru, na téma věčné síly citu a neodvratného zapomenutí. Příběh francouzské herečky, která přijela do Hirošimy natočit některé scény mírového filmu a svou předposlední noc zde strávila s Japoncem, jenž v ní evokoval čtrnáct let starou vzpomínku na tragédii její první lásky v Němci okupované Francii, je vyprávěn zcela zvláštním způsobem. Pronikavě se liší od tradičního pojetí filmové epiky a vytváří nový kanón filmově estetických norem, uplatňovaný v šedesátých letech v pracích mnoha příslušníků nových vln od francouzské až po československou. Film byl uveden mimo soutěž na MFF v Cannes 1959, kde získal Cenu FIPRESCI a Cenu Společnosti filmových a televizních spisovatelů. Komentáře uživatelů k filmu (40)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Scénář . . . . . . . . .Zlatá Palma - výběr(11.5.2004)
-
Tetsuo
Působilo to na mě mnohem méně než Loni v Marienbadu, přestože je to založeno na stejném principu rozbíjení jednotného narativu. Možná se u mě ohlašují předsudky vůči francouzské výrazové exaltovanosti, kterou tento milostný příběh oplývá.(19.2.2003)
-
Matty
V pochopení filmu jsem se nedostal dál než k explicitnímu významu, ale (po)citově mne oslovil. 80% Zajímavý komentář: Radko(3.12.2009)
-
Faye
Půjčila jsem si z filmu větu „Nesmíme přemýšlet nad těžkostmi, které život přináší jinak bychom se udusili.“(13.4.2005)
-
Rob Roy
Prolog francouzské nové vlny mě zrovna nenadchl. Začátek filmu, ukazování hirošimských hrůz, je vrcholem. Poté už jen milostný příběh, nimrání se ženy ve vlastních pocitech, její nerozhodnost, trauma z minulosti, snaha o zapomnění... Emocionálně kupodivu chladné, navíc nemám rád nerozhodný ženský. Dobrá práce s kamerou a především s hudbou, ta hodně zachraňuje.(27.10.2005)
-
Kulmon
První čtvrthodina je naprosto famozní. Vyprávěný příběh lásky kombinovaný s otřesnými záběry na zubožené oběti hirošimské tragédie a do toho úchvatná kamera ve stylu Muže s kinoaparátem slibuje nevšední zážitek. Z hlediska vyprávěcího jistě i po zbytek filmu. Novátorské postupy potěší, tím spíše, když si uvědomíme vliv filmu na další tvůrce. Ale to je vše. Zbytek filmu totiž ve skutečnosti vykolejí a zpět na vytyčenou trať se nedostane, což je jistě škoda. Lepší 3*, samotného mne to mrzí, ale na čtyřku se nevytáhne.(28.6.2009)
-
CheGuevara
Hirošima, Resnaisova láska. Přebrat mu ji nehodlám. Já koukám po jiných. Na druhou stranu film jasně dokazuje, že Hirošimská tragédie neměla v evropské kulturní tradici téměř žádnou reflexi. Resnais tak vypráví o polozapomenuté válce, která u nás zůstává ve stínu hitlerovského Německa.(30.3.2010)
-
betelgeuse
Stínová zóna vzpomínek. Hrůza ze zapomínání. Geografie lásky.(14.10.2005)
-
Morien
"Nebylo nad čím plakat." Touhle, nebo podobně řečenou, větou ze začátku filmu se můžu já osobně vyjádřit i k celku. Brilantní začátek, silně oslovující a vypovídající první polovina. Čím víc se snímek ale blížil ke konci, tím míň jsem v něm dokázala najít něco zajímavého.(31.10.2009)
-
lesumir
Poetický film o čem? Mixuje tolik myšlenek a nedrží se ničeho, v tom případě ta hloubka je naprosto v niveč. Usnul jsem u toho po hodině, takže to nebudu hodnotit, ale pohybovalo by se to někde u jedné hvězdičky.(5.3.2009)
-
Ony
Resnais se filmově vypořádal se závažnými problémy lidstva, jako válka, vzpomínky, zapomnění nebo překážky lásky tak, jak by to stěží dokázal někdo jiný. Na začátku filmu se objeví několik záběrů zachycujících příšerné následky atomového útoku na Hirošimu. To, co některé z nich vyvolávají mohu srovnat jen z hrůzou záběrů z koncentračních táborů. Oproti zrůdnosti války působí osobní problémy francouzsko-japonské milenecké dvojice jako prkotiny. Resnais je ale umí podat takovým způsobem, že na ně dlouho nezapomenete. Nicméně přiznávám, že jsem s vnímáním tohoto díla měla dost problémy. Míchá se tu minulost, přítomnost, fantazie. Dívat se na tento film znamená obrovskou psychickou námahu.(24.10.2005)
-
Artran
Láska, která spaluje jako smrtící výheň atomové bomby. Několik let po válce, několik let po hrůzách Hirošimy se v tomto městě setkává japonský architekt a francouzká herečka, aby z objetí jejich těl a spétání jejich vět vyvstala tragická minulost této ženy a jejího dávného německého milence. Deklamace myšlenek za hranicí obvyklého dialogu a za doprovodu povlovného audiovizuálního plynutí vytváří hypnotický konstrukt veliké síly. S postupujícím dějem filmu se ale nabízí otázka: je tragédie jednotlivce srovnatelná s tragédií celého města?(21.8.2007)
