Persona

Tohle není lehký film. Chtěla jsem si jej pustit v době vrcholu mého nachlazení a vyčerpanosti, ale udělala jsem jen dobře, že jsem ho odložila na dny, kdy mi bylo lépe. Pokud vám není dobře, snímek vám ještě přitíží a to jak tím, že si vyžaduje jak vaši plnou pozornost, intuici a představivost, tak i psychickou odolnost. Myslím, že není člověka, kterého by se v určité míře nedotkla otázka jeho pravého já a vlastní identity a frustrace z tváře, kterou obrací k světu, která na svět reaguje a která mu přijde tak falešná. Bála jsem se filmu, ve kterém se převážně vyskytuji jen dvě herečky, zvláště když se jedná o Bergmanův film, ale k mému překvapení jsem si nevšimla žádného hluchého místa nebo pocitu nudy, spíše naopak. Persona je psychologicky hutná, a tím napínavá, i když jinak, než jsme zvyklí si s tím slovem spojovat. (20.10.2013)

Počátečních 6 minut, stejně jako podivná vložka ve 45. minutě a podobně obraz na konci se mi nelíbily, přišly mi moc samoúčelné. Jinak ale naše první setkání s Bergmanem dopadlo vcelku dobře. Obrovsky zajímavá studie 2 ženy, která byla více než k zamyšlení, navíc své udělaly i výborné herecké výkony obou hlavních představitelek, navíc tolik rozdílných, že kontrast mezi nimi byl ještě více znatelný. Ale po již zmíněné 45. minutě se film začal citelně měnit a s každou další minutou jsem ho chápal méně a méně, až se mi ho prostě ke konci nepodařilo pobrat. Ale ani mi to tak moc nevadilo, natolik byla Persona záživná, takže celkově hodnotím slabšími 4*. (07.06.2013)

Kontrasty čiernej a bielej sú ostré ako nôž, či presnejšie - ako mlčanie a štebotanie hlavných hrdiniek. Či úplne najpresnejšie - ide o delikátne, jemné nuansy všetkých odtieňov sivej, pretože to jednak nemôže byť ináč z čisto technologického hľadiska a jednak ide vo filme o jednu a tú istú osobu - Miss či Mrs Grey. Vyvstáva otázka, či titulná persona označuje rozdvojenú osobnosť na spôsob Herzovej Morgiany (tak, ako ju Herz pôvodne zamýšľal) alebo Bergman personalizuje svedomie. Je pozoruhodné, že film je dokonale funkčný, aj keď je nazeraný jedným či druhým spôsobom. V druhom prípade otázkou je, kto je tu človekom a kto svedomím. Bergman so samozrejmosťou génia servíruje "ľudsky" chybujúcu a "ľudsky" trpiacu hrdinku Liv Ullmannovej, na druhej strane "ošetrovateľku" Bibi Anderssonovej ("Mám sa predsa o vás starať!"). Nie je však napokon Liv sama Svedomím, keďže s metaforicko- alegorickým mlčaním jej to ide nemenej dobre ako Bjornovi Andresenovi vo Smrti v Benátkach? A nie je to náhodou úplne jedno? Vyhnite sa omylu, že Liv tu mala slabší part. Herec musí vedieť mlčanie. Dokážem si predstaviť, ako strašne groteskne to mohlo dopadnúť s inou herečkou. Takisto sa vyhnite omylu, že ide o ilustrovanú prednášku zo psychológie - žiadna prednáška totiž nebude mať estetickú hodnotu, aj keby sa pri nej premietali veci od Edvarda Muncha alebo Egona Schieleho v 3-D (však, kolega saladín :-). Persona je o niečo slabší kúsok ako Jesenná sonáta, ale čo sa mňa týka, "U Bergmana" znamená bývať v päťhviezdičkovom hoteli, akurát nie vždy je k dispozícii prezidentský apartmán. (07.03.2008)

Mám chuť položit si hlavu na špalek a dokončit to! Ingmar Bergman není Freud, ale já to po něm ani nechci. Jeho existenciální otázky mě nemíjejí. Zarývají se do mě. Vede s divákem rozhovory a chce se dostat k jádru pudla. Tančí s Vámi tango smrti, snad i podvědomě vycítíte, že klopýtnete a vymácháte se ve změti lidský bídy, smutku, sraček. Se stopáží se i zrychluje tep, nejhorší je, že si připadáte jako pod drobnohledem. Bergman je mrtvý, sure, ale co když tady zanechal Personu, abychom prožili jeho tvůrčí krizi s ním? Abychom zaťali zuby a žili ve filozofický sféře? Ta sféra je dost hustá, ale.....ehm, pardon, nechal jsem se unést. Za brejle, za Bibi, za své vytrhané vlasy- 3 hvězdy. Ale jednu posílám do nebe Bergmanovi, protože byl, společně s jedním ruským filmovým básníkem, jediným pořádným chlapem v téhle branži! (27.10.2009)

Můj první Bergman. Mám pocit, jako bych dosud neviděl žádný film, až teď. A jsem přirozbitý, ne úplně rozemletý, to ne, pořád to ve mně šrotuje a snažím se film pobrat v plné hloubce (na plnou šíři bude asi potřeba repete). jen asi nejsem schopen ničeho jiného. Symfonie obrazu, zvuku, psychologie a herectví, pro něž by bylo přízvisko oscarové leda tak urážkou. Hlavně mlčenlivá Liv Ullmann předvádí (nejen) svýma očima něco nadpozemského. Persona je film, u něhož absolutně nemůžete odhadnout, kam se bude ubírat v příští minutě, ale s rozšířenými zorničkami a otevřenou pusou ho sledujete dál. Předem jsem si přikázal, že si nebudu hrát na hipstera, ovci, náročného kritika ani nic podobného, co napálí Personě absolutní stovku, protože Bergman, arthouse, černobílá, Skandinávie či nepochopitelnost, ale když ona je Persona vskutku výborná. Můj první Bergman... a zdaleka ne poslední. (24.10.2015)