-
Radko
Začiatkom konca lásky je zabúdanie druhého. Začiatkom konca ľudstva je strata historickej pamäte. Ako znovu oživiť stratené a zabudnuté city ? Ako nezabudnúť na hrôzy minulosti ? Spojiť tieto tézy a otázky do jedného celku sa rozhodol Alain Resnais až v priebehu nakrúcania. Pôvodne zamýšľal nakrútiť len dokument o Hirošime, doplnenie o ľúbostný príbeh vzniklo dodatočne. Prepojenie lásky a politiky, histórie osobnej a kolektívnej trochu neorganicky vytŕča najmä v úvode, ktorý akoby vypadol z iného filmu. Tvorí ho sled otrasných záberov hirošimských hrôz z obdobia tesne po výbuchu. Zvyšok sa venuje vzťahu muža a ženy, Francúzky a Japonca. Náhodná posteľová epizóda vzdialených ľudí sa mení na znovu oživenie odumretých vášní. Vyvolá ho najmä mužov záujem o minulosť dievčaťa. Čriepky poeticky roztrúsených spomienok na jej osudovú lásku podnietia vznik lásky novej. Protiklady a popierania, zabúdanie a prebudenie polozabudnutých spomienok, novo vzplanutá vášeň zabíjaná súčasnými pochybnosťami sú základom dialógov, odohrávajúcich sa za zavretými ústami hrdinov. Nová filmová forma, rozbíjanie lineárneho plynutia času, podmanivá hudba.(3.2.2007)
-
liborek_
"Neviděla jsi v Hirošimě nic." "Viděla jsem nemocnici; jsem si tím jistá. Nemocnice v Hirošemě přece existuje..." "Neviděla jsi nemocnici v Hirošimě. Neviděla jsi nic." „Ženy riskují – rodí deformované děti; příšery; ale nevzdávají se. Muži se stávají sterilními, ale nevzdávají se. Lidé mají hrůzu z deště; déšť, který padá na Tichý oceán. Tichý oceán se stává vražedným – umírají ryby. Lidé mají strach z jídla Jídlo v celém městě je spáleno Poslouchej: já vím, že se to opět stane 200 tisíc mrtvých, 80 tisíc zraněných, během devíti vteřin. Na povrchu země teplota stoupne na 10 000 stupňů. Deset tisíc sluncí, řeknou lidé. Asfalt bude hořet. Všechno zachvátí chaos. A celé město se zvedne do výšky a pak dopadne zpět na povrch země jako popel“ Úvodní rozhovor hlavních hrdinů předznamenává, v jakém duchu se ponese celý film. Vztah francouzské herečky a japonského architekta upoutá svou poetičností a také naléhavostí. Nejde o běžnou love story na pozadí tragických vzpomínek, ale o hlubokou sondu do duše jedné zmatené dívky a muže, přeživšího nejstrašnější výbuch v dějinách. Musí se vidět!!(26.4.2006)
-
Vitex
Je to taková "potrava pro intelektuály", ale dokázalo to předat jakousi myšlenku, na kterou jsem si mnohomnohokráte potom vzpomněl - a to by správný film podle mě měl. Asi by klidně mohl mír jen 70 minut - ale třeba ne... třeba by to nebylo ono. (po druhém shlédnutí, 2009) : Zcela geniální věc, která je patrně s dalším a dalším shlédnutím lepší - uvidíme.(18.6.2006)
-
Mi Nü-Chai
Nepovedená snaha o filosofický milostný příběh. Muž, žena, město zničené válkou a dva stejně tak zničení lidé, kteří nedělají nic jiného, než že si pateticky povídají a své minulosti, Hirošima sama slouží jen jako občasná efektní kulisa. Slabé.(21.8.2006)
-
ninon
Resnais a Duras zachytili nevyslovitelné.(20.6.2008)
-
RHK
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(11.9.2011)
-
anais
Francouzka a Japonec se setkají v Hirošimě, městě, které poznalo, co je to ztráta. Stanou se z nich milenci, ovšem to, co je pojí není ani tak láska, jako spíš město rezonující lidským utrpením. Francouzská dívka kdysi ztratila svého přítele, a právě v Hirošimě ji vzpomínky dostihnou. Její Japonský milenec zas ztratil v Hirošimě rodinu. Resnaisův film se mi zdál umělý, jako by nefungovala interakce mezi oběma herci. Věty jimi pronášené znějí ploše, umělě, jako by se jednalo o nějaký dramatický přenes v rádiu, a ne o film plný vášně a osamění. I přesto je film z počátku docela poutavý, postava dívky je opředena tajemstvím, které dá jejich vztahu novou tvář. Ve chvíli, kdy však Resnais vyloží všechny karty na stůl, jako by film ztratil dech.(15.10.2005)
-
HellFire
Zprvu to vypadalo jako další Před úsvitem, ale i když jsem se nemohl vynadívat na Emmanuelle Rivu, tak příběh byl slabší. 70%.(1.9.2009)